Houby

8. září 2016 v 8:11 | Ágnes |  Září 2016
V sobotu ráno jsme se rozhodli vyrazit do nedalekého lesa na houby. Jela jsem já, děti, matka a otec, který si liboval, že nemusí řídit, a který mi napovídal, kudy mám jet, určoval směr, radil a navigoval. Vedl mě různými zapadlými vesničkami, přes hory a doly, přes vyhlídky a srázy, takže to bylo moc příjemné a užívali jsme si to.

Děti s matkou na zadních sedadlech si to také užívaly. Matka hlásila, že je jí zle, špatně, horko, mdlo, nevolno a nanic. Dcera už chtěla zastavit, vystoupit a vysednout. Syn brečel, že už chce na ty houby, že mu je děda slíbil, že mu slíbil i hračkárnu, hračky, pistolku a lego. Otec si z toho houby dělal, kochal se přírodou, krajinou a okolím. Pak najednou řekl, že jsme nejspíš na místě, a já konečně mohla zastavit.

Byli jsme v nějaké malé vesnici, na takovém pěkném náměstí, kde se nejspíš v předvečer konala divoká veselice a zábava. Všude byly poházené barevné fábory, nade dveřmi nálevny visela na posledním hřebíku cedule s nápisem Čí só hode, všude byly převrácené židle a stoly, rozbité sklenice a lahve od slivovice. Bylo to tam moc pěkné, takže jsme se opravdu rozhodli tam zaparkovat. Vlastně nám ani nic jiného nezbývalo, neboť tam byl prostě takový bordel, že se vůbec nedalo projet nikam dál.

Dcera si hned po výstupu z auta nasbírala barevné fábory, připla si je do vlasů a běhala a tancovala po tom malebném náměstí. Syn si také nasbíral fábory, ale brečel, protože má vlasy krátké a fáborky mu do nich nešly vůbec přichytit. Matka mu je tedy zastrčila za kraťase a už jsme mohli pokračovat do lesa, už jsme si to štrádovali po zelené.

Otec si to štrádoval po zelené rovnou k nejbližšímu občerstvení u rybníka, kde si zakoupil pivo, neboť měl již chudák žízeň. Dětem koupil ledové pití v krabičkách, které jim přišlo k duhu, neboť ledové pití je moc fajn, především, když jste uřícení z běhání po náměstí, takže to děti vyzunkly raz dva, otec vyzunkl pivo, dvě, tři, syn brečel, že se polil, a pak jsme konečně pokračovali do toho lesa.

V lese bylo příjemně, byla tam taková pěkná cestička, která stoupala pořád do kopce, byla tam i naučná stezka a informativní tabule. Byly tam nejspíš i nějaké ty houby, neboť jsme cestou míjeli houbaře s plnými košíky.

Matka se hned nadšeně pustila mezi stromy, kde se v tu ránu ztratila. Ztratili jsme děti, naši trasu i lesní pěšinu. Ztratil se dokonce i otec, který se ovšem brzy našel, křičel, že, kdo najde cestu, dostane od něj sto korun, takže všichni hned začali zběsile hledat.

Hledali jsme celkem svědomitě, a tak jsme záhy našli správný směr, stezku i obří mraveniště, do kterého otec příkladně vysypal sáček gumových medvídků, děti tam odhodily své tatranky, já zrovna nic nejedla, matka nám všem vyhubovala, mravenci nás za odměnu poštípali a šli jsme zpátky k autu.

Na kraji lesa jsme dokonce našli ty slibované houby, které byly od pohledu pěkné, tudíž jsem je prohlásila za jedlé. Otec znalecky odhadl, že to budou nejspíš růžovky. Také tvrdil, že jsou to matčiny nejoblíbenější. Matka podotkla, že růžovky nesnáší, neboť se snadno spletou s muchomůrkou, takže bylo jasné, že máme o houbách dostatečný přehled, že jsme ti správní houbaři, a že můžeme pěkně sbírat.

Otec uložil houby do košíku s tím, že už se těší na oběd. Připraví si houbovou polévku, uvaří si houbovou omáčku, dá si houby pod maso a do guláše a večer si pochutná na smaženici. Na závěr dodal, že se druhý den ráno po takové hostině už nejspíš neprobudí, což povzbudilo zejména matku v dalším hledání, takže byl za chvíli košík opravdu plný a bylo na čase vrátit se domů.

Výlet to byl pěkný. Přivezli jsme si domů jehličí, šišky, mravence, klíšťata a dokonce i nějaké ty houby, které si otec dal k večeři, na kterých si opravdu pochutnal, dokonce tu večeři i přežil, čemuž jsem se divila já, matka i děti. Otec se divil taky, ale dělal, jako že se vůbec nediví a hned nám taky naplánoval další houbařský výlet, nachystal košíky, nože a noviny a zítra brzy ráno zase vyrážíme.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. září 2016 v 8:41 | Reagovat

Bezva článek, pobavila jsem se a nejlepší je ten poslední odstavec. Tak ať se další výlet vydaří. :-)

2 Ágnes Ágnes | 8. září 2016 v 10:01 | Reagovat

[1]: Děkuji.

3 Sylvee Sylvee | Web | 9. září 2016 v 18:10 | Reagovat

Tak tohle mě rozesmálo, to je skvěle s nadhledem napsaný****

4 Matěj Matěj | Web | 12. září 2016 v 21:34 | Reagovat

...Dvě hodiny si mohla počkat, co to udělá s otcem a dát si taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama