Auta

8. ledna 2016 v 8:21 | Ágnes |  Prosinec 2015
25.prosince zastavilo zcela nečekaně mé auto na poloviční cestě k mým rodičům. Volala jsem sestře, aby pro nás vyslali záchranné vozidlo, neboť mé zřejmě na nějaký čas dojezdilo. Sestra se v kritické situaci očividně nezdržovala maličkostmi a přijela pro nás během deseti minut s divokým účesem, oděna pouze do domácího pyžama. Přenesli jsme do jejího vozu autosedačky, děti i dárky a zanechali mého milovaného Renaulta mezi poli.

26.prosince jsme přemístili autosedačky a děti do auta mého strýce, který nám v nouzi přislíbil pomoc a zdárně nás dopravil domů.

27.prosince poté, co jsme úspěšně nainstalovali obě dětské autosedačky i s dětmi do našeho druhého vozu, se během jízdy objevila závada i na tomto autě. Statečný transporter nás naštěstí zvládl z posledních sil dopravit domů. Pro další jízdu byl však prozatím nepoužitelný.

28.prosince jsme zbavili námrazy naši dodávku, která sice disponuje pouze třemi sedadly, nicméně byla v tu chvíli jediným funkčním vozem v domácnosti. Z důvodu nedostatku místa, byla nainstalována pouze jedna dětská autosedačka.

29.prosince jsme si vypůjčili tchánův vůz, do kterého jsme hbitě nanosili vše potřebné, zejména autosedačky pro děti.

30.prosince jsem oznámila dětem, že nám hodný soused zapůjčil auto, a že slibovaný výlet bude. Radostně jsme popadli autosedačky a běželi ke garáži.

31.prosince jsme raději zůstali doma. V noci se mi zdály dost divoké sny o přenášení autosedaček a dětí.

1.ledna jsme jeli opět tchánovým vozem k našim na novoroční sváteční oběd. Instalace sedaček a dětí nám již nezabrala ani půl minuty.

2.ledna telefonoval mému muži jeho spolupracovník a žádal ho o odvoz, neboť se mu pokazilo auto. Pohotově jsem zjišťovala, zda je potřeba naložit i nějakou autosedačku.

3.ledna jsem se již nemohla dočkat zítřka, tedy prvního pracovního dne po Vánocích. Konečně začnou opravy našich vozů.

4.ledna mi řekli, že mé auto bude opraveno pátého.

5.ledna mi volala kamarádka a prosila mě o vyzvednutní svého dítěte ze školy, neboť jí někdo naboural auto. Ujistila jsem ji, že jí potomka domů dopravíme, pokud ovšem nebude vadit, že pojede na předním sedadle v dodávce. Kamarádka souhlasila, jen mě požádala, abych k přepravě její dcery použila autosedačku.
Večer volal automechanik. Auto bude spraveno šestého.

6.ledna jsem viděla z okna své auto. Jede! Měla jsem ohromnou radost. Udivilo mě pouze, proč můj muž nezastavil. Vzápětí mi telefonoval.
"Jede jako drak!" oznámil mi radostně. Poté mi sdělil, že míří zpět do servisu, neboť auto nebrzdí. Nechtěla jsem mu kazit radost z opraveného vozu poznámkou, že je pro mě přijatelnější představa auta, které nejede, než auta, které nebrzdí a popřála mu šťastnou cestu.

7.ledna všechny naše vozy jsou konečně v garáži. Zbývá už jen upevnit autosedačky.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama