Musíš to zažít

8. dubna 2016 v 8:07 | Ágnes |  Téma týdne
Je tu další víkendový výlet. Otec naplánoval trasu podél pramene menší říčky. Je to tam prý nádherné. Všude voda. Je tam prý tolik vody, že tam voda teče i do kopce.
Moc mu nevěřím, ale pro jistotu jsem dala dětem boty s goratexem. Uvidíme.

Zaparkovali jsme u lesa. Nevím, jestli ještě odjedeme. Podloží je tu poněkud mokré. Mokré a blátivé. Vlastně mám trochu obavy, jestli jsem nezaparkovala v bažině. No, nemá cenu si tím teď kazit pěkný výlet. Stačí jen opatrně přenést děti z auta zpět na asfaltovou cestu a můžeme vyrazit.

Při přenášení dětí jsme si s mým mužem trochu zablátili boty. Nevadí, cestou si je někde otřeme do mechu. Hlavně že děti zůstaly jakž takž čisté.

Dcera si zapomněla v autě čepici. Pohotově se vrátila k vozu. Volá na mě, abych jí auto otevřela. Nic jí neotevřu, má boty jak čuně. To nám ten výlet tedy pěkně začíná!

Otec je v rauši. Pořád básní o té vodě. Jestli tam nějaká bude, tak si alespoň umyjeme boty.

Brodíme se blátivou cestou. Kolem je vysoká suchá tráva. Pak les. Kdyby tu nebylo tolik bláta, byla by to celkem pěkná procházka.
Děti kňourají. Je jim zima a procházka je očividně nebaví. Otec jim ukazuje, kde všude je tady voda. Promáčené je to tu tedy dost. Jak postupujeme, vypadá to víc a víc jako nějaká mokřina.

Po pěti stech metrech jsme dorazili k překážce. Cesta už není jen blátivá. Cesta je zatopená vodou. Nedá se to obejít ani po trávě, neboť i tráva se topí ve vodě. Těžko říct, jak je tu hluboko.
Dětem se začíná procházka líbit. Takovou kaluž ještě neviděly. Přeci jim nepokazíme radost návratem. Zdá se, že za louží je už zase jen blátivá cesta. Trháme dlouhou suchou trávu a stavíme si brod. Děti jsou nadšené.
"Já vám říkal, že je tu krásně! A té vody!" povzbuzuje nás otec.

Úspěšně jsme se přebrodili na druhou stranu. Pokračujeme blátivou cestou lesem. Vody pořád přibývá. Ta říčka se asi trochu rozlila do okolí. Nebo nás otec schválně vede přímo jejím korytem. Je schopný všeho. Nadšenec jeden.

Došli jsme k malému splavu. Úchvatné. Voda se tu valí přes drny suché trávy někam do neznáma.
Otec je u splavu první. Svolává děti: "To je krása!"

Hbitě jsme si postavili most z chvojí. Nevypadá moc bezpečně. Zdá se mi, že mu chybí potřebná stabilita. Voda ho neustále odnáší.
Otec se jako první chystá k odvážnému kroku. Jednou nohou šlape na provizorní můstek a přeskakuje na druhou stranu.
Jasně jsem viděla jak se mu noha i s můstkem zabořila až po kotník do ledové vody.
"Nenamočil jsi se?" volám na otce na druhém břehu.
"Ne. Je to dobrý! Pojďte!" odpovídá otec a poskakuje po jedné noze.

Můj muž mezitím přehodil děti na druhou stranu. Sám také úspěšně přeskočil. Opatrně našlapuju na zbytek větví a brodím se za svou rodinou. Zůstává za mnou rozčeřená brázda. Poslední větve odnáší proud. Matka je stále na druhé straně. Otec s dětmi již šplhají do prudkého kopce.
"Počkejte!" křičím za nimi a nervózně pozoruji matku.
Otec nesnáší zdržování. Takže nečeká. Slyším, jak nadává. "Kde je zase ta babka! Pořád je pozadu!"

Matka se již přebrodila. Koukám jí na nohy. Má obuté bílé tenisky s kožešinkou stejné barvy uvnitř. Do lesa! Jak je možné, že má pořád tak čisté boty?! Matka si upravuje vlasy a kabelku a pokračuje v cestě.

Pomalu se vracíme k autu. Lesem. Šplháme do prudkého svahu. Je tu překvapivě sucho. S matkou však zůstáváme na pozoru. Pro jistotu s sebou vlečeme nějaké chvojky. Matka má v kabelce i trs suché trávy. Otec přeci říkal, že tu voda teče i do kopce! Taky nám slíbil nějaký poklad. Prý bude na konci cesty. Dá se hádat, že to bude voda, pořádný močál, nebo rovnou bažina. To budou mít děti radost! Už slyším otcovo nadšené volání: "Je tu spousta vody! Tolik vody! To jste ještě neviděli!"

Je tu opravdu krásně. Takový nádherný výlet. To se ani slovy popsat nedá. To se musí zažít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama