Pišta

22. srpna 2016 v 8:37 | Ágnes |  Červen 2016
Včera večer mi volala tchýně. Smutně mi oznámila, že se jí zaběhl její milovaný kocour. Prý už se asi týden neukázal. Nejspíš se již nevrátí, nejspíš se mu něco stalo.

Tchýně kocourka oplakala, oplakala ho i má dcera, oplakala ho i má neteř, oplakali jsme ho všichni, načež jsme tchýni sehnali nového kocourka, kterého jedna má kamarádka našla na ulici, zachránila ho, ujala se ho, vyzdravila ho, vykrmila, ale bohužel si ho nemohla nechat.

Kocourek byl pěkný. Byl rezavo-bílý, byl asi jeden rok starý a říkali mu Pišta. Všichni byli z kocourka unešení, tchýně, dcera, neteř, ale hlavně tchán, který už dopředu upozorňoval, že s kocourem, který má tak blbý jméno, rozhodně na veterinu nepojede.

Kocourka nechali nejprve doma, aby si trochu zvykl. Přes noc byl zavřený v prádelně, ležel pěkně za skříní, pod skříní, případně ve vaně. Byl celkem spokojený a klidný, takže se tchýně rozhodla, že ho ráno seznámí s jejich kočkou Čiči Tlapičkou. Seznamováním koček pověřila tchána, který si s tím nědělal těžkou hlavu, ráno vyhodil kocoura z prádelny na dvůr a bylo to.

Kocour se lekl. Lekl se Čiči Tlapy i zahrady, lekl se tchána i toho velkého prostoru, lekl se tak, že vzal roha a už se neukázal.

Když se ani po několika dnech nevrátil, musela jsem nemilou zprávu zavolat kamarádce, která byla ze ztráty Pišty naprosto zdrcená. Okamžitě po něm vyhlásila celostátní pátrání, dokonce slíbila i finanční odměnu, odměnu dva tisíce korun tomu, kdo kocoura najde. Celé to pátrání probíhalo pod tchýniným jménem, aby bylo jasné, jednoznačné a samozřejmé, komu kocour patří a náleží.

Tchýně z toho měla ohromnou radost, byla celá bez sebe, neboť jí každou chvíli někdo telefonoval a volal, že viděl rezavo-bílého kocoura, a že je to určitě Pišta.

Nejprve volala sousedka. Pišta je prý u nich na zahradě. Pak volala jiná sousedka, že mají Pištu na stromě. Další sousedka volala, že je u nich na terase. Volali místní dobrovolní hasiči, volali všichni známí, příbuzní a celá vesnice. Hlásili to v místním rozhlase i zpravodaji, volal dokonce i starosta, který se vůbec nemohl dovolat a následně volali z telekomunikací, upozorňovali na přetížení tchýniny linky a ptali se, zda nemá zájem o přesměrování Pištových hovorů.

Ti, co neměli telefon, nebo se nemohli dovolat, nosili tchýni kočky na dvůr, na terasu i do domu. Měla jich tam několik desítek, všechny byly hezké, bílé a zrzavé, čisté a pěkné. Byla mezi nimi dokonce i moje kočka Kočka, kterou jsem ihned zabavila a odnesla zpátky k nám domů, kde jsem ji pro jistotu zavřela do sklepa, neboť hrozilo, že za ni příště budu nucena vyplatit odměnu dvatisíce korun nálezného.

Situace se uklidnila asi po měsíci, kdy se tchýni konečně podařilo zlikvidovat většinu vylepených plakátů, letáčků, oznámení a fotek. Poslední informace o kocourovi dostala tchýně tuto sobotu, kdy jí jedni známí telefonovali, že kocoura chytili u nich na zahradě. Tchýně k nim okamžitě, nadšeně a zcela radostně běžela. Než tam však dorazila, byl kocour naneštěstí pryč, takže tam pak musela znovu v poledne, odpoledne a navečer. Byla tam i několikrát v noci, ale to už ji vozil tchán autem, neboť tchýně už byla z lovu kocoura celá uhnaná. Pištu chytili až druhý den ráno, kdy tchýně s jistotou potvrdila, že to není Pišta a změnila si telefonní číslo.

Tchýně i tchán si s kocourkem moc pěkně užili, kočky mají teď ještě o něco raději než předtím, což je dobře, neboť ta jejich Čiči Tlapička už je zase v tom a brzy bude mít další koťata.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama