Vánoční světýlka

7. prosince 2015 v 14:56 | Ágnes |  Prosinec 2015
Od začátku prosince pozoruji, jak v ulicích začíná svítit vánoční výzdoba, jak se v oknech postupně rozsvědcují svícínky a hvězdy, jak sousedé tahají po střechách světelné řetězy.

S malinkým zpožděním jsem se rozhodla také já ozdobit náš domek a připravit ho tak na příchod Vánoc.

Nějakou dobu mi zabralo, než jsem na přeplněné půdě krabici s vánočním osvětlením vůbec našla. Ještě víc času mi vzalo, než jsem světelné řetězy od sebe rozmotala. A neskutečně dlouho mi trvalo, než jsem ta světla rozvěsila po domě a po zahradě.

Začalo to však celkem slibně. Kuchyňské okno jsem zkrášlila vánočním svícínkem. Zvenku jsem pak pod parapet připevnila řetěz žlutých světýlek. Přívodní šňůru jsem protáhla oknem dovnitř a zapojila ji do zásuvky. Výzdoba svítila krásně, svítila a blikala, svítila a zářila, svítila pěkně a jasně až do okamžiku, kdy jsem zavřela okno a rozmáčkla tak nějkolik žárovek. Pak už nesvítilo nic, pak byla tma, pak bylo po světýlkách.

Malinko rozladěna jsem tedy vyrazila raději na terasu. Na jednu stranu pergoly jsem s vypětím sil zavěsila těžký závěs ledově bílých světel. Nainstalovala jsem časový spínač. Světla se rozzářila a já se spokojeně pustila do zdobení naší třímetrové túje v zahradě.

Tújce se u nás daří. Každý rok poporoste, každý rok zesílí a každý rok vyžaduje více světel. Letos jsem měla v zásobě čtyři několikametrové řetězy. Byly sice určeny pro vnitřní použití, ale vzhledem k ceně venkovního osvětlení jsem nad touto maličkostí přimhouřila obě oči. Prozřela jsem, až když jsem po hodině a půl úmorné práce zapojila své veledílo do zásuvky. V mžiku zhasl celý dům i terasa. Volala jsem svému muži a informovala ho o závadě na elektrickém vedení.

Můj muž nebyl předvánočně naladěn. Nakázal mi světýlka okamžitě vyhodit. Také mi zakázal další osvětlování domu dokud se nevyčasí a nepřestane mrholit.

Mrholilo celý den. Neměla jsem čím zdobit, čím osvětlovat. Neměla jsem co rozvěšovat, takže jsem jela do nákupního centra. V návalu euforie z vánoční výzdoby jsem za šílenou cenu zakoupila řetěz dvěstěosmdesáti světel. Venkovních. Cestou k autu jsem ve stánku na parkovišti přikoupila svítícího sněhuláka, svítícího Santu, soba a celé sáně, několik svítících trpaslíků, skřítků a jednu Sněhurku. Jela jsem spokojeně domů.

Doma jsem se znovu vrhla na zdobení tújky.

"Krásná světýlka. Krásná světýlka." zpívala jsem si a několik hodin obtáčela stromek novým světelným řetězem. Po rozsvícení vypadal jako mumie. Musela jsem znovu na štafle.

Sundala jsem světla. Rozmotala jsem světla. A znovu jsem světla rozvěsila. Skončila jsem kus pod špičkou. Přestala jsem si broukat vánoční koledy a začala si potichu šeptat: "Blbý světýlka. Blbý světýlka."

Pak jsem zase vylezla na štafle. Sundala světla. Rozmotala světla. Rozvěsila světla. Rozsvítila světla. Tújka se krásně rozzářila. Rozzářila se ovšem jen z přední strany. Vzadu blikalo pouze několik osamělých žároviček. "Pitomý světla! Pitomý světla!" křičela jsem a z posledních sil lezla znovu na štafle.

Večer jsem zmoženě pozorovala své dílo. Byla jsem spokojená. Svolávala jsem všechny, aby se přišli pokochat tou nádherou. Dcera byla z výzdoby nadšená. Nadšený byl i tchán, můj syn i všichni sousedé. Nejvíce nadšená byla ovšem tchýně, která mi k mé hrůze ihned přislíbila další patnáctimetrový řetěz světel, který měla doma a kterým bych prý mohla dozdobit náš zahradní domek.

Nadšený byl i můj muž, který se ovšem usmíval pouze do okamžiku, kdy jsem ho upozornila, aby se nepokoušel v garáži hledat jakoukoli prodlužovací šňůru nebo roztrojku.

V noci jsem pak hlasitě naříkala ze spaní. Nejsem si jistá, zda to bylo způsobeno neuvěřitelnou bolestí celého těla, či hrozivou noční můrou. Zdál se mi totiž strašlivý sen, ve kterém jsem dostala za úkol osvítit vánoční strom na Staroměstském náměstí v Praze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama