Parný den

Středa v 9:23 | Ágnes |  rok 2017
Letošní zima byla dlouhá, jaro poměrně studené, sluníčko ne a ne se pořádně ukázat. Polovina května je již za námi a my se ještě ani trošku neohřáli.

Na tento víkend však byla předpověď počasí slibná. Slunečno, teploty přes dvacet stupňů, obloha bez mráčku, prostě krásné počasí. Celá naše rodina se tak těšila na první pořádný parný den.

Matka vydrhla terasu a zahradní nábytek. Sestra osázela truhlíky a květináče. Můj muž vyčistil a ohřál bazén. Já naložila maso na grilování, připravila jsem saláty a špekáčky. Otec vykoupil Lídla, Billu i nedalekého Alberta a už tu byla sobota, už jsme byli pěkně všichni pohromadě, už jsme si v tom parném dni lebedili na terase.

Sluneční paprsky zářily na celou naši zahradu i na křišťálovou vodu v bazénu. Zářily na terasu a na pestrobarevné květy v záhonech a zářily také na zlaté vlasy mojí dcery, takže mi nemohlo uniknout, že má dcera ve vlasech nějaká bílá smítka, pyl, či dokonce prach.

Při bližším ohledání dceřiny husté kštice jsem však s hrůzou zjistila, že se nejedná ani o smítka, ani o pyl nebo prach, ale že má dcera nejspíše plné vlasy lupů. Ihned jsem volala na matku, aby se přišla také podívat a aby mi poradila, jak s dceřinými vlasy naložit.

Matka dceru důkladně prohlédla a mínila, že je docela dobře možné, že to nejsou lupy, ale vši a hned se také ptala, zda je někdo ve škole nemá.

Vyděšeně jsem na matku pohlédla a pomalu ale jistě jsem cítila, jak mě začíná svědit ve vlasech. Matka, která se již také drbala, nadále prohlížela dceřinu hlavu a po několika napínavých minutách dokonce z jejích vlasů vylovila podivné tmavé smítko. Toto smítko označila za předmět doličný a demonstrativně ho všem ukazovala tak dlouho, dokud jí ho z prstu neodvál vítr. V tu ránu matka prohlásila, že to byl určitě obávaný parazit, neboť smítko rozhodně neumí skákat.

Smítko skočilo směrem k sestře, která v tu ránu pravila, že i ji nějak divně svědí hlava, že ji svědí víc a víc, že už to nemůže vydržet, že má určitě vši.

Matka s jistotou potvrdila, že teď už máme vši naprosto všichni a začala sestře prohlížet hlavu. Bratr prohlížel vlasy mně, já dceři a dcera otci, který se bránil a tvrdil, že on žádné vši rozhodně nemá.

Všichni byli zabráni do zkoumání vlasů někoho jiného, takže si v té parné chvíli nikdo nevšiml, že jediný, kdo nejeví o vši zájem je babička, která s námi seděla na terase a která využila nestřeženého okamžiku a odkráčela na procházku kolem domu. Pokračovala dokonce dále směrem k růžovému sadu, došla až k našemu plotu a následně k brance, což byl opravdu úctyhodný výkon, neboť babičce je sedmaosmdesát let a nemůže na nohy.

Chůze se babičce natolik zalíbila, že se rozhodla, že bude pokračovat promenádou po ulici, na kterou se ovšem nemohla přes zamčenou branku dostat. Začala tedy hlasitě volat o pomoc. Volala přes tu zamčenou bránu a volala tak dlouho, dokud si jí nevšimla jedna moc hodná paní, která šla zrovna náhodou kolem a která okamžitě vytáhla mobilní telefon a zavolala na pohotovost.

Zatímco si tedy celá naše rodina užívala na terase, zatímco jsme se drbali a prohlíželi, zatímco jsme se česali a rozčesávali, u naší branky se začaly dít velké věci.

Nejprve přijelo auto rychlé záchranné služby s lékařem. Když viděli za brankou babičku, která stále úpěnlivě volala o pomoc, povolali i velikou sanitku s dalšími lékaři a zdravotníky a když zjistili, že se přes zavřenou branku k babičce nedostanou, zavolali také hasiče. S hasiči přijela samozřejmě i policie, neboť policie musí o všem vědět. Policie musí všechno náležitě sepsat a zdokumentovat. Policii nesmí nic uniknout.

Babičce se tak náhlý šrumec a povyk vůbec nelíbil, dokonce se i trochu zalekla a začala volat o pomoc ještě hlasitěji a naléhavěji. Volala samozřejmě na matku, aby ji zachránila, aby pro ni přišla a aby ji odvedla zpět do bezpečí jejího křesla.

Hasiči byli ovšem přesvědčeni o tom, že už jde opravdu do tuhého, takže neváhali, a v tomto okamžiku musím náš hasičský sbor opravdu pochválit, neboť ti hasiči byli tak šikovní, že zvládli během chvilky vysadit celou bránu, menší kovovou branku a doknce zdárně demontovali i kus našeho plotu.

V tu chvíli babička přestala křičet, neboť byla ráda, že může pokračovat na plánovanou procházku či výlet, a dala se znovu do pohybu. V další promenádě jí naštěstí zabránili lékaři, kteří se babičky ujali a i přes její protesty ji zavřeli do sanitky.

Hasiči a policisté se mezitím vydali na obhlídku okolí, tedy přesněji na obhlídku naší zahrady, našeho pozemku a našeho domu a došli také až na naši terasu, kde se jim všem naskytl nevídaný pohled na početnou rodinu s podivně natupírovanými účesy, hřebeny, kartáči a spreji.

Překvapení bylo samozřejmě oboustranné a z míry nevyvedlo pouze matku, která okamžitě nabídla celému hasičskému i policejnímu sboru kávu a zákusky. Otec začal nalévat slivovici. Sestra roznášela obložené chleby. Bratr šel opravit demontovaný plot a já šla s dcerou do koupelny, kde jsem jí konečně pořádně vymyla z vlasů všechny ty šampony, mýdla a kondicionéry, kterými se den před tím mydlila, které si po koupeli důkladně neopláchla, které jí ve vlasech přes noc pěkně zaschly a které se z ní následně po hrstech sypaly jako bílý sníh.

Všechno bylo tedy opět v pořádku, až na to, že nám zdravotníci nechtěli vrátit babičku, kterou prý musí odvézt do nemocnice na důkladnou prohlídku. Babička už zase křičela o pomoc, neboť chtěla na špacír a ne zpátky do sanitky. Křičela i v nemocnici, kde ji sestřičky naháněly z patra do patra, neboť babička si stále ještě nevzpomněla na to, že má bolavé nohy a že nemůže chodit.

Když už byla celá nemocnice z hlídání naší babičky uhnaná, tak nám taky konečně zavolali. Oznámili nám, že je babička naprosto v pořádku, a prosili nás, zda bychom si ji mohli co nejrychleji vyzvednout. Navečer už jsme tedy byli opět všichni pěkně pohromadě na terase a byli jsme moc rádi, že jsme si ten letošní první parný den tak pěkně užili.
 

Domácí výuka

7. dubna 2017 v 9:47 | Ágnes |  rok 2017
Nemoci dětí nejsou jistě nic příjemného. Když vám onemocní dítě, čeká vás běhání po doktorech a lékárnách. Čeká vás pláč a fňukání. Čekají vás starosti a bezesné noci a když se dítěti konečně uleví, tak vás čeká také škola, dohánění učiva, úkoly a domácí výuka.

Syn má zánět středního ucha. Onemocnění je to nepříjemné a bolestivé. Je to onemocnění, které se rádo vrací. Je to onemocnění, jež vás potrápí zejména tu první noc, kterou strávíte na pohotovosti. Potrápí vás i následující den, kdy odeznívají bolesti píchnutého ouška a potrápí vás i celý další týden, kdy už je dítě celkem v pořádku, nic ho nebolí, nabírá sílu, ale přesto musí zůstat doma, brát antibiotika a hlavně dělat ty domácí úkoly.

Seznam domácích úkolů nám paní učitelka svědomitě zaslala již první den synovi nepřítomnosti ve škole. Byly to úkoly z písanky, úkoly ze čtení a úkoly z matematiky. Byly to úkoly ze slabikáře, z geometrie, z angličtiny a také úkoly z druhého pracovního sešitu do matematiky a bylo těch úkolů tolik, že se mi ani nechtělo věřit, že tohle všechno paní učitelka s dětmi může vůbec stihnout.

My teda první den nestihli vůbec nic, neboť se syn ještě necítil zcela dobře, tudíž jsem učení podělila počtem následujících dní, které zbývaly do konce týdne a slíbila jsem si, že od zítřka na to teda najedeme, že se budeme snažit, že to do konce týdne všechno zvládneme.

Dnes je tedy úterý. Začala nám domácí výuka. Syn se kroutí u stolu a nechce číst. Pokaždé, když si na chvíli odskočím k plotně, do prádelny, k žehlícímu prknu nebo do obchodu. Pokaždé když musím jít na zahradu obstarat zvířectvo, zalít záhony, uklidit terasu, zamést před domem nebo jít znovu k plotně. Pokaždé syn využije příležitosti, odběhne od učení a jde si stavět ponorku z lega.

V poledne jsem zjistila, že jsme s dnešní dávkou učiva dost pozadu. Také jsem dostala mail od paní učitelky. Byly v něm další domácí úkoly a bylo jich ještě víc, takže jsem volala do školy, že to bude nejspíš nějaký omyl, že už jsme seznam úkolů dostali včera, že je celkem vyčerpávající, že nám do konce týdne bohatě stačí a že žádné další úkoly nepotřebujeme.

Paní učitelka mi k mé hrůze sdělila, že to byly úkoly pouze na pondělí a že mi dnes zaslala ty úterní. Také mi slíbila, že mi zítra pošle ty středeční, pozítří ty na čvtrtek a v pátek pošle ty páteční společně s úkoly na víkend.

Celou noc jsem nespala. Pořád mám před sebou ten seznam. Ve středu ráno jsem vzbudila syna již v šest hodin. Ani jsme nesnídali a hned jsme se vrhli na učení. Přestože jsme u toho seděli celý den až do večera, jsme stále pozadu!

Ve čvtrtek už jsem ani nevařila, ani neuklízela. Zvířectvo šílí hlady, už dva dny nedostal nikdo najíst. Pořád sedíme nad učením. Večer se vrátil můj muž ze služební cesty. Hned jsem ho zapojila. Celou noc četl Slabikář. Já poslouchala výukové cédéčko s angličtinou, dcera psala písanku a syn počítal vodníkovi pentle a hrnečky.

O víkendu jsem do výuky zařadila i zbytek rodiny. Otec tedy děsně škrábe. Musela jsem po něm tu písanku celou přepsat. Matce nějak nejdou množiny, zato nám pohla s tou angličtinou. Tchán rybář počítal kapry a sumce v učebnici matematiky. Tchýni švadleně se děsně líbil článek ve Slabikáři: Teta Miluše ušila Saše nové šaty. Míšovi teta ušila košili. Je tam vyšitý malý šnek. Čte to pořád dokola, přestože jsem ji již několikrát prosila, aby už konečně přešla na ten text o Řehořovi a Jiřině.

V neděli večer jsme u konce. U konce sil i u konce s učením. S úlevou a s pláčem zavírám učebnice a chystám synovi aktovku na pondělí.

V pondělí ráno nás čeká kontrola u lékaře. Aktovku bereme sebou. Hned po kontrole vezu syna do školy. Už nesmí zameškat ani minutu!

Paní doktorce se synův zdravotní stav nelíbí. Ještě to prý není zcela v pořádku, ještě by ho nechala tak týden doma. Nelíbím se jí ani já, prý jestli na mě taky něco neleze.

Leze. Lezou na mě mrákoty a už se těším na další týden domácí výuky!

Jánošíkova jeskyně

29. března 2017 v 9:17 | Ágnes |  Ágnes s rodinou v Lázních
Lázeňské městečko leží v údolí mezi smíšenými lesy. Lázeňský hotel je rovněž obklopen lesy a i všechny cesty přilehlého lázeňského lesoparku ústí do hustých lesů.

Lázeňské lesy mají strmé a příkré kopce, mají značené turistické stezky, je v nich spousta spadaného listí, čerstvého vzduchu a kořenů a je v nich také Jánošíkova jeskyně, ke které jsme se dnes rozhodli vyrazit.

O Jánošíkově jeskyni jsme byli předem dobře informováni tchýní, která, jak se zdálo, jeskyni již několikrát navštívila, která nám o ní dopodrobna několik dní předem vyprávěla a která nám slíbila, že nás k Jánošíkově jeskyni dovede.

K Jánošíkově jeskyni jsme vyrazili hned po snídani, po fotbálku, po procedurách, po kafíčku a po bazénu, takže jsme měli do oběda spoustu volného času a těšili jsme se na příjemnou a klidnou procházku, která nás od hotelu vedla zcela přirozeně nejprve do lázeňského parku.

Když jsme dorazili k první parkové lavičce, tak jsme si povšimli, že se nám cestou někde ztratila tchýně, která byla na této procházce ztěžejní osobou, neboť jako jediná věděla, kudy se k Jánošíkově jeskyni jde. Usadili jsme se tedy na lavičku a čekali jsme, až se tchýně konečně najde. Pravda je, že jsem na tchýni čekala pouze já, neboť otec, který nesnáší čekání a zdržování, vyrazil vpřed hledat trasu, děti odběhly na prolézačky a krmit kačeny, matka se vrátila do hotelu na proceduru a sestra se v podstatě odpojila od skupiny již před hotelem a šla raději do městečka na kafíčko a na oplatek.

Seděla jsem na lavičce několik minut, když se najednou přihnala uřícená tchýně. Přiznala, že se vrátila do hotelu pro foťák. V rychlosti mi ukázala několik desítek fotek, které stihla během dopoledne pořídit a už jsme zase pokračovaly v cestě k jeskyni.

Cesta směřovala samozřejmě přes celý park a dále kolem kačeního jezera, kde se k nám připojily děti. Cesta vedla až za jezero, vedla až úplně nakonec rozlehlého lesoparku, vedla na kraj hustého lesa, kde si tchýně najednou uvědomila, že na lavičce v parku zapomněla obal od fotoaparátu.

Nezbylo nám tedy, než se vrátit kolem kačeního jezera, prolézaček a posilovacích strojů zpět na začátek parku, kde na lavičce leželo pozdro od foťáku. Vedle pouzdra ležel otec a spokojeně se opaloval. Otec nám také hned oznámil, že již našel správný směr, který vedl překvapivě zcela opačným směrem. Vedl na úplně jiný konec lesoparku. Vedl kolem zchátralých kamenných altánků a vedl nás tak dlouho, že jsme měli všichni pocit, že ten park snad nikdy neskončí.

Když jsme se konečně doplahočili k lesu, objevila se před námi úzká stezka značená červenou turistickou značkou. Stezka stoupala příkře do svahu, byla pokrytá vrstvou spadaného listí, byla mokrá a kluzká, takže se nám všem výborně šplhalo. Otec si během výstupu prozpěvoval, děti výskaly radostí a tchýně vykládala o Jánošíkovi, Jánošíkově jeskyni, o zbojnících, o jejich tajných lesních stezkách, o přepadávání, o okrádání a o spravedlnosti.

Tchýnino vyprávění nemělo konce, stejně jako ta šílená trasa, která nás nakonec zavedla až do nejhlubší a nejtmavší části lesa, zavedla nás k našemu cíli, zavedla nás k té slíbené Jánošíkově jeskyni.

Jeskyně byla také tmavá, byla i poměrně málo prostorná a vysoká, byla to v podstatě taková větší díra v šedé vlhké skále, takže jsme se všichni divili, jak je možné, že se tam mohla vejít celá Jánošíkova banda.

Divila se překvapivě také tchýně, která až nyní přiznala, že vůbec netušila, jak jeskyně vypadá, kde leží a jak se k ní člověk vlastně dostane.

Tchýně také hned vytáhla fotoaparát a začala fotit. Nejprve vyfotila děti před jeskyní. Pak pořídila snímek otce před jeskyní, mě před jeskyní, snímek celé skupiny před jeskyní a také obrázek jeskyně samotné. Vyfotila několik blízkých kamenů, stromů a keřů. Vyfotila také interiér zcela tmavé jeskyně. Vyfotila děti v tmavé jeskyni, mě v tmavé jeskyni a také sebe v té zcela tmavé jeskyni. Otec se do jeskyně nevešel, tudíž ho vyfotila na lavičce u informativní cedule. Následně řádně zdokumentovala přilehlé okolí a na závěr ještě pořídila několik selfíček s jeskyní, kamením, stezkou a lavičkou. Fotografování ukončila slovy: "Musím to všechno nafotit, abych to mohla ukázat dědovi, aby to všechno viděl, abych mu o tom celém mohla pořádně a do detailu povykládat a aby mi hlavně věřil, že jsem tu Jánošíkovu jeskyni tentokrát opravdu navštívila."

Když se všichni spořádaně vyfotili, když si všichni odpočinuli, když se děti řádně v jeskyni vyválely a zašpinily, tak jsme konečně mohli vyrazit na zpáteční cestu, která byla po kluzkém listí mnohem dobrodružnější, zajímavější a také rychlejší, což bylo ovšem dobře, neboť se blížilo poledne a bylo načase vrátit se do lázeňského městečka na oběd.
 


Suvenýry

22. března 2017 v 10:33 | Ágnes |  Ágnes s rodinou v Lázních
S příchodem prvních jarních dní jsme se opět rozhodli vyrazit v plné sestavě na relaxační pobyt do lázní. Víkend v lázních je vždy klidný, příjemný a plný zážitků.

V centru lázeňského městečka je pěkné náměstíčko. Je tam fontánka s pramenem léčivé minerální vody. Je tam stánek se zmrzlinou. Je tam obchůdek s lázeňskými oplatky. Je tam několik restaurací, kaváren a cukráren a je tam také jeden obchod se smíšeným zbožím, ve kterém můžete zakoupit rozličné výrobky od kosmetiky, přes víno a sladkosti, také drobnější suvenýry, šperky z broušených kamenů, sošky, hodiny, obrázky, sportovní potřeby a hračky.

Obchod je označen velikou cedulí s nápisem Suvenýry. Obchod působí dojmem menšího vetešnictví. Obchod je většinou prázdný, tedy bez zákazníků. Obchod není turisty zcela oblíben. Obchod milují jen a pouze mé děti, které se do obchodu vždy nadšeně hrnou, které v obchodě moc rády nakupují.

Má dcera je rozumné dítě. Člověk ji snadno poučí o tom, že některé věci má cenu kupovat a některé věci není radno brát ani zadarmo. Dcera si nechá poradit. Dceři snadno vysvětlíte, že většina produktů z obchodu se suvenýry je brak a aušus. Dcera má ve výběru jasno. Umí se rychle rozhodnout, umí vyhodnotit situaci. Dcera většinou dobře ví, co chce.

Tentokrát si v obchodě se suvenýry zakoupila malého plastového ptáčka. Ptáček má v sobě baterii a čidlo, díky kterému reaguje na jakýkoliv blízký i vzdálenější pohyb. Ptáček vydává ptačí zvuky. Ptáček hlasitě pípá.

Ptáček byl celkem roztomilý a především překvapivě levný, tudíž bylo dceři dovoleno zakoupit za dalších padesát centů také druhého ptáčka, který byl svěřen na hlídání tchýni. Po příjezdu domů měla tchýně ptáčka předat tetě a ta ho měla zavézt dceřině milované sestřenici, tedy mé neteři.

Tchýně uložila ptáčka do kabelky, kde se pták okamžitě rozpískal a v pískání už nepřestal, takže se musela tchýně promenádovat po městečku s hlasitě pípajícím ptákem v tašce. Byla s ním dokonce i v restauraci a v kavárně. Vzala ho se sebou i do tureckých lázní a na večeři. A nakonec, někdy kolem půlnoci, kdy už jí došla s nebohým ptákem trpělivost, zabalila tohoto do tchánovy bundy, několika ručníků, dek a prostěradel a vyhodila vřískajícího ptáka z balkonu.

Dceřina hračka byla naštěstí v pořádku, tudíž stačilo dát ptáčka na noc do skříně pod hromadu županů, kde spal spokojeně a v klidu až do svítání, kdy ho dcera láskyplně vysvobodila, čímž zajistila budíček celému našemu hotelu a přilehlé polovině městečka.

Dcera byla tedy se suvenýrem spokojena a do konce pobytu si ničeho jiného nežádala.

Suvenýr si však žádal můj syn, na kterého už v obchodě žádný další ptáček nezbyl, který o ptáčka po pravdě ani moc nestál, který si z široké nabídky obchodu nemohl vybrat.

Jako první jsem šla do obchodu se synem já. Syn nejprve požadoval, abych mu zakoupila drona za stopadesát euro. Následně slevil na obojživelné auto za šedesát euro. Byl ochoten jít dokonce ještě níž a vybral si vrtulníček na dálkové ovládání za třicet a nakonec se rozhodl pro repliku mikrofonu se stojanem za dvanáct euro.

Cena byla tedy rozhodně přemrštěná, zvlášť když se po rozbalení ukázalo, že stojan k mikrofonu nemá ani šedesát centimetrů, že mikrofon není na baterie, že žádný zvuk nezesiluje, že postrádá své základní funkce, že nejde ke stojanu nikterak připojit, že je vyroben z nekvalitního plastu. Že je prostě a naprosto k ničemu.

Snažila jsem se synovi koupi mikrofonu rozmluvit. Vysvětlovala jsem mu, že produkt neodpovídá své ceně, že je to šunt a že podobnou věc nikdy nezakoupím.

Syn byl rozumný a zhruba po hodině přemlouvání od koupě mikrofonu ustoupil. Vrátil se však k původnímu přání a požadoval zakoupení drona, případně obojživelného auta nebo vrtulníku.

Naštěstí už ten den zavírali, tudíž jsme museli obchod opustit. Já opouštěla obchod zcela vyčerpaná a zpocená. Syn odcházel naštavaný a s pláčem na krajíčku.

Po příchodu do hotelu si běžel postěžovat matce a žádal ji o zakoupení vybraných věcí. Matka slíbila synovi, že s ním na druhý den do obchodu zajde, což také splnila. Strávila se synem v obchodě celé dopoledne. Snažila se usměrnit jeho přání, radila mu ve výběru a pomáhala mu s rozhodováním. Přes veškerou snahu však ani ona nebyla úspěšná a suvenýry opouštěla se slovy: "Ten obchod by měli srovnat se zemí."

Před obědem vtáhl syn do obchodu mou starší sestru. Po obědě tam byl s tchýní a odpoledne znovu s matkou. Navečer můj muž nakupování zakázal. Všem také zakázal o suvenýrech mluvit. Zakázal nám kolem suvenýrů chodit. Zakázal nám dívat se na obchod se suvenýry a zakázal nám vyslovovat slovo suvenýr.

Syn byl zcela zdrcen a zdrcen byl také otec, který rád porušuje menší i větší zákazy, který se okamžitě do prokletého obchodu vydal a který synovi v obchodě zakoupil policejní kovová pouta s klíčky za neuvěřitelnou cenu ero padesát.

Syn byl od té doby jako vyměněný. Je až s podivem, jak taková prostá věc dokáže dítě potěšit. Od té chvíle nepustil syn pouta z rukou a neustále někoho někam pouty připoutával.

Matku připoutal ve výtahu. Svou sestru k bazénovému lehátku. Mě připoutal k zábradlí u schodiště a paní uklízečku k jejímu uklízecímu vozíku.

Nejvíckrát byl ovšem spoután otec, kterého syn poutal opravdu s láskou a s radostí. Připoutal otce k zábradlí u kačeního jezera. Připoutal ho k lavičce v parku. Připoutal ho k dětské prolézačce, ke stromu a k posilovacímu stroji. Připoutal ho v restauraci ke stolu. Připoutal ho k židli na balkoně. Připoutal ho ke dveřím do sauny a k řetízku od saunového kbelíku s ledovou vodou.

Syn připoutával otce ráno, v poledne i večer. Připoutával ho bez přestání několik dní. A připoutával ho tak dlouho, až mu otec slíbil, že mu v obchodě se suvenýry zakoupí rovněž policejní obušek, odznak a pistolku s náboji.

Obchod se suvenýry je při každé naší návštěvě plný zboží. Je plný překvapení a nezapomenutelných zážitků a já jen doufám, že tam bude i nadále, že v něm bude spousta krásných suvenýrů a že si tam děti příště zase něco pěkného vyberou.

Vyjmenovaná slova

13. ledna 2017 v 10:15 | Ágnes |  rok 2017
Má dcera chodí momentálně do třetí třídy. Doposud neměla s učením velké problémy. Dopusud nosila jedničky a pochvaly. Doposud jí šlo učení tak nějak samo. Doposud nedělali ve škole vyjmenovaná slova.

S vyjmenovanými slovy se začalo od nového roku. Začalo se samozřejmě pěkně popořádku. Začalo se od písmene B.

Zjistila jsem, že od mých školních let počet vyjmenovaných slov vzrostl. Přibyla babyka a Zbyněk. Co je babyka nevím a neví to ani dcera, nicméně jsme slova prošly, dcera je několikrát odříkala zpaměti a šla spokojeně sáňkovat.

Druhý den přinesla dcera ze školy špatnou známku. Ukázalo se, že to nebude snadné. Vysvětlila jsem dceři, že ke každému vyjmenovanému slovu se pojí několik dalších slov, slov příbuzných, že existují i různé výjímky, různá slovní spojení, že je spousta chytáků a zapeklitých výrazů a že je potřeba se pořádně učit. Pak jsem dceru poučila o rozdílu mezi bít a být, přibýt a přibít, bydlo a bidlo, bílý a býlí a nabít a nabýt. Taky jsem zjistila, že babyka není kytka, ale strom.

Dcera se tvářila dost otráveně. Vyjmenovaná slova nejspíš nebudou její oblíbená. Dnes přinesla zase trojku z češtiny. Pokárala jsem ji, že přípravu do školy odbývá a pobídla jsem ji k dalšímu učení. Dcera se tvářila bídně. Kdyby ji prý bratr nerušil hrou na bicí nástroje, byla by ve vyjmenovaných slovech hbitější. Také si stěžovala, že nemůže nabýt zkušeností procvičováním vyjmenovaných slov na vybitém tabletu. Už dva dny marně hledáme nabíječku.

Vyjmenovaná slova mě začínají děsit. Dcera má další špatnou známku. V diktátě se dnes nečekaně objevil Zbyšek. Zbyška ještě neznáme. Se Zbyškem jsme se ještě nesetkaly. Nechápu, kde se tam vzal. Od začátku byla přeci řeč pouze o Zbyňkovi?

Prohlížela jsem dceřiny zápisky ze školy. Zbyška rozhodně nebrali. Zato jsem zjistila, že už probírali Křesomysla, Přemysla a Lišku Bystroušku. Na další straně měli Nový Bydžov, Hrabyni, Zbýšov, Babylon a Libyi.

Celé dopoledne jsem doma studovala vlastní jména a místopis. Děti mezitím ve škole přešly na vyjmenovaná slova po L. Zdá se mi to trochu narychlo. Zvolila bych plynulejší výuku. Paní učitelka nejspíš nechce zbytečně plýtvat časem.

Dcera celé odpoledne vzlykala. Chtěla jít lyžovat, stavět iglů pro plyšáky a olizovat rampouchy. Místo toho luští křížovku s vyjmenovanými slovy. V tajence vyšlo slovo mlynařík. Dcera napsala do sešitu, že je to odvozeno od slova mlýn, neboť mlynařík je malý mlynář. Já bych to spíš tipla na nějakého brouka. Syn tvrdí, že viděl mlynaříka na youtubu, prý tam stavěl Titanic z lega.

Nakonec jsem zjistila, že mlynařík je pták, takže jsme musely úkol přepsat. Pak už jen zbývalo vysvětlit dceři, co je to lýkovec, co je lyska a co líska. Pochopit rozdíl mezi líčený a lýčený, nablýskaný a blikotavý. Naučit se, že ke slovu plynout se pojí také výrazy oplývat, plyn, splývat a plytký. Lýkožrouta mezitím vygooglil syn na internetu. Můj muž pověděl dceři o Olympu, Volyni a Lysé nad Labem. Pak jsem ještě obložila králíkovi domeček polystyrénem, zahrála dětem ukolébavku na lyru a šli jsme všichni spokojeně spát.

Ráno jsem zjistila, že nám odpojili wifinu. Prý jsme přesáhli objem stahovaných dat, zejména těch vyjmenovaných. Už mi nefunguje ani internet v mobilu. Celý den jsem byla v knihovně. Studovala jsem vyjmenovaná slova. Cestou domů jsem zakoupila několik učebnic pravopisu, mluvnic a cvičebnic. Nesmím tu přípravu odbýt. Další vyjmenovaná slova jsou za dveřmi a mně se doposud nepodařilo zjistit, proč se z gramatického hlediska ke slovu umývat pojí slovo mýdlo? Jak mám dceři vysvětlit, že ze stejné logiky nevyplývá souvislost mezi mlýn a mlít? Co to znamená slynout? Proč vlys není od lisovat? Kde se vzal ve vyjmenovaných slovech mys. A co je to proboha ten Kamýk?

Další články


Kam dál