Krmítko

26. ledna 2016 v 9:40 | Ágnes |  Leden 2016
Letošní zimu se naše babička rozhodla přikrmovat ptactvo. Ihned volala strýci, zda by jí mohl dát na balkon nějaké krmítko. Strýc neváhal a ještě tentýž den jí na zábradlí upevnil dřevěný domeček. Bylo od něj velice prozíravé, že neriskoval babiččinu výpravu do obchodu a přivezl jí i zásoby ptačího krmení.
Babička byla z krmítka nadšená. Při každé návštěvě mi popisovala, kolik ptáčků krmítko navštívilo, v jakém počtu, a jaké množství zrní sezobali. Strýc rovněž zakoupil malou encyklopedii ptactva, v které pak babička ustavičně listovala a vyhledávala jednotlivé druhy opeřenců. Postupně jsem se dozvěděla, že návštěvníky jejího krmítka nejsou jen sýkorky a vrabci, ale dokonce i stehlík či dlask. Věrohodnost jejího tvrzení nemohu posoudit, neboť osobně rozeznám pouze holuba a vránu, ostatní opeřence řadím raději do širší skupiny drobného ptactva.
Děti, které nadšeně poslouchaly, jakou úžasnou podívanou krmítko nabízí, se ho začaly dožadovat a již předem se hádaly, kdo do něj nasype zrní jako první. Po zkušenostech s kočkou a králíkem mi bylo jasné, na koho po pár dnech připadne pravidelná povinnost přikrmovat hladové ptáky. Přesto jsem požádala svého muže, zda by krmítko vyrobil a nainstaloval na naši zahradu.
Z nedostatku vhodného zobu jsme pro začátek krmítko vybavili slunečnicovými semínky, která si kupuji ke snídani, trochou krmiva ze zverimexu, kterým krmíme králíka, a zbytekem špekové kůže. Pak jsme se schovali do domu a napjatě čekali za záclonou.
Jako první se ke krmítku dostavila kočka. Očividně jevila zájem o špek a nejspíš se divila, proč jsem jí pamlsek pohodila na tak nedosažitelné místo. Druhý se u krmítka objevil můj muž, zřejmě proto, aby kočku zahnal. Následně byla podívaná přerušena babiččiným telefonátem. Stěžovala si na trable s krmítkem.
Ukázalo se, že její potíže začaly v okamžiku, kdy budku navštívil první, dle babičky značně tlustý, holub. Nacpal se do krmítka a zobal a zobal, dokud vše nesezobal. Když babička krmítko znovu naplnila, holub opět přiletěl. Spokojeně pokračoval v jídle a ani mu nevadilo, že na něj babička přes okno hrozí.
Následující dny tedy trávila babička hlídkováním u okna a plašením holuba. Pták byl statečný. Domeček opouštěl pouze v okamžiku, kdy babička vsoupila na balkon. To se pak usadil na nejbližší větvi, odkud měl na krmítko pěkný výhled.
Po několika strastiplných dnech se ukázalo, že holub není zase tak lakomý, jak jsme se původně domnívali, neboť si s sebou přivedl kamaráda. To už bylo na babičku moc. Striktně odmítla holuby krmit a nechala krmítko odmontovat.
Ani u nás se přikrmování ptáčků neuchytilo. Zrní již do domečku raději nedávám. Momentálně se soustředím především na přikrmování naší kočky, což je prospěšné nejen pro ni, ale rozhodně i pro ochranu našeho ptactva.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama