Básnička

30. září 2016 v 6:00 | Ágnes |  Září 2016
Děti mají školu, mají čtení a psaní, mají prvouku a angličtinu, mají matematiku a tělocvik a mají samozřejmě také domácí úkoly.

Domácí úkoly bývají zcela tradiční, tedy čtení, psaní, matematika, anglická slovíčka a prvouka. Čas od času se ovšem objeví také úkol nezvyklý, netradiční a mimořádný. Úkol, který nám zabere více času, který nás trošku potrápí, který nám všem dá malinko zabrat.

Před pár dny přišla dcera s tím, že mají do hodiny čtení přinést napsanou báseň. Vlastní báseň. Báseň o podzimu.

Bylo dobře, že si na zapeklitý úkol vzpomněla již v pátek večer, tudíž jsme měli na jeho splnění několik dní, celou sobotu a neděli. Představa takového časového prostoru nás uklidnila a upokojila natolik, že jsme na daný úkol zcela zapomněli, celý víkend nikdo neskládal a neveršoval. Celý víkend nikdo nebásnil a k plnění úkolu se přešlo až v neděli večer.

Nachystala jsem dceři papír a tužku a řekla jí, ať báseň urychleně napíše, neboť zítra se vstává do školy a je čas jít do postele. Dcera seděla u stolu a přemýšlela. Já jsem také přemýšlela, přemýšlel i syn vedle na koberci, přemýšleli jsme o tom, co děláme na podzim a pak jsme pracně sesmolili první verš:

"Na podzim pouštíme draky,…."

Vybídla jsem dceru k pokračování. Dcera se nejprve zeptala, proč jsme draky ještě nepouštěli, zda je pouštět opravdu půjdeme, jestli budou létat, zda nejsou potrhaní a jestli to bude zítra. Pak se dotazovala, zda si může draka vyrobit sama. A následně zjišťovala, jestli máme doma krepový papír a provaz, špejle, lepidlo a fixy. Potom si začala malovat svého budoucího draka do sešitu.

Zabavila jsem jí náčrtník a vrátily jsme se k básni, ke které jsme připsaly:

"letí vysoko jak mraky."

Veršík se mi moc nelíbil, ale byla jsem ráda, že na něj dcera přišla sama a ponoukala jsem ji k další tvorbě, která však tentokrát byla přerušena několika dotazy ze strany mého syna. Ptal se, jestli mu drak neuletí, jestli může opravdu vyletět až nad mraky, jestli se mu v mracích neztratí, jestli mu ho vítr neroztrhá a neodnese. Následně se rozpoutala živá debata o větru. Dcera chtěla vědět, zda bude zítra foukat, zda bude foukat dostatečně silně, a zda bude muset mít na pouštění draků čepici. Syn se zajímal o to, jestli by draka mohla odnést vichřice, jestli by hurikán odnesl také jeho, kde bývají nejsilnější tajfuny a co je to cyklon.

Odebrala jsem se tedy k internetu, abych nastudovala něco o počasí, vichřicích, poryvech větru, uragánech a vzdušných vírech. Nahoru do pokoje jsem poslala mého muže.

Dvě hodiny byl klid a ticho. Pak z dětského pokoje vyšel můj muž, mumlal si něco o jabkách, babkách a košíku. Řekl, že syn už spí, že se ptal, kdy půjdeme sbírat ovoce do sadu, zda budeme mít košíky, háčky a trhače, zda mu jablko neodnese ježek a především, jestli bude muset nasbírané ovoce také sníst.

Dcera se prý vyptávala, jestli po ní budeme chtít, aby pomáhala s trháním, zda si může pozvat na sklizeň kamarádku, jestli u nás může kamarádka přespat, a zda si musí na sběr ovoce obléct bundu.

Báseň se očividně ke slovu nedostala, takže jsem zvýšila hlas a pohrozila dceři, aby si s úkolem pospíšila. Dcera, která si zrovna malovala zátiší s ovocem, se na mě uraženě podívala a řekla, že je to moc těžké, a že bych si to měla zkusit sama. Chopila jsem se tedy tužky a napsala na papír krátkou básničku o odchodu léta a podzimním listí.

Dceři se má lyrická báseň nelíbila. Řekla, že je to pěkně blbý. Pak se zeptala, jestli už léto opravdu skončilo, jestli může ještě nosit letní oblečení, oblíbené kraťase, tílka a pantofle. Také zjišťovala, kdy budeme barvit listy, obtiskovat listy a dělat z listí podzimní koláže.

Vzhledem k tomu, že mi zrovna začal v ložnici pípat budík, že už bylo ráno, že veškerý čas už vypršel, přikázala jsem dceři, aby urychleně napsala něco o tom, co nám ten podzim přinesl, zavřela jsem ji v pokoji a šla jsem chystat svačiny do školy.

Dcera byla za minutu hotová. V sešitě na stole měla svou básničku:

"Kunu máme na půdě,
myši ve sklepě,
mandelinky v zahradě,
je tu podzim - jééé!"

Tak jen doufám, že má paní učitelka smysl pro humor a dostatečné znalosti o myších, kunách a mandelinkách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama