Pojízdná prodejna

12. září 2016 v 11:12 | Ágnes |  Září 2016
Naše obec má kolem jednoho tisíce obyvatel, má asi 500 hektarů, má kulturní dům, sbor dobrovolných hasičů, má jedno fotbalové hřiště, dvě hospody, poštu, školu, kanalizaci a tři obchody.

Místní obchody jsou takové malé prodejny, jsou si celkem podobné, co se velikosti i sortimentu týká, jsou to takové obchůdky, které prodávají základní potraviny, tedy mléko, čerstvé pečivo a pivo.

Kromě těchto obchodů k nám do vsi pravidelně jezdí několik pojízdných prodejen - pojízdná prodejna textilu, prodejna ovoce a zeleniny a také prodejna masa a uzenin, která je dá se říct nejpopulárnější, nejoblíbenější a také nejvíce očekávaná.

Pojízdná prodejna masa jezdí do naší obce každý čtvrtek po poledni a prodává na obvyklém prodejním místě.

Obvyklé prodejní místo je označení pro naprosto konkrétní místo. Je to místo, které znají všichni obyvatelé obce, vědí o něm všichni rodáci, všichni místní občané, všichni - kromě mě. Já jakožto přistěhovalec slyšela o obvyklém prodejním místě poprvé před osmi lety, kdy jsem opustila město a přesídlila do domku na vesnici.

Ten den byl samozřejmě čvrtek. Bylo po poledni a v rozhlase se rozezněla píseň Michala Tučného s názvem Prodavač. Když song dozněl, ohlásil rozhlas, že do naší obce přijela pojízdná prodejna masa a uzenin. Zdrží se prý na obvyklém prodejním místě zhruba jednu hodinu, případně dle zájmu občanů.

V uších mi stále zněla slova z písně navážíme, zabalíme, co nemáme objednáme, takže jsem pocítila silné nutkání jít urychleně něco nakoupit. Ještě chvíli jsem čekala u otevřeného okna, zda bude hlášení zopakováno. Také jsem doufala, že bude upřesněn pro mě zcela abstraktní termín obvyklé prodejní místo.

Nebyl.

Rozhodla jsem se tedy vyrazit do ulic s tím, že toto obvyklé prodejní místo vypátrám a koupím si deset deka, dvacet deka, kilo cukru, jedna veka, případně co mě ještě cestou napadne, co si vybavím, co mi Michal Tučný poradí.

Popadla jsem peněženku a vyběhla ze dveří. V tu ránu mě povalil zástup žen s nákupními taškami a vozíky, který se hnal naší ulicí. Odhodlaně a zcela bez rozmyslu jsem se za nimi pustila. Na konci ulice dav odbočil a namířil si to k zastávce, takže jsem pouze doufala, že neběžíme na autobus, neboť jsem u sebe neměla jízdenku.

Na křižovatce u zastávky se k nám připojil druhý, již poměrně uhnaný dav občanů, tedy zejména občanek, z jižní strany obce. Oba davy se spojily v jeden chumel a pokračovalo se sprintem od zastávky autobusu ke škole. Byla jsem trochu zadýchaná, píchalo mě v boku a taky jsem cestou ztratila jednu botu a tašku, nicméně jsem byla spokojená a šťastná, že se mi hned pár dní po přistěhování podařilo tak pěkně splynout s místním davem, v jehož čele jela teď paní starostová na kole.

Paní starostovou se nikdo neopávažil předběhnout, neboť to se nesluší, nedělá a nehodí. Paní starostová nás teď všechny vedla, bylo to takové reprezentativní, vznešené a pěkné. Pěkný byl také konec našeho pelotonu, který uzavíral obecní blázen Fanoušek a smečka toulavých psů.

Za zatáčkou u školy jsme zrychlili. Byla jsem poměrně vpředu, takže jsem si stačila všimnout, že se před nás zařadil dav lidí běžících od rybníka, aneb jak my říkáme od rybecu.

Pro nás od zastávky to nevypadalo dobře. Sousedka, která běžela vedle mě, mi stačila sdělit, že na nás dnes zase kurva nezbude ta slanina. Byli jsme tedy malinko rozladěni, ale běželi jsme statečně dál.

Na křižovatce u Žlíbku jsme narazili na další rozběsněný dav, který běžel z východní strany vesnice, tedy jak my říkáme od Studénky. Přestože jsme ještě přidali, nepovedlo se nám ani tyto spoluobčany předstihnout a bylo tedy jasné, že si dnes nepochutnáme ani na tlačence a jelítku. To už jsme se ale blížili k cíli, tedy na obvyklé prodejní místo, které bylo uprostřed obce na náměstíčku, a kterého jsme dosáhli v rekordním čase deseti minut patnácti vteřin.

Byli jsme na místě. Všichni se vydýchávali a protahovali, řadili a předbíhali, když se najednou rozezněl rozhlas a oznámil nám, že pojízdná prodejna masa a uzenin se zdržela ve vedlejší obci a bude mít malé zpoždění. Rozhlas nás také upozornil na to, že nás právě zcela nečekaně navštívila pojízdná prodejna textilu nabízející papuče, košile, ponožky, spodní prádlo, tepláky, trička, bundy a čepice, to vše za výhodné ceny. Zdrží se asi jednu hodinu, případně dle zájmu občanů.

Dav na nic nečekal a dal se opět do pohybu, takže jsem již bohužel nestačila zaslechnout, kde bude pojízdná prodejna s textilem své zboží prodávat. Dalo se však soudit, že to bude na obvyklém prodejním místě.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama