Hudební výchova

25. května 2016 v 8:37 | Ágnes |  Duben 2016
Kvůli pobytu v lázních zameškala dcera několik dní školy. Moc se tím netrápila, spíš bych řekla, že byla docela ráda. Sama dokonce přiznala, že je dobře, že v pátek nebude ve škole, neboť mají hudební výchovu a budou psát diktát z not.

"Vy se učíte noty?!" zděsila jsem se, neboť jsem celou první i druhou třídu žila v domnění, že příprava na hudební výchovu není nutná, a že děti v hodině pouze zpívají.

"Právě že neučíme." odpověděla klidně dcera.

"Jak neučíte?! Musíte se je učit, když máte psát diktát! A co když tě bude chtít paní učitelka vyzkoušet?!" šílela jsem dál.

"Tak mi dá asi taky diktát."

"A jak jako diktát?" snažila jsem se uklidnit a získat více informací o tom, co je to diktát z not.

"Já nevím." přiznala dcera, čímž potvrdila mé obavy, že ani ona nemá ponětí o notách, stupnicích či houslových klíčích.

Asi nás čekají krušné chvíle. Tak se těším. Po návratu z lázní začneme s hudebkou. Určitě to zvládneme. V dětství jsem se učila na kytaru. Noty s tím teda spojené nemám, hrála jsem spíš tak nějak podle strun či nálady, každopádně jsem už tehdy asi byla dost nadaná. Dcera bude určitě po mně. Do dalšího pátku to jistě stihneme. Připravíme se na diktát z not.

Doma jsem našla učebnici hry na flétnu. Noty v ní jsou, máme se čeho držet. Nemáme ovšem notový sešit. Musela jsem tedy nalinkovat papír. Cvičíme teď houslový klíč. Pořád mi to nějak nejde. Jsem trpělivá. Nalinkovala jsem další papíry a procvičuju. Dcera je již s klíčem hotova. Trochu se nudila, takže se sama začala učit na flétnu. Zrovna hraje Holka modrooká. Noty ještě neumí, tak do té flétny zpívá. Je to šikula.

Nalinkovala jsem několik dalších papírů. Učíme se teď notu celou. Myslím, že postupujeme dobře. Nota půlová a čtvrťová taky v pohodě.

Na flétnu začal hrát už i syn. Jsme nadaná rodina. Děti teď pískají duet. Malinko mezi sebou soupeří, kdo to zahraje výš, ale už jsem našla ty špunty do uší, takže je to v pohodě.

Přes noc jsem linkovala další papíry. Nalinkovala jsem i do zásoby. Zítra musíme zase cvičit.

Syn si na mé pracně nalinkované papíry postavil vláčky. Nechce mi je vrátit. Hraje si s mašinkama a píská si u toho na flétnu. Je to hodný chlapeček.

Noty nám dávají zabrat. Celý týden si s dcerou navzájem dáváme diktáty. Dokonce už jsem koupila i několik notových sešitů, takže odpadlo to linkování. Nic už nás teď nezdržuje. Nic už nás nemůže zastavit. Jsme připraveny.

Je pátek. Den s hudební výchovou. Celá netrpělivá čekám na konec školy. Vlastně už od rána stojím před školou. V ruce mám notový sešit, flétnu a houslový klíč. Trpím. Co když je dcera zrovna teď zkoušena?!

Konečně zvoní. Je po všem.

"Zkoušela paní učitelka noty?" ptám se nedočkavě.

"Ne, nezkoušela. My jsme vytleskávali." odpovídá dcera.

"Jak jako vytleskávali?!" děsím se nového zadání.

"No, písničky. Vytleskávali jsme písničky."

"Ty jsi také vytleskávala?"

"Ano. Vytleskávala jsem Běží liška k táboru." přiznává dcera a spouští názornou ukázku. Tleská jako zběsilá. Tleská a zpívá. Tleská a já tleskám taky, protože dcera dostala na vytleskávání jedničku, přestože jsme tleskání vůbec necvičily. Necvičili to dokonce ani s paní učitelkou, ani v družině, ani nikde jinde, přesto jí to jde od ruky, takže mám nadané dítě, které umí vytleskávat a umí i nějaké noty, což ostatní spolužáci možná neumí, možná je neumí ani paní učitelka, přesto jim dává diktáty a jedničky a na závěr hodiny si ještě zazpívají.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama