Fotbalové utkání

6. června 2016 v 10:44 | Ágnes |  Květen 2016
V neděli odpoledne se u nás v obci konalo fotbalové utkání. Hráli předškoláci, tedy děti šestileté, hrál i můj syn. Byli jsme všichni nervózní, neboť to byl jejich první zápas. Přijel otec s matkou a přišel i tchán a přijela dokonce i má mladší sestra. Všichni přijeli fandit. Všichni se těšili.

Na hřišti byla spousta lidí. Byla tam celá naše vesnice a byla tam i vesnice sousední, neboť se hrálo proti jejich dětem, kterých tam bylo třikrát tolik co našich.

Kluci hráli skvěle. Statečně bojovali o míč, za kterým běhali v houfu, všichni pěkně naráz, přes celé hřiště sem a tam. Někdy běhali i brankáři, protože se taky chtěli dostat k míči a trochu si kopnout. Běhali samozřejmě i rozhodčí a trenéři. Kluci kopali, kopali na všechny strany, kopali do balonu i do vzduchu, dokonce kopali i do brány, především do té soupeřovy, takže domácí obecenstvo jásalo a fandilo o stošest.

Fandili samozřejmě i rodiče z vedlejší vesnice, fandili hlasitě a neúnavně, fandili a radili, nikdo neseděl, všichni stáli kolem hřiště a bylo to děsně napínavé.

Vzduchem se nesly dobře míněné rady nervozních tatínků:

"Vem mu ten míč!"

"Seber mu ten balon!"

"No vem mu ho! Dělej! Prostě mu ho normálně vezmi!"

"A kopni! Kopni ho tam!"

"Kopni ho do té brány!"

Maminky natáčely vše na kamery a neustále fotografovaly. Tatínkové brankářů stáli za bránou a pomáhali svým synům chytat. Některé maminky chytaly taky. Napětí se stupňovalo, už se křičelo jenom:

"Dělej!"

"No, dělej!"

"Nakopni ho!"

"Oddělej ho!"

"Přeraž ho!"

"Zabij ho!"

Rodiče vbíhali na hřiště. Pomáhali svým synům kopat, někteří bránili bránu vlastním tělem, jiní se snažili odstranit rozhodčího, který to podle nich pískal nespravedlivě. Celé to prý bylo od začátku podmajznuté, takže se nakonec všichni poprali, každý dostal alespoň trochu přes držku, ale nám to nevadilo, protože naši kluci vyhráli, vyhráli pět jedna, takže jim to dali sežrat. Rodiče si taky užili, všichni byli schvácení a uhnaní, několik tatínků dostalo během zápasu infarkt a několik jich ještě teď sedí na hřišti, protože prostě nebyli schopni odejít.

Jsem ráda, že můj syn začal hrát, protože od teď budeme chodit na fotbal pravidelně, každou neděli, což bude super. Budeme chodit na tréninky, budeme kopat, fandit a povzbuzovat. Budeme žít jen pro kopačky a pro balon, pro dresy a pro chrániče, pro zápasy a pro utkání, prostě pro fotbal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama