U zápisu

22. února 2016 v 8:02 | Ágnes |  Únor 2016
Dnes jdeme se synem k zápisu do první třídy. Jsem malinko nervózní. Náladu mi nepozvedlo ani dopolední fotografování ve školce.

Pan fotograf byl již od brzkých ranních hodin nachystán na velikou akci, takže jsme ihned po příchodu do školky byli odveleni k focení. Na výběr byly dvě varianty. Foto v retro stylu syn zamítl ihned poté, co sjel pohledem spolužáka sedícího s retro fotoaparátem na dřevěné bedně. Důvodem byla jistě retro vestička a široká kravata, která chlapci sahala bezmála ke kolenům. Souhlasila jsem s tím, že fotografovat dítě moderní doby, momentálně i s moderním účesem, v retro stylu, není právě příhodné a hlasovala jsem pro druhou variantu.
Jednalo se o portrét v jarní atmosféře s okýnkem, konvičkou a umělou květinou. Syn se urazil. Prohlásil, že s nějakou blbou konvičkou se rozhodně fotit nebude, že se nebude fotit vůbec a hotovo.
Následovalo dlouhé přemlouvání alespoň ke společné fotce se spolužáky. Argumentovala jsem především tím, že bude mít syn pěknou památku na školku.

"Já školku nesnáším!" vyslovil syn nahlas to, čeho jsem se obávala, a už se viděl u zápisu, za který má od dědy slíbený příspěvek na lego.

Společné foto nakonec bylo. Byl i zápis. Jen nevím, jestli bude i škola. Paní učitelka kladla synovi během přijímacího pohovoru dosti zapeklité otázky.

Při vyplňování potřebných dokumentů jsem nejprve slyšela z vedlejší lavice syna zpívat. Následoval první dotaz:
"Věděl bys, kde pracuje tvoje maminka?"
Syn mlčel, neboť maminka momentálně nepracuje, a tudíž byl otázkou značně vyveden z míry. Po několika napínavých minutách se tuto skutečnost odvážil prozradit, za což byl pochválen.

"A věděl bys, kde pracuje tatínek?" vyzvídala paní učitelka dál. V tuto chvíli se syn již nejspíš rozjel, neboť bez zaváhání odpověděl, že neví. Pak udal paní učitelce naši adresu, adresu mateřské školy, kterou navštěvuje, i další důležité adresy a přešlo se k opravdovému zkoušení.

Paní učitelka předložila před syna tři tvary a ptala se ho, kde leží ten prostřední. Správná odpověď byla samozřejmě: "Uprostřed." Syn už však měl nejspíš záludných otázek dost a rozhodl se pro záludné odpovědi. Dle něj ležel prostřední tvar jednoznačně na stole. Paní učitelka se nevzdávala snadno, takže se postupně také dozvěděla, že zmiňovaný čtverec leží na lavici, před synem, před paní učitelkou, vedle papíru, že leží nakřivo, a že by si syn raději povídal o legu.

Když byl tvar náležitě probrán ze všech úhlů pohledu, vysypala paní učitelka před syna několik knoflíků a zadala mu matematický úkol. Hrdě jsem sledovala synovo počínání a říkala si, jaké to máme chytré dítě. Poté dostal syn za úkol napočítat do deseti. Banální zadání vedlo syna k prohlášení, že počítat umí, a to dokonce anglicky. V tomto okamžiku jsem čekala, že paní učitelka navrhne synův nástup rovnou do třídy druhé. Zkoušející však striktně trvala na české formě počtů a syn nesouhlasně spustil: "Jedna, dva, tři …"

Po matemetice následovala zkouška čtení, proložená druhým, opět marným, pokusem vyloudit ze syna slovo uprostřed. Poslední zkoušku z překleslování složitých obrazců zvládl syn rovněž na výbornou, načež byl požádán, aby celé své dílo podepsal.

Po přezkoušení z učiva první třídy byl syn za svůj výkon pochválen. Na písemné vyrozumění si počkáme několik dní.

Syn čekání odmítá. Chodí po domě se sklenicí s mincemi a žádá mě, abych ho urychleně odvezla k dědovi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama