V nákupním centru

26. října 2018 v 7:34 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Doma jsem zjistila, že ke všemu tomu šatstvu nemám žádné slušivé a módní boty, a tak mi nezbylo, než zase vyrazit na nákupy.

Na nákupy se mnou jela matka i má mladší sestra, neboť i ony s jistotou potvrdily, že postrádají jakoukoliv vhodnou jarní či letní obuv.

Matka i sestra jsou vysoké, štíhlé krasavice, což ostatně máme v rodině, tudíž nepřipadalo v žádném případě do úvahy, abych se vedle nich valila se svými trojčaty, takže jsem se rozhodla obléct si na tyto nákupy tu novou černou mikinu s flitry, která měla zdárně zeštíhlovat a maskovat mé těhotenské břicho.

Během nakupování jsem se také u matky a sestry neustále ujišťovala o tom, zda je břicho opravdu nenápadné a neviditelné, což mi obě dvě horlivě potvrzovaly.

Jak je ovšem známo, pravda se neschová, pravda se vždy ukáže, pravda vždy vyjde najevo. Pravda vyšla najevo velice záhy, a to ve chvíli, kdy jsem si odskočila na toalety, neboť na toaletách byla milá paní, která tam vybírá za toalety poplatek a která na mě po zaplacení požadované částky začala hlasitě volat, že těhotné neplatí, těhotné můžou jít zadarmo, těhotné jsou poplatku zprošťeny.

Dělala jsem samozřejmě, že mě se to teda vůbec netýká, že já rozhodně těhotná ani v nejmenším nejsem a urychleně jsem zmizela v nejbližší volné kabince.

Paní toaletářka se však nevzdávala snadno a trvala na tom, že mi musí ten pětikorunový poplatek spravedlivě navrátit, tudíž za mnou běžela i po opuštění toalet, pronásledovala mě odhodlaně až k eskalátoru a celou tu cestu hlasitě volala na celé nákupní centrum, že těhotné neplatí, takže se za námi samozřejmě všichni ohlíželi. Mě se při běhu vyhrnula ta blbá mikina, vyvalilo se mi celé to mé těhotenské břicho, takže už nebylo co tajit, neboť důkaz byl na světě a já mohla tedy konečně zastavit, vydýchat se, napít se, omdlít, převzít od paní těch pět korun a konečně jsem si mohla sundat i tu mikinu, ve které mi stejně bylo od začátku strašné horko.

Sestra s matkou si mezitím spokojeně nakoupily, pořídily si několikatery boty na vysokém podpadku, také sportovní běžeckou obuv a nejedny slušivé letní sandálky. Ujistily mě o tom, že v obchodech rozhodně nemají nic pro těhotné, obtloustlé, oteklé a opuchlé nohy, tudíž byly naše nákupy u konce a mohly jsme se spokojeně vrátit domů.
 

Těhotenská móda 2

22. října 2018 v 7:22 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Po neblahé zkušennosti s přešíváním kalhot jsem se rozhodla vyrazit na nákup těhotenského oblečení.

Vyrazila jsem samozřejmě do největšího nákupního centra, kde jsem po marném několikahodinovém hledání zjistila, že se v něm nachází obchody zejména pro milovníky sportu, obchody pro štíhlé a šik ženy, obchody se slušivou módou standartních konfekčních rozměrů, také obchody s miniaturním spodním prádlem, další obchody pro sportovce, spousta obchodů s módní obuví na vysokém podpadku a několik obchodů zaměřených na módu pro náctileté.

Obchod pro těhotné ženy tu nebyl ani jeden, nebyl tu dokonce ani obchod s nadměrnými velikostmi, nebyl tu obchod pro břichaté ani pupkaté, nebylo tu prostě nic, o čem by se dalo v mém stavu uvažovat.

Jela jsem tedy do jiného obchodního centra a pak ještě do jednoho a nakonec i do toho na druhém konci města, ale bylo to marné a na těhotenskou módu jsem nikde nenarazila.

Na obchod s těhotenskou módou jsem narazila zcela náhodně až druhý den, když jsem se vracela přes centrum města od lékaře z dalších odběrů.

Obchůdek to byl malý, byl přecpaný podivným šatstvem a byl zavřený. Na dveřích visela cedule s nápisem "Přijdu hned", takže jsem se rozhodla počkat. V mezičase volala matka, která byla tou dobou také ve městě a která přišla hned, jak jsem jí udala svou polohu. Paní prodavačka si dávala na čas a myslím, že místo cedule "Přijdu hned", by si měla spíše pořídit ceduli s nápisem "Přijdu za dlouho", případně "Nečekejte", a možná dokonce "Již nikdy nepřijdu".

Nakonec však přeci jen přišla, takže vše bylo opět v pořádku a já se vrhla na nakupování. Při projíždění regálů jsem s hrůzou zjistila, že veškeré těhotenské topy jsou vpředu značně zřasené, nabírané, široké a dlouhé, jsou ušity z obrovských kusů látek a jsou prostě tak obrovské, že o něčem takovém se vůbec nedalo uvažovat.

Zaměřila jsem se tedy na těhotenské kalhoty, které k mé hrůze měli všechny ten příšerný úplet v pase. Úplet měly dokonce i legíny, tepláky a těhotenské punčocháče. A úplet měly i rozličné kraťase a dokonce i značně vykrojené šortky, které mi paní prodavačka neustále doporučovala s tím, že se mi v nich bude krásně a pohodlně chodit a to zejména proto, že se mi v nich nebudou potit stehna.

Paní prodavačce vůbec nevadilo, že jsou venku sotva tři stupně nad nulou, že fouká ledový severák a že včera dost hustě sněžilo. Nevadila jí dokonce ani má poznámka o tom tlustém úpletu nad šortkami, pod kterým by se mimino muselo v horkém létě jistě uvařit. Nevadilo jí, že v obchodě nemá nic ve velikosti 36, 38 a dokonce ani 40. Nevadilo jí, že jsem jí několikrát potvrdila, že nečekám dvojčata, trojčata ani jíná vícerčata. Nevadilo jí nic, byla ochotná milá a výřečná a po přehlídce šortek nám předvedla také kolekci těhotenských plavek, které se většinou skládaly z bikin velikosti 44 a víc a z dlouhého tílka s obrovskými košíčky velikosti E případně F.

Matka, která seděla pohodlně v křesílku a listovala letním katalogem, dokonce nad jedním modelem plavek zajásala a řekla, že by se plavky daly výborně nosit k šortkám, že by to vypadalo jako body a že by to bylo moc slušivé.

Nedokázala jsem si představit, co by mohlo být slušivého na obrovském břichu v obeplém plaveckém úboru s těmi příšernými šortkami a s obrovským úpletem až pod paže, takže jsem zavela k odchodu a obchod jsem opustila.

Matka opustila obchod s malým zpožděním, neboť přeci jen neodolala a jedny z těch těhotenských kalhot mi zakoupila. Také paní prodavačku ujistila o tom, že se určitě vrátíme pro nějaké plavky a hlavně pro ty šortky.

Já si den na to raději v klidu zajela do obchoďáku, kde jsem si ve značkovém butiku zakoupila několikery slušivé elastické minišaty, kdybych měla v úmyslu varazit si s břichem na procházku. V jiném značkovém butiku jsem si koupila delší a volnou černou mikinu, to pro případ, že bych se rozhodla vyrazit si někam bez břicha a jela jsem spokojeně domů.

Těhotenská móda

21. října 2018 v 7:02 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
To s těmi rozeplými kalhotami jsem zjistila samozřejmě až doma při převlékání. Byla jsem z toho malinko rozladěná a smutná a hned jsem se také rozhodla situaci náležitě řešit.

Nejprve jsem zasedla k internetu a projela nabídku internetové těhotenské módy ve snaze najít alespoň jedny slušivé kalhoty nejlépe rifle. Můžu vás ujistit, že slušivé těhotenské kalhoty neexistují, neboť všechny těhotenské kalhoty se prodávají s jakýmsi našitým rolákem, všechny těhotenské kalhoty mají nahoře v pase obrovský kus tlustého širokého úpletu, všechny mají takový extra pružný, řekla bych nekokonečný pas.Tento pas vám bude sahat přinejmenším až po paže a bude se pod vším rýsovat, nehledě na to, že tento kus látky zvětší vaše břicho o další velikost, takže budete vypadat a cítit se vážně skvělě.

Těhotenskou módu jsem tedy opustila a vydala jsem se do galanterie pro širokou gumu a tmavě modrý úplet. Rozhodla jsem se totiž, že mi na těch pár měsíců rozhodně postačí, když si malinko upravím své vlastní kalhoty.

Švadlena jsem celkem zdatná, šicí stroj doma mám, mám i představu, jak kalhoty upravím, aby byly pohodlné a pružné, aby nikde netlačily a neřezaly, aby se v nich dalo dokonce i sedět a hlavně aby mi slušely.

Hned po návratu z nákupů jsem zasedla ke stroji. Nejprve jsem zkusila překrýt rozeplý zip kalhot trojuhelníkem pružné, tmavěmodré látky. Šlo to celkem snadno a výsledek se mi zdál povzbudivý. Rifle v pase pěkně pružily, nikde nic netlačilo a neškrtilo, až na to, že to vypadalo malinko divně, řekla bych asi jako když si oblečete rifle a na ně tmavě modré, hodně vykrojené bikiny.

Takový outfit by jistě přitahoval značnou pozornost, takže jsem vše vypárala a rozhodla jsem se zip zcela zašít, neboť zip netlačí, zip je vsazen poměrně nízko, zip těhotenství nevadí. Přes rozeplý knoflík a přes knoflíkovou dírku jsem pak našila pruh tlusté tmavé gumy a bylo hotovo. Celé to pěkně pružilo a netlačilo, jen to malinko vypadalo asi jako když si krteček zalátá kalhoty, takže jsem to znovu vypárala a našila jsem tu gumu dokola, kolem celého pasu kalhot. Vypadalo to jako rifle s tmavým páskem. Vypadalo to tedy mnohem lépe, až nato, že ty rifle vůbec nešly obléct, neboť byl zašitý ten zip, který je, jak jsem zjistila, u riflí celkem zásadní a to zejména při oblékání a vyslékání.

Nezbylo mi tedy než to celé zase znovu vypárat, odpárat a povolit. Z posledních sil jsem vzala ještě širší pruh gumy, nechala jsem rozeplý knoflík i zip a celé jsem to tou gumou opásala, takže to teď pružilo pěkně všude, vše bylo v pořádku, vše se zdálo jak má být, až do chvíle, než jsem zjistila, že mi za ty týdny těhotenství poporostlo nejenom to břicho, ale také zadek a stehna, která jsem do upravených riflí vůbec nenarvala, takže jsem vyhodila rifle, gumy, úplety, stroj a všechny další šicí potřeby, oblékla jsem si své pohodlné tepláky a šla jsem se posilnit houskovým knedlíkem a několika natvrdo vařenými vejci.
 


Velký ultrazvuk

4. června 2018 v 1:00 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Zázrak v podobě odeznění těhotenských obtíží se nekonal. Zato se konal takzvaný první velký ultrazvuk, čož je důležitý okamžik, neboť na velkém ultrazvuku konečně pořádně spatříte své dítě. Na velkém ultrazvuku bude miminko řádně prohlédnuto a vyšetřeno. Na velkém ultrazvuku se dozvíte, zda dítě roste tak, jak má, jestli dítě netrpí na rozličné syndromy a vrozené vady, jestli je dítě zdravé a v pořádku.

Já byla před ultrazvukem celá rozrušená a napjatá. Mou nervozitu umocňoval také fakt, že jsem si kvůli velikosti svého břicha neměla co obléknout. Přeci jen mě čekala cesta do města, dokonce do samého centra, takže určitě uznáte, že jsem nemohla jít v těch vytahaných teplákách, které se v posledních třech týdnech staly mým oblíbeným outfitem.

Vyházela jsem tedy všechny skříně. Cpala jsem se do všemožných kalhot, riflí a sukní a nakonec jsem odcházela na poslední chvíli v nedopnutých džínách, přes které jsem si v zoufalství přehodila ne příliš slušivou, vytahanou a pod zadek dlouhou šedou mikinu.

Mikina se ukázala jako skvělá věc, neboť zdárně maskovala jak rozeplé kalhoty, tak také moje břicho, které pod tím obrovským kusem látky téměř nebylo vidět.

Vidět ovšem nebylo také mimino a to ani pod důkladným ultrazvukem, neboť se ukázalo, že veškeré mé obří břicho zaujímají rozličné střevní plyny, čímž se také potvrdila má teorie o neúčinnosti volně prodejných léků.

Paní doktorka na ultrazvuku byla však zkušenná lékařka, takže nakonec po důkladné a několikahodinové masáži břicha hlavicí ulrazvuku, po řádné salvě odcházejících plynů a po dalších napínavých okamžicích mé dítě přeci jen našla.

Mimino bylo chudák vmáčknuté do mého pravého boku a očividně nemělo na prohlídku náladu. Ukázalo na paní doktorku dlouhý nos, otočilo se k ultrazvuku zády a posléze zmizelo v šedé změti.

Jistě pochopíte, že jsem se malinko styděla. Cítila jsem dost špatně už jen kvůli té situaci zcela komplikující plynatosti a posléze i kvůli špatným způsobům mého dítěte a rozhodla jsem se ihned po příchodu domů striktně přitvrdit ve výchově.

Paní doktorka se naopak vůbec neznepokojovala. Mimino označila za malého šmoulu, což mi přišlo roztomilé a milé, a hbitě ho sondou znovu vyhledala.

Následně sjela šmoulu ultrazvukem od hlavy po paty. Zkontrolovala miminu celou anatomii těla, veškeré vnitřní orgány, placentu i množství plodové vody a vůbec jí nevadilo, že mé mimino cvičilo během celé té půlhodinové prohlídky aerobik, kopalo, skákalo a protahovalo se ostošest.

Nakonec paní doktorka zadala zjištěné údaje do počítače, který vše vyhodnotil a propočítal a konečně vítězoslavně oznámil, že riziko vrozených vývojových vad je nízké a že lze tedy celé testování úspěšně prohlásit za negativní.

Pak mi ještě paní doktorka vytiskla zprávu pro ošetřujícího lékaře, pro gynekologa, pro praktika, pro další lékaře a dokonce i pro mě samotnou. Na závěr mi také dala zcela úžasnou fotku mého mimina, kterou jsem si zbožně a zasněně prohlížela celou zpáteční cestu přes natřískané centrum města a vůbec mi nevadilo, že jsem svou dlouhou maskovací mikinu zapomněla v čekárně a že jsem měla po celou dobu až domů rozeplé kalhoty.

Těhotenské neduhy

29. května 2018 v 7:59 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Začtete-li se do knih či příruček o těhotenství, dozvíte se většinou hned na prvních stránkách, že těhotenství je kouzelné a úžasné, že jsou to samé radostné okamžiky, že je to prostě nejkrásnější období v životě ženy.

Tento chvalozpěv obvykle provázejí fotografie usmívající se budoucí maminky, usmívajícího se tatíka, případně usmívajících se prarodičů, dětí a dalších příbuzných. Těhotné ženy na fotografiích jsou spokojené, kypí zdravím a září štěstím.

Myslím, že tyto ženy nejsou ve skutečnosti ani trochu těhotné. Taková těhotná žena totiž vypadá zcela jinak. Těhotná žena je zadýchaná, ploužící se, unavená osoba. Těhotná žena je pobledlé, usoužené individuum v teplákách. Těhotná žena neustále přemáhá pocity na omdlení a na zvracení. Těhotná žena trpí rozličnými těhotenskými neduhy.

Já mám samozřejmě tyto neduhy všechny a to hned od počátku těhotenství. Trpím nesnesitelnou únavou, závratěmi a mdlobami. Trpím na dušnost a nespavost. Trpím na ucpaný nos, zácpu, větry, nadýmání a pálení žáhy. Trpím na nadměrnou tvorbu slin a trpím samozřejmě i na ranní nevolnosti, které bych diagnostikovala spíše jako celodenní, večerní a někdy dokonce i noční.

Trpěla jsem celý první trimestr a jen jsem čekala na začátek trimestru druhého, kdy se má dle dostupných informací hormonální horská dráha konečně zastavit, kdy se má těhotná žena začít cítit lépe, kdy mají všechny tyto neduhy skončit.

Druhý trimestr je tu. Jsem ve čtrnáctém týdnu těhotenství a neduhy pokračují. Některé se kupodivu i malinko zhoršily a dokonce se přidalo i několik dalších doposud zcela neznámých a neprobádaných. Mám toho právě dost, a tak jsem se dnes vypravila pro radu do lékárny.

V lékárně byla moc milá a ochotná magistra. Popsala jsem jí své trable, upozornila jsem ji na své těhotenství a požádala ji nejprve o něco na úporné a nesnesitelné, celodenní pálení žáhy. Lékárnice mi dala na výběr cucavé nebo žvýkací tablety, které můj neklidný žaludek okamžitě zamítl, takže jsem rovněž upozornila lékárnici na své celodenní těhotenské nevolnosti a pořádala jsem ji o jiný preparát, jehož konzumace by zabrala méně času, cucání a žvýkání.

Magistra mi tedy nabídla lahvičku s podivně vyhlížejícím sirupem, který jsem tímto taktéž ihned zamítla a žádala jsem něco méně tekutého a objemného.

Lékárnice mi tedy nabídla malé sáčky s anacity, které mi byly z široké nabídky léků dá se říct nejsympatičtější, ovšem pouze do okamžiku, než se objevila druhá magistra lékárny a upozrnila mě na to, že obsah sáčků není příliš chutný.

Po další půlhodinové konzultaci ohledně léku na pálení žáhy, jsem si musela celá zpocená sednout. Obě magistry se mezitím radily, co by pro mě bylo v této těžko řešitelné situaci lepší a nakonec zavolaly hlavní magistru lékárny, která posléze konzultovala celou situaci s Ministerstvem zdravotnictví a nakonec mi poradila vzít si léků víc a osobně je vyzkoušet.

Lékárnice mi tedy nabalily tašku s léky a už mě pakovaly z lékárny, když jsem přiznala, že potřebuji také něco na nadýmání, něco na nevolnosti a na slinění, něco na ucpaný nos, na zácpu a na bolavé nohy. Již předem jsem upozornila, že bych byla raději, kdyby to byl nějaký lék, který se nemusí cucat, žvýkat, popíjet, polykat ani zapíjet. Mělo by to být prostě něco šetrného, něco vhodného pro těhotné, něco adekvátního k mému stavu.

Po vznesení dalších požadavků šla jedna lékárnice vyvěsit na dveře ceduli s nápisem Z technických důvodů zavřeno, druhá spolykala narychlo několik brufenů a hlavní magistra opustila pracoviště s tím, že je jí nevolno a odchází k lékaři.

Já strávila v lékárně další příjemné chvilky a odcházela jsem až po několika hodinách obtěžkána igelitovými taškami s všemožnými léky. Doma jsem řádně pročetla všechny přiložené příbalové letáky, třetinu zakoupených léků jsem vyhodila kvůli popsaným nežádoucím účinkům, další kvůli nevábnému vzhledu a několik kvůli konzistenci či zápachu. Zbytek medikamentů jsem do sebe pracně nasoukala a odevzdaně jsem čekala na zázrak.

Další články


Kam dál