Topíme

8. října 2016 v 8:59 | Ágnes |  Říjen 2016
Počasí si s námi letos opravdu zahrává, zkouší naši výdrž a trpělivost. Zkouší, co dokáže. Zkouší nás pěkně naštvat.

Minulý víkend jsme strávili v lázních. Bylo krásné počasí, svítilo slunce, teploty se blížily těm letním a my si užívali bazénu a vodních léčebných masáží pod širým nebem.

O pět dní později si však nejspíš počasí řeklo, že léta a tepla už bylo dost, že je třeba trošku přitvrdit, že nám všem ukáže, že nám pěkně zatopí. Teploty klesly ze dne na den bezmála o dvacet stupňů, v noci mrzlo, po ránu skomírala rtuť teploměru těsně nad nulou a já se opravdu rozhodla malinko přitopit.

Zatopit jsem se rozhodla v našem krbu v obýváku, to jen tak pro začátek a na zkoušku, ale především proto, že si nejsem jistá, kde se nachází spínač na centrální elektrické topení našeho domu, kde se topení ovládá, jak funguje a jak se vůbec spouští.

Šla jsem tedy ke krbu zkontrolovat zásoby dřeva a tuhého podpalovače. Nenašla jsem ani jedno a bylo jasné, že mě čeká příjemný výlet do garáže, příprava dřeva na topení, sekání dřeva, sekání třísek na podpal, skládání dřeva, tahání dřeva, přesun dřeva, ale hlavně přenášení a vláčení dřeva.

Venku byla logicky ještě větší zima než v domě, tudíž jsem si řekla, že se raději teple obleču, vezmu si hřejivé funkční prádlo, několik triček s krátkým rukávem, nějaká trička s dlouhým rukávem, tlustý svetr a pořádnou bundu.

Když jsem se konečně ustrojila, bylo mi pěkně teplo, cítila jsem se krásně a pohodlně. Na chvíli mě dokonce napadlo, že bych vlastně ani topit nemusela, nemusela bych ven a do garáže, nemusela bych chystat otop, nemusela bych se lopotit s tím dřevem.

Děti ale křičely, že doma v bundě chodit nechtějí, nechtěly svetry, čepice, šály ani rukavice. Syn drkotal zuby a dcera plakala, že už chce, aby se tatínek vrátil z pracovního pobytu někde na konci republiky, a tak jsem nakonec vyrazila do toho dřevníku, tedy do naší garáže pro dřevo.

Cestou přes zahradu jsem se potkala se sousedem. Zrovna sekal na jejich dvoře dřevo. Od pusy se mu kouřilo mrazem, ve vlasech měl rampouchy, kolem byla jinovatka, přesto byl ten soused pouze v tričku a teplácích, byl pěkně červený, zahřátý a zpocený, řekla bych přímo rozhicovaný. V duchu jsem si pomyslela něco o otužilcích, bláznech a šílencích, nahlas jsem pouze pěkně pozdravila a kulila jsem se ve svých teplých vrstvách do garáže pro dřevo.

Dřevo v garáži naštěstí bylo. Byly tam takové větší špalky, takové kulatiny, klády a možná i celé kmeny a stromy. S potěšením jsem si tedy vzala sekyrku, našla si nejmenší pařez velikosti auta a začala jsem ho štípat na menší polínka, na menší kusy, prostě na něco co by se dalo do krbu alespoň jakžtakž narvat.

Už po pár minutách sekání mi začala má teplá bunda překážet. Po další půlhodině jsem si odložila také tlustý svetr. Při výrobě třísek jsem postupně svlékla i všechna trička s dlouhým rukávem a při přesunu dřeva do domu jsem se zbavila i triček s rukávem krátkým. Závěrem jsem tak běhala se dřevem mezi garáží a domem oděna pouze do lehkého sportovního tílka.

Tílko bylo zakoupeno ve značkovém obchodě, bylo ze speciálního hi-tech materiálu, bylo opravdu hřejivé a funkčí a mě bylo prostě takové horko, že jsem dokonce vždy, když jsem míjela na zahradě náš bazén, zvažovala malé osvěžení v jeho téměř zamrzlé vodě.

Na terase jsem prkna, špalky, třísky, kůru a další palivo podávala dceři, která běhala s topivem ke dveřím domu, kde ho předávala synovi. Syn pak nosil dřevo do obýváku ke krbu a skládal ho do košíku.

Práce nám šla od ruky. K večeru jsme již měli dřevo nachystáno, měli jsme vše pěkně připraveno, měli jsme zásobu. Neměli jsme akorát zatopeno, což už ovšem nepřipadalo do úvahy, neboť nás ta zima všechny malinko přešla, všichni jsme se celkem zahřáli a prohřáli, takže jsme šli ten den spát nakonec bez zatopení a ještě jsme si k tomu i dokořán otevřeli okno.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama