Nákupy

2. prosince 2015 v 19:15 | Ágnes |  Prosinec 2015
Na dnešní den jsme si s matkou a mladší sestrou naplánovaly návštěvu nákupního centra. Jednak se blíží Vánoce, jednak máme v plánu uplatnit výhodné slevové poukázky, které jsem v hojném počtu obdržela od tchýně. Je pravda, že normálně v daném obchodě s šatstvem nenakupujeme, ale co kdyby přeci jen něco měli?

Chystala jsem se vyrazit hned po snídani, abychom vše stihli během dopoledne. Syn, který momentálně nechodí kvůli nemoci do školky, se však nehodlal odtrhnout od svého milovaného lega.

"Já nikam nejedu!" oznámil mi důrazně po každém mém slovním popohnání a pokračoval ve spojování kostiček. Staví si Titanic. Již několik týdnů. Nejspíš chce, aby byla loď v životní velikosti, neboť na mně neustále žádá zakoupení dalších krabic se stavebnicí.

Nakonec se mi přeci jen podařilo vystrčit ho ze dveří. Nicméně už při nastupování do auta mě naštvaně upozorňoval: "Po obchodech nelítám!"

V nákupním centru však jako první běžel k výloze hračkářství. Dožadoval se, abych ho následovala dovnitř a zakoupila mu obrovského robotického pavouka. Slíbila jsem mu návštěvu hračkárny, pokud se mnou nejprve zajde do drogérie. Před několika dny mi došla na mail speciální nabídka na produkty Nivea se slevou padesát procent. Vložila jsem do košíku dva krémy velikosti XXL a volala matce, zda nemá o něco ze zvýhodněné nabídky zájem. Samozřejmě, že měla. Pohotově mi nadiktovala seznam výrobků. Nejprve něco pro sebe, pak pro sestru a bratra a nakonec ještě pro babičku.

Když jsme konečně stanuli u pokladny, byl košík značně přeplněný a těžký. Syn mě tahal za rukáv ven z obchodu. Matka vyjmenovávala do mobilu další produkty.

"Bude to na kupón?" zeptala se pokladní a pohledem sjela můj nákup.

"Ano." přisvědčila jsem, přestože jsem o nějakém kupónu neměla ani ponětí. Rychle jsem hledala alespoň zákaznickou kartu s tím, že je na ní vše aktivováno automaticky.

Pokladní měla o slevové akci nejspíš přesnější informace, neboť mě uzemnila slovy: "Případně vše doložíte později."

Trochu mě oblilo horko, udělalo se mi zle a nevolno, ale naštěstí to díky té kartě všechno hladce prošlo, a to dokonce i bez kupónu, což překvapilo i samotnou obsluhu. Mě spíš překvapily čísla na účtence. Poloviční útrata byla sice příjemná, ale původní ceny se mi zdály poněkud navýšené. Slíbila jsem si, že se po skončení akce informuji o běžné ceně daných výrobků, a pospíchala se synem k autu.

U vozu jsme se zbavili těžkých tašek a vrátili se zpět do centra. Spěchali jsme za matkou a sestrou. Cestou jsme minuli další hračkářství. Syn mi v rychlosti sdělil, jaké lego mu mám zakoupit. Odložila jsem jeho důležitý nákup se slovy: "Musíme najít babičku," a pro jistotu ho držela za ruku.

Jakmile jsme vstoupili do obchodu se šatsvem, kde jsem hodlala úspěšně uplatnit slevové poukazy od tchýně, uvědomila jsem si, že kupóny stále leží doma na botníku. Uklidňovala jsem se tím, že druhou polovinu slevových lístků jsem předala před několika dny sestře a hned po přivítání jsem matku s úsměvem informovala, že jsem poukazy zapomněla doma. Matka mi bez úsměvu sdělila, že nejsem jediná, jen s tím rozdílem, že sestra nelenila a pro své kupóny se domů vrátila.

Přestože nabídka byla neuvěřitelně široká, marně jsme se snažili něco vybrat. Po hodině vysilujícího hledání jsme měli pouze punčocháče pro dceru a ponožky pro otce. Syn byl naštěstí hodný. Bavil se jízdou na eskalátoru.

Nakonec jsme přeci jen dorazili k pokladně. Překvapivě jsme vybrali deset věcí. Sestra vytáhla deset poukazů. Radovali jsme se, jak nám ty počty pěkně sedí až do chvíle, kdy nás pokladní informovala o tom, že poukazy platí až od dvanácti hodin. Vzhledem k tomu, že bylo teprve něco málo po desáté, zklamaně jsme požádali o uschování zboží a slíbili jsme, že se pro něj v poledne vrátíme.

Nákupní centrum jsme opustili zcela vyčerpaní v jednu hodinu po poledni druhým východem. Nikomu se nechtělo vracet se na začátek pro zamluvené zboží. S odstupem času nám navíc nepřipadalo již tak potřebné. Dokonce nás už ani nelákala slibovaná dvacetipěti procentní sleva. Matčiny počty se omezily na zjištění výše narostlého debetu, neboť v jednom z nejdražších butiků zakoupila kromě hodinek pro sestru též kabelku pro sebe. Já v duchu počítala kolik dní budeme o chlebu a o vodě, neboť jsem si koupila dvě sukně, jedny krásné, ale trošku dražší šaty a jedny ještě dražší kozačky na vysokém podpatku. Synovi jsem koupila pouze Happy meal od McDonald´s a poradila mu, aby si o hračky napsal raději Ježíškovi.

Cestou domů mě napadlo, že také zkusím dát večer za okno lísteček. Napíšu na něj sumu potřebnou k přežití Vánoc. Dokud se Ježíšek neukáže, nebudu už pro jistotu vyrážet na žádné nákupy, i kdyby letáčky a poukazy slibovaly sebeúžasnější slevy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama