Besídka

14. ledna 2016 v 9:14 | Ágnes |  Prosinec 2015
Ve školce se každoročně koná vánoční besídka. Po několika koledách, básničkách či krátkém divadelním představení si rodiče mohou prohlédnout výtvory svých dětí, případně společně s nimi něco pěkného vytvořit.
Letos jsme do školky na besídku vstupovali opravdu s velkou parádou. Syn, který se očividně nemohl představení dočkat, celou cestu do školky běžel. Kousek před cílem se k němu připojil spolužák. V rychlejším tempu pokračovali směr školka a ještě se radostně pošťuchovali, což mělo za následek pád do větší blátivé louže. Syn měl v okamžiku tak špinavý obličej, že by z placu mohl vystupovat jako ten černý vzadu. Naneštěstí stál při zpívání koled vpředu, takže mohl každý obdivovat i jeho zablácená kolena.
Po představení se děti odebraly k připraveným stolečkům, aby v rámci vánočních dílniček vyrobily kouzelné dárečky a dekorace. Můj pětiletý syn se cítil jako budoucí předškolák velice důležitě a vehementně se snažil demonstrovat svou samostatnost. Nejprve mě začal napomínat, abych mu s ničím nepomáhala. Poté mi poradil, abych si šla sednout raději k vedlejšímu stolku a nakonec mě požádal, jestli bych na něj nemohla počkat venku.
S pláčem na krajíčku jsem odkráčela vyčkávat na chodbu, kde mě upoutal veliký papírový strom, nad kterým bylo napsáno: "Strom splněných přání." Byl ozdoben papírovými baňkami, které děti vyrobily a na jejichž rubu bylo napsáno, co si které dítě přeje pod stromeček. Se zájmem jsem otáčela barevnou výzdobu a četla dětská přání.
Matýsek si přál kuchyňku.
Sofinka miminko.
Gábinka vláček.
Můj syn klučičí taštičku.
Z besídky jsem neodcházela příliš radostně. Bylo mi jasné, že mě po synově koupeli v kaluži čeká velké prádlo. Tížilo mě zjištění, že se ke mně syn nejspíš s nástupem do školy přestane zcela hlásit. Také jsem zvažovala, zda se mám před svým mužem zmiňovat o specifickém synově přání.
Nakonec mi to nedalo a ještě před spaním jsem se syna zeptala, proč řekl paní učitelce, že by chtěl pod stromeček taštičku. Syn připustil, že po zavazadlu opravdu touží, ale nejmíň. Nejvíc si samozřejmě přeje: "Titanic, který se dá rozpůlit." Pak mě požádal o pomazlení a jeho oblíbenou písničku na spaní. Z dětského pokoje jsem odcházela do prádelny s klidem v duši. Těšilo mě, že jsem zbytečně nesháněla další loď, a že mě syn nadále potřebuje nejen jako nechtěný doprovod na besídku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 listopadka listopadka | Web | 16. ledna 2016 v 6:23 | Reagovat

Moc milé vyprávění, snažila jsem se při něm vrátit do doby, kdy jsem taky dceru doprovázela na besídky, potom do školy. Vodila jsem jí celou první třídu, to až ve druhé mě požádala, abych s ní nechodila až ke škole. Dnes už můžu sledovat jak to vypadalo na besádce u vnučky, je předškolačka. Vnuk se do školy přestal těšit, údajně kvůli šikaně. Nevídáme se moc často, což mě velice mrzí, já se do Prahy teď nedostanu kvůli zdrav. problémům a mladí jsou hodně vytížení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama