Největší chyby

21. ledna 2016 v 20:24 | Ágnes |  Téma týdne
Dnes po poledni jsme se rozhodli vyrazit na lyže. Nabalila jsem vše potřebné, zejména svačiny a pití pro děti, které jsme cestou vyzvedli ve školce a ve škole. Děti měly ohromnou radost a také velký hlad, přestože byly právě po obědě. Spořádat pracně nachystané svačinky jim nezabralo ani deset minut. Vydatné jídlo jim ihned dodalo potřebnou energii, takže se celou cestu hlasitě pošťuchovaly a škádlily. Do toho si můj muž značně nahlas vyhrával své oblíbené skladby. Měla jsem pocit, že hodinovou cestu k nejbližšímu zasněženému kopci nepřežiju. Když jsme se pod svahem rvali do lyžáků, divně mi hučelo v uších. Marně jsem doufala, že na zpáteční cestě děti usnou. Neusnuly. Sotva jsme se rozjeli k domovu, ozvalo se:
"Mami, já mám hlad." dcera
"Já mám taky hlad!" syn
"Jeď pomalu a ztlum to rádio!" já (ztišuju hlasitou hudbu)
"Už budeme doma?" dcera
"Já mám žízeň!" syn
"Já mám taky žízeň!" dcera
"Neztišuj to!" můj muž
"Kdy už budeme doma?" děti
"Ztiš tu hudbu!" já (opět tlumím zvuk)
"Mě je zima na ruce!"dcera
"Mě je taky zima na ruce!" syn
"Prosím tě, zpomal." já (nenápadně otáčím kolečkem volume)
"Nesahej na to rádio!" můj muž
"My máme hlad!" děti
"Nekřičte!" "A ztiš tu hudbu!" já
"Mě spadla rukavice!" syn
"Už tam budeme?" dcera
Hlučná konverzace trvala celou zpáteční cestu. Je večer. Děti spí. Můj muž si užívá saunu. Televize je vypnutá. Rádio rovněž. Hučí mi v hlavě. Přemýšlím. Při dalším výletě bude nutné vyvarovat se dnešních chyb, tedy, že jsme vzali málo svačin pro děti, že i pití byl nedostatek, že máme v autě rádio, že jsme jeli moc daleko, že jsme vůbec někam jeli!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama