Cesta

4. listopadu 2016 v 11:24 | Ágnes |  Dovolená u moře
Cesta k moři nám ubíhala pěkně. Žádná dopravní špička, žádné zácpy na dálnicích, žádné zbytečné zdržování.

Děti byly klidné a trpělivé, občas se zeptaly, zda už tam budeme, jestli už jsme tam, jestli už jsme u moře, jak dlouho se ještě pojede, případně kdy už tam konečně dorazíme. Syn chtěl také vědět, jestli se budeme potápět, zda uvidíme chobotnice, kraby a žraloky, podmořské pásmo věčné tmy, mořského ďase, světélkující ryby a širotlamku pelikánovitou. Dcera zjišťovala, zda budou v moři mušle a perly, ale hlavně nějaké mořské želvy, neboť po želvě už dlouho touží a ráda by si nějakou přivezla domů.

Když bylo dost snů, plánování a otázek, hrály děti zábavnou hru na žluté auto, která spočívá v tom, že kdo jako první uvidí po cestě nějaké žluté auto, šprtne do nejbližšího souseda prstem a zakřičí: "Žluté auto!" Hra je to taková pěkná a klidná, neustále někdo nahlas vykřikuje, pořád do vás někdo šprtá a šťouchá. Děti se většinou hádají, kdo do koho šprtl jako první, zda bylo auto opravdu žluté, kdo ho jako první viděl, kdo dostane bod a kdo další šprtnutí. Já jsem hrát nechtěla, ale stejně do mě děti šprtaly, takže jsem si to celé pěkně užívala a byla jsem spokojená. Mého muže hra nebavila, neboť musel řídit, držet volant a řadit, takže nemohl do nikoho šprtat. Dcera tedy šprtala za něj, případně do něj, neboť seděla na místě za řidičem. Syn ze své sedačky na svého otce nedosáhl, takže pouze kopal do sedadla nohou, což se také počítalo a bylo to ohromně příjemné.

Hra na žluté auto nám vydržela během celého průjezdu Rakouskem i Slovinskem, načež můj muž ozmil, že se již blížíme, že za několik hodin budeme na místě, že už bude vedro, horko a pařák a že by bylo vhodné procvičit si pár základních slovíček z angličtiny. Procvičoval tedy především můj muž, který to celé vymyslel a kterého to ohromě bavilo. Procvičoval zejména slovíčka stůl-table a židle-chair, které si nějak pořád nedokázal zapamatovat, takže nám ta angličtina nakonec vydržela po celý zbytek cesty, obzvláště potom co se do výuky přidalo také slovíčko vejce-egg, které se rovněž ukázalo jako nezapamatovatelné i po několika hodinách nácviku.

Pak jsme byli konečně na místě, byli jsme na parkovišti, byli jsme tam a já šla na recepci, kde jsem zcela zcestně několik minut šprtala do slečny recepční prstem a vykřikovla table, chair a egg, takže si slečna recepční zpočátku myslela, že jsem hladová a sháním volné místo v restauraci. Když se situace uklidnila a vyjasnila, tak jsem nahlásila náš příjezd, nechala nás zapsat, dostala jsem instrukce, karty, klíče i mapy a už jsme byli konečně v pěkném bílém domku s teráskou.

Uvnitř domku byly tři malé pokoje, byla tam i taková malá kuchyňka, malá koupelnička a malý gaučík, na kterém teď nejspíš budeme celý týden s mým mužem nocovat, neboť děti si zabraly prostornější ložničku, takže to bude příjemná dovolená a jistě si tu pěkně odpočineme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama