Panda

30. listopadu 2015 v 10:04 | Ágnes |  Listopad 2015
Ráno u snídaně mi dcera s nadšením sdělila, že by si pod stromeček přála plyšovou pandu, kterou viděla v letáčku jednoho hračkářství. Neváhala a hned mi také přečetla, co všechno panda umí. Pod velkým obrázkem stálo: "Pohlaďte pandu a probuďte ji. Pohlaďte pandu a bude chodit nebo skákat. Krmte ji a sledujte, jak brouká." Instrukce také udávaly, že panda mluví. V červeném rámečku pak bylo zvýrazněno, že momentálně lze pandu zakoupit za zvýhodněnou cenu, která se i po slevě blížila dvěma tisícům korun.

Upozornila jsem dceru, že je hračka poněkud drahá, a proto pod stromečkem určitě nebude. Pak jsem ji vyzvala, aby šla raději na terasu nakrmit kočku, dříve než nám hlady rozdrápe síť proti hmyzu. Když už bude venku, může obstarat i králíka, kterého si loni tak vroucně přála, a kterého si již několik měsíců vůbec nevšímá. Řekla jsem jí, že když zvířata uvidí, že jim nese jídlo, budou za ní chodit. Když je pohladí, bude přinejmenším kočka broukat, a když králíka vypustí z králíkárny bude skákat radostí.

Dcera byla mým návrhem nadšena. Rychle se oblékla a do speciální taštičky si připravila vše, co bude k péči o zvířata potřebovat. Z většího počtu věcí jsem zahlédla především kartáč a vodítko. Trochu s obavami jsem vybavila dceru také zásobou krmiva a doufala jsem, že bude zvířectvo s plným bříškem lépe připraveno na zcela nadstandartní péči.

Musím říct, že kočka jakožto zvíře přítulnější zvládala imitovat dovednosti plyšové pandy lépe. Po notné dávce masové konzervy vydržela neskutečně dlouhou dobu dceřino kartáčování a dokonce při tom tiše vrněla. Když byla propuštěna na zem, jiskřil jí kožich tak, že jsem v obavách o úraz elektřinou zakázala synovi, který se k procedurám se zvířectvem neváhal přidat, aby na ni sahal. Kočka pak celá naježená odkráčela a ukázala se až po dvou dnech. Předpokládám, že celou tu dobu věnovala úpravám svého zevnějšku do původního stavu.

Králík naopak nejevil o čištění kožichu zájem a po prvním doteku hřebenem zmizel za dřevěným obložením terasy. Když se odvážil vykouknout ven, byl polapen a zakšírován do připraveného postroje, aby mohl dceru potěšit procházkou na vodítku. Už při zapínání posledního řemínku si i syn všiml, že králík není zrovna nadšený: "Je nějaký naprděný." prohlásil s pohledem na očividně uraženého králíka a zkoušel ho popotáhnutím za vodítko pobídnout k pohybu. Králík se však rozhodl, že v kšandičkách se rozhodně promenádovat nebude. Zatímco se děti hádaly, kdo z nich králíka na vodítku povede, stálo zvíře na místě a jediným jeho pohybem bylo občasné otřepání, kterým se snažil zbavit řemínků.

"Králíka jsem dostala já!" vybavila si najednou dcera a uvázala si vodítko k zápěstí. V tom okamžiku se králík odrazil a jediným mrsknutím se z postroje vysvobodil. Následoval jeho zběsilý úprk do zahrady. Syn, který nepochopil, že králík bere roha, před ním začal vyděšeně utíkat, neboť si myslel, že ho ušák ze zuřivosti pronásleduje.

"On tě nehoní!" křičela jsem za synem, který i s králíkem v patách mizel za prvními jehličnany. U garáže byl syn v pasti, jednak ho králík dohonil a jednak už nebylo kam prchat. V mžiku se otočil a pádil zpět k terase. Králík zaváhal jen chvilku. Pak se také rozběhl zpět. To už jsem viděla v synových očích panickou hrůzu a první slzy.

Jejich zběsilý sprint skončil u terasy. Syn našel útočiště v mé náruči a netrénovaný králík se mi vyčerpaně složil u nohou. Uklidnila jsem vyplašené dítě a odnesla uhnaného králíka do jeho domečku. S průběhem dopoledne jsem byla spokojena. Konečně si děti vyprošeného zvířectva trochu užily. Byla jsem však asi jediná, neboť večer, když děti usnuly, našla jsem za oknem lísteček pro Ježíška.

"Milý Ježíšku, opravdu si moc a moc přeji plyšovou pandu."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama