Omalovánky

18. ledna 2016 v 8:51 | Ágnes |  Leden 2016
Výtvarné práce jsou mým zamilovaným koníčkem. Začátkem ledna jsem tedy vytáhla jeden z mých vánočních dárků - Relaxační omalovánky. Pečlivě jsem si ořezala pastelky a těšila se na příjemně uklidňující tvůrčí činnost.
Dcera, která po mně zdědila lásku k výtvarné tvorbě, zajásala. Ihned si přinesla své omalovánky a začala vybarvovat. Nalistovala jsem v sešitě vybraný motiv s pávem a pečlivě zvažovala rozvržení barev. Z příprav mě vytrhlo synovo fňukání:
"Já chci taky omalovánky."
"No tak si je přines. K svátku jsi přece dostal ty fotbalové." pobídla jsem syna šťastná, že i on nečekaně projevuje zájem o kreativní aktivitu, a začala vymalovávat mému pávovi první pero.
"Když já nevím, kde jsou." vyrušil mě opět syn.
Celkem klidně jsem mu odpověděla, že je jistě najde na stole s vyráběcími věcmi, a pokračovala ve vybarvování. Syn však pofňukával dál, neboť omalovánky nemohl najít. Musela jsem tedy vstát a sešitek s obrázky mu přinést. Znovu jsem se zabrala do svého díla a zdárně ignorovala neustálé hádky dětí o pastelky. Pak se ozvalo:
"Mami, mám to pěkné?"
"Ano máš. Moc." pochválila jsem své šikovné dítě.
"Vždyť jsi se nepodívala." vyčetl mi syn, který nejspíš zaznamenal, že jsem nezvedla oči od své práce.
"Ale podívala." snažila jsem se ho přesvědčit již mírně znervózněná z neustálého vyrušování.
"Nepodívala." trval syn zklamaně na svém.
"No tak ukaž." rezignovala jsem, prohlédla si jeho vybarveného fotbalistu a ještě jednou ho řádně pochválila: "Máš to moc hezké. Jsi šikovný kluk."
Doufala jsem, že bude na chvíli klid, a začala pávovi stínovat hlavu.
"A co já? Já to nemám hezké?" ozvalo se vzápětí z druhé strany.
"Ale máš." pochválila jsem i dceru.
"No tak se podívej!"
"Nemůžu, když maluju."
"No ale předtím jsi se podívala."
"Dobře. Tak ukaž." položila jsem s povzdechem pastelku a znovu ohodnotila dceřino dílo: "Máš to taky moc pěkné."
"Nemám. Ty to máš hezčí."
"Vždyť jsem sotva začala!" pronesla jsem již mírně zoufale, neboť jsem za celou dobu stihla vybarvit ptákovi pouze polovinu hlavy a jedno oko na ocasním peru.
Než jsem se stačila pustit znovu do práce, byl syn se svou omalovánkou již hotov a dožadoval se mé pomoci při skládání papírové plachetnice. V těle mi již pracovaly všechny nervy. Rozčileně jsem si znovu přečetla název svého vánočního daru: Relaxační omalovánky. Poté jsem třesoucíma rukama poskládala synovi papírovou plachetnici, s kterou se ihned odebral do koupelny k umyvadlu. Dcera byla v tu chvíli naštěstí zcela zabraná do svého vybarvování. Využila jsem tedy vzácného okamžiku, kdy po mě nikdo nic nežádal, popadla pytel čokoládových střapců, které se nevešly na stromeček, a utíkala jsem se z poklidného omalovávání uklidnit na terasu k našemu králíkovi, který mě nikdy nevyrušuje žádnými dotazy. Venku jsem si zdárně obalovala nervy silnou vrstvou cukru a ani mi nevadilo, že je zrovna mínus osm stupňů.
Po návratu do domu jsem dětem již zcela klidně oznámila, že je čas jít na kutě, a že budeme s omalovánkami pokračovat raději někdy příště. Svůj relaxační sešit jsem uklidila do skříně. V další tvorbě budu určitě pokračovat při nejbližší klidné chvilce. Dokonce zvažuji i zakoupení druhého dílu omalovánek s názvem Pohodář.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama