Narozeniny

3. února 2016 v 11:11 | Ágnes |  Leden 2016
Koncem ledna slavil syn šesté narozeniny. Oslava v úzkém rodinném kruhu čítajícím pouze sedmnáct zůčastněných byla automaticky naplánována na nejbližší volný víkend. Zvažovala jsem však, zda synovi uspořádáme i oslavu s kamarády. Syn byl jednoznačně pro a okamžitě zamýšlel pozvat asi šest spolužáků ze školky a Jirku.
"Jirku? Ten už přeci chodí do druhé třídy." zeptala jsem se opatrně a doufala, že si to syn rozmyslí, neboť Jirka je dosti živé dítě.
"To nevadí. Já s ním kamarádím." trval na svém syn.
"A kolik je Tomáškovi?" zjišťovala jsem informace o dalším hostu.
"Čtyři."
"No tak to ne. Měl by sis pozvat někoho stejně starého. Co třeba kluky Dvořákovi?" navrhla jsem opatrně pozvat na oslavu slušně vychované děti sousedů.
"Ne! Já už s nimi nekamarádím!"
"A co Kubu?"
"Kubu! Toho si nepozvu! Nikdy!"
"A Paťu?" navrhla jsem dalšího kamaráda.
"Ne! Ten mi pořád bere lego!" odmítl syn a já si vybavila Paťovu poslední návštěvu u nás, kdy mu můj syn asi po půl hodině naštvaně řekl: "Paťo! Nechtěl bys jít už raději domů?!"
Situace s hosty vypadala dosti vážně. Nakonec se nám však přeci jen podařilo sepsat pozvánky pro pět kamarádů, které byly synem ihned doručeny na dané adresy.
Syn se nemohl oslavy dočkat. Druhý den všem ve školce sdělil, že bude mít narozeniny. Také mi prozradil, že řekl Paťovi, že má přijít ve čtyři.
"Paťovi? Ale toho jsme přeci nepozvali!" zděsila jsem se.
"Ale já ho chci!"
"To nejde. Pozvánky už jsi rozdal. Přijdou kluci Dvořákovi a Jirka, taky Tomášek a Kuba. Nikdo jiný. To už by bylo moc." zlobila jsem se.
"Kubu nechci! Ten mě ve školce otravoval!" naštval se syn.
"Už jsi ho pozval, to nemůžeš pořád měnit. A nikoho už, prosím tě, nezvi!" upozornila jsem ho důrazně a představila si, jak se k nám v pátek na oslavu dostaví celá školka.
"A co mám teda klukům říct?" zeptal se zdrceně syn.
"Řekni jim, že oslavíš narozeniny ve školce, a že jim přineseš bonbony."
"Já bych žádnou oslavu raději nedělal." varoval mě nečekaně můj muž, který situaci ohledně mejdanu pozorně sledoval.
Oslava však nakonec byla. Preventivně jsem ze synova pokoje odstranila všechny stavby z lega, které ještě nestačil rozebrat, a také všechny Titaniky. V pátek odpoledne se kluci dostavili. Očividně byli rádi, že se vidí, především s Jirkou. Jirka byl rovněž nadšený. Už ode deveří křičel:
"Jé, Kubo! Ty jsi tu taky! Já jsem tě tak dlouho neviděl!"
Poté začali křičet všichni a společnými silami vzali útokem synův pokoj. Asi za půl hodiny s ním byli hotovi a hodlali se přesunout do obýváku, což jsem striktně zakázala a vylekaně počítala zbývající čas do konce synovi oslavy. Než jsem stačila vymyslet pro kluky další zábavu, začali si hrát na tajné agenty, což jim naštěstí vydrželo až do konce oslavy. Zdárně se mi dařilo udržet přestřelku v rámci synova pokoje a chodby. Domů se nikomu nechtělo.
"A pozveš mě i příště?" ptal se ještě při odchodu Jirka.
"Pozvu." ujistil ho syn a už se těšil na další narozeniny.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama