Minulé životy

23. května 2016 v 10:55 | Ágnes |  Téma týdne
Na minulé životy nemám naštěstí žádné vzpomínky, což je dobře, což mě těší, což mi usnadňuje život.

Skromně si vystačím se vzpomínkami ze života aktuálního, z kterého si naštěstí už taky všechno nepamatuju, takže je to super, protože by se jinak člověk musel najisto zbláznit.

Jsem ráda, že si pamatuju, kdy jsem se narodila. Pamatuju si své jméno, své rodiče. Pamatuju si, kde jsem vyrůstala. Na školku si moc nepamatuju, neboť jsem školku nerada, takže si pamatuju až tak třetí, čtvrtou třídu, a to spíš jen útržkovitě. Pamatuju si, že jsme se stěhovali, že jsem chodila do školy, že mám tři sourozence, a že jsem jako dítě trpěla, neboť jsem byla ošklivá, měla jsem brýle a sestřih na hrnec, který mi matka ráda obnovovala.

Pamatuju si, že jsem chodila na střední, a že mi to konečně slušelo, neboť někdo vynalezl kontaktní čočky, černé linky a řasenku, a že někdo konečně zakázal matce stříhat mi ty vlasy.

Z vysoké školy si pamatuju večírky a randění, skripta a cigaretky, zápočty a pivo, zkoušky a zase večírky, knihovny a párty, diplomku a mejdany, ale hlavně ty večírky, kvůli kterým člověk neměl moc času se učit. Přesto jsem zdárně dostudovala a obdržela diplom, jehož získání mi dalo opravdu zabrat, takže na to se opravdu zapomenout nedá a ještě dnes se mi o státnicích zdávají noční můry.

Pamatuju si na své první zaměstnání a pamutuju si, jak jsem postupně přišla o většinu přátel, kteří se oženili a vdali a odstěhovali a měli děti.

Na své děti si také pamatuju. Pamatuju si zejména na jejich noční fňukání, na jejich pláč a křik a na můj nedostatek spánku, který mě poznamenal na celý život a vymazal mi polovinu mozku, takže mi od té doby to pamatování už tak moc nejde.

Momentálně jsem ráda, že si pamatuju, co je za den, kdo jde do školy a kdo do školky, v kolik mám koho vyzvednout, kam mám koho odvézt, kdo má jaký kroužek, co mám uvařit, uklidit, vyprat a nakoupit.

Pamatovat si minulé životy by bylo nad mé síly. Docela stačí, že o nich někdy mluví můj šestiletý syn, který se mě dost často ptá, čím byl a kde byl. Taky mi řekl, že až se příště narodí někomu jinému, tak uteče a přijde zase za mnou. Tak tedy doufám, že ačkoliv o minulých životech nic nevíme, že se v tom příštím zase nějak všichni sejdeme a možná si to tentokrát budeme konečně pamatovat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama