Praha

9. prosince 2015 v 20:46 | Ágnes |  Prosinec 2015
Do Prahy jsme nakonec vyrazili na víkend. Do hlavního města jsme přijeli v pátek pozdě odpoledne. Opět mrholilo, a tak jsme odložili prohlídku pamětihodností na sobotu a pokojně se ubytovali u mé starší sestry, která v Praze již několik let žije.
Vzhledem k tomu, že sestřin byt sestává pouze ze dvou místností, z čehož jedna je menší ložnice, zabrali jsme společně s dětmi, matkou, mladší sestrou, mým mužem a zavazadly veškerý volný prostor. Matka, která chtěla potěšit sestru i děti, navíc přicestovala i s menším jehličnanem. Stromek byl ihned upevněn do stojanu a poskytnut dětem k ozdobení. Zpočátku ani nikomu nevadilo, že zcela brání vstupu do koupelny. Sestra, která dbá celkem striktě na pořádek, ihned po nazdobení jedličky umyla podlahu a škádlivě upozornila děti, aby jedly řízky dovezené z domova nad talířkem.
Vánoční atmosféru jsme vychutnávali pouze do doby, než byl čas uložit děti ke spánku. V tu chvíli bylo nutné odsunout stromek k balkónu, aby se dalo projít do koupelny. Sestra po těchto přesunech opět vytřela podlahu. Posléze šla vytřít i koupelnu, kde se děti mezitím umyly. Na noc jsme pak vrátili strom zpět před dveře koupelny, abychom mohli v obývací místnosti rozložit gauč, a také abychom mohli projít do ložnice.
Nad spacím rozvrhem nikdo nereptal. Já a děti jsme zabrali pohodlnou postel v ložnici. Můj muž se uvelebil vedle nás na zemi. Matka s mou mladší sestrou spaly na rozloženém gauči v obýváku. Na mou starší sestru pak zbylo jediné volné místo na zemi pod osvíceným jehličnanem.
Ráno, ihned po strategických manévrech s gaučem a stromem, a také po řádném vytření podlahy, jsme vyrazili do vánoční Prahy. Rozhodli jsme se, že nejprve půjdeme na hrad.
"To je ode mě kousek." přisvědčila sestra a vedla nás dva a půl kilometru pěšky přes Letenský park na Hradčany. Po prohlídce hradu a Svatovítské katedrály navrhla matka návštěvu Karlova mostu.
"To je od hradu kousek." potvrdila sestra a mašírovali jsme další dva kilometry dolů k mostu. Blížilo se poledne a děti pomalu začínali reptat, že mají hlad. Sestra si hbitě vybavila, že se kousek od Karlova mostu nachází jedna výborná restaurace, a tak jsme klopýtali další kilometr na jídlo. Po obědě vytáhla matka lístky na pohádkový muzikál v Hybernii. Nikoho už nepřekvapilo, že se divadlo nachází kousek od restaurace a poslušně jsme ušli dalších tisíc metrů.
Když jsme pak vyšli po představení ven, byla již tma. Rozhodli jsme se zajít pokochat vánoční atmosférou na Staroměstské náměstí. Bylo to přeci kousek? A zase jsme kličkovali pražskými uličkami. Na náměstí jsme si pochutnávali s dětmi na trdelníku, zatímco se můj muž prodíral ke stánku se svařeným vínem. Když se po půl hodině připojil zpět k naší skupině, držel v politých rukou poloprázdné kalíšky. Neodvážila jsem se podívat, kolik z nás má na zádech červené víno od ostatních turistů a navrhla jsem návrat do sestřina bytu.
"Když to vezmeme přes Pařížskou, je to pak jen kousek přes park a jsme doma!" oznámila nám sestra potěšující zprávu, že ani tentokrát nebude nutné použít k přepravě žádný dopravní prostředek, a vyrazila na dvoukilometrovou cestu k domovu.
Zcela ušlí jsme padli na svá spací místa a druhou noc strávili stejně jako tu předešlou. V neděli ráno můj muž potvrdil, že se tentokrát na zemi celkem vyspal, neboť už přišel jak na to. Sestra, která zrovna myla podlahu, přisvědčila, že i jí se lépe odpočívalo, zejména proto, že tentokrát vypnula na noc osvětlení stromu, pod kterým ležela. Odpočaté byly rovněž děti, které křičely, že nechtějí odjet, neboť se jim v Praze líbí.
Večer po návratu domů jsem telefonovala sestře. Sdělila mi, že ještě vytře zem a má po nás uklizeno, a že už se těší na naši pravidelnou jarní návštěvu, neboť byla s průběhem víkendu spokojena. Litovala pouze, že jsme tentokrát nestačili vyběhnout na Petřín a na Vyšehrad, neboť, jak hbitě dodala: "To je ode mě kousek."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama