Den dětí

5. července 2017 v 9:55 | Ágnes |  rok 2017
Den dětí připadá na prvního června. Den dětí se slaví pravidelně a bez výjimky. Den dětí je veliký svátek, je to veliká událost a těší se na něj nejenom děti, ale také já, můj muž, matka, otec, tchýně, bratr a sestra.

Děti se těší na dárky, hračky, zmrzlinu, kino a zábavní park. Těší se na návštěvu obchodního centra. Těší se, že si pořídí něco nového, že si něco vyberou. Těší se na veliké nakupování a těší se tolik, že jim to těšení všichni přejí a nikdo jim ho nechce pokazit.

Tchýně letos obdarovala děti bonbony, šatstvem a čokoládou. Matka s babičkou daly dětem na přilepšenou něco do pokladničky. Sestra pozvala děti na výlet do pražské ZOO. Bratr nakoupil dětem nové pohádky na dvd a otec vzal děti do hračkářství, kde jim koupil, na co si vzpomněly.

Já jsem šla tradičně s dětmi do kina a na zmrzlinu. Následně jsme se vydali zakoupit zcela novou hračku, kterou již několik týdnů prodávají pod názvem spinner, která se stala doslova modním hitem a bez které dnešní dítě prostě nemůže existovat.

Spinner je celkem malá a levná záležitost. Je to v podstatě několik ložisek zatavených v plastu. Je to takové menší rotující kolečko, které si roztočíte na prstě a čekáte, až se zastaví. Spinner je označován za revoluční antistresovou hračku. Spinner je prostě senzace a v dnešní době ho musí mít opravdu každý.

Šli jsme tedy do nejbližšího hračkářství spinner zakoupit. V prodejně nám řekli, že spinnery jsou momentálně vyprodány a že budou zítra. Vzhledem k tomu, že byl Den dětí, že syn brečel a že jsem dětem ty spinnery prostě slíbila, vypravili jsme se do vedlejšího obchodního centra, kde nám potvrdili, že i oni mají toto zboží vyprodáno. Stejná situace se opakovala v ostatních hračkářstvích po celém městě a nakonec jsme spinner vůbec nesehnali, takže si děti v jedné prodejně zakoupily alespoň nádobky s věcí nazvanou Odporný sliz, dcera si vybrala panenku schovanou v plastovém muffinu a syn autíčko na dálkové ovládání, které bylo ukryté ve velkých, kovově modrých náramkových hodinkách.

I přes nepřízeň osudu byly děti celkem spokojené a mohlo se jet konečně domů. Doma syn vybalil svou novou hračku, zapojil autíčko i hodinky do zásuvky a šel si do pokoje hrát s tím Odporným slizem.

Dceři spadl po cestě domů Odporný sliz několikrát na zem, byl plný špíny a prachu, takže jí nezbylo než si hrát se svou novou panenkou a jejím muffinovým domečkem.

Když přišel můj muž odpoledne z práce domů, tak mu děti radostně své nové úlovky předváděly, načež můj muž řekl, že to autíčko na dálkové ovládání je zcela jistě vadné, neboť ty ovládací hodinky se vůbec nenabíjí, a že bude potřeba ho vyměnit.

Syn se dal do breku. Já do pročítání návodu a zkoumání přiložených kabelů, načež jsem zjistila, že nabíjecí kabel do hodinek opravdu nepasuje, a tak jsme se na druhý den vydali znovu do hračkářství.

V hračkářství byla moc milá a ochotná paní prodavačka, která nám autíčko ihned vyměnila. Také nám oznámila, že požadované spinnery prozatím nedorazily, tudíž si dcera koupila pouze nový sliz, syn kartičky pokémonů a mohli jsme jet zase spokojeně domů.

Doma můj muž konstatoval, že má autíčko stejný problém jako to původní, že do ovládacích hodinek ten nabíjecí kabel prostě nepasuje, přestože jsme se o to pokoušeli všichni, celá rodina. Na pomoc jsme povolali i matku s otcem, tchýni a také bratra a nakonec i tchána elektrikáře, který s jistotou potvrdil, že veškerá snaha o nabití ovladače je marná.

Jelo se tedy znovu do hračkářství, ovšem tentokrát jel do hračkářství můj muž, který byl radostí celý bez sebe, že se tam může také podívat, že to tam může okouknout, že tam může také něco vyměnit.

Můj muž si nechal chytře již na prodejně autíčko rozbalit. Nechal si ho dokonce zapojit a nabít. A přivezl domů zbrusu nové, krásné a dokonce úplně nabité autíčko. Děti si v hračkářství stačily zakoupit ty vysněné spinnery, byly radostí bez sebe a svět byl opět nádherný.

Přestože nás všechny malinko mrzelo, že už se do hračkářství nejspíš neprojedeme, že už to cestování a vyměňování nejspíš skončilo, přesto jsme byli všichni neskonale šťastní a já dokonce radostí plakala.

Sešla se celá rodina. Přišla tchýně s tchánem, otec s matkou a švagrová se švagrem a s neteřemi. Bratr přijel na kole. Má mladší sestra přijela autobusem. Přijela dokonce i má starší sestra z Prahy a tetička z Vídně, neboť nikdo si nechtěl nechat ujít takovou slávu, takovou velikou událost.

Můj muž za pomoci tchána, bratra a švagra po několika hodinách nabité autíčko zdárně spároval s nabitými ovládacími hodinkami. Otec bouchnul šampaňské, matka přinesla jednohubky, tchýně servírovala šlehačkový dort a bratr odpálil na zahradě ohňostroj. Pak si syn připnul na ruku ty hodinky, přes které se hlasem autíčko ovládalo, zavelel anglický příkaz Go a autíčko se rozjelo. Byla to sláva jako na Nový rok.

Autíčko jelo přes celý obývací pokoj. Jelo až na terasu. Jelo šílenou rychlostí. Jelo dokonce i přes trávník a přes celou zahradu. Jelo přes záhony a kolem králíkárny, a když už bylo až vzadu u garáže a mizelo nám z očí, začali všichni syna vyzývat k jeho zastavení.

Syn brečel a volal, že autíčko zastavit nelze, že se nedá ovladačem vůbec ovládat, že si prostě dělá, co samo chce. V tu chvíli se dala celá rodina do běhu. Běžel dokonce i tchán, který normálně vůbec neběhá. Běžela i má starší sestra, která běhá ráda, běhá pravidelně a která nám všem radila, jak máme u běhání dýchat. Neběžela akorát tetička z Vídně, která se na terase marně snažila zbavit Odporného slizu, jež jí dcera zapůjčila k prohlédnutí. V běhu jsme si předávali ty ovládací hodinky a křičeli do nich různé anglické povely k zastavení. Sestra zadávala povely také v italštině a španělštině, já ve francouzštině a v latině a matka s tchýní v ruštině, neboť jsme jazykově vzdělaná rodina a nikomu se nechtělo věřit, že by bylo to auto zcela neovladatelné. Otec německy nadával a švagr volal, že si připadá jako David Hasselhoff ze seriálu Knight Rider a nechtěl nám hodinky vrátit. Autíčko nakonec dostihl bratr, který byl sice bez hodinek, ale zato jel na kole, tudíž byl z nás všech nejrychlejší a zachránil tak autíčko před pádem do obecního rybníka, ke kterému mezitím přifrčelo.

Mokrou hračku by nám v hračkářství již nejspíš nevyměnili, takže jsme měli opravdu štěstí a hned druhý den jsme se radostně vydali znovu do hračkářství s tím, že nové autíčko již opravdu nechceme a že si raději vybereme něco zcela jiného. Paní prodavačky byly opět milé a usměvavé. Nechaly syna několik hodin vybírat, já si mezitím skočila na irskou kávu s pořádnou dávkou alkoholu a dcera využila návštěvy hračkářství k výměně zakoupeného spinneru, neboť tvrdila, že se ten její řádně netočí.

Syn si nakonec přeci jen vybral. Vybral si antigravitační auto na dálkové ovládání, které umí jezdit po zemi i po stěnách, umí jezdit po skle i po stropě. Dá se také nabíjet přes USB kabel a dá se dokonce dálkovým ovladačem zcela bezchybně ovládat.

Dnes ráno jsem odvezla děti do školy a jela jsem opět do hračkářství, kde jsem si uvědomila, že se sebou nemám nic, co bych vyměnila, takže jsem byla malinko rozladěná a naštvaná a řekla bych, že mi to tak nějak pokazilo celý zbytek dne a na nějakou dobu mě to zcela rozhodilo.

Od toho pěkného Dne dětí se marně snažím uklidňovat zakoupenými antistresovými spinnery, které děti hned po příjezdu domů nechaly ležet na botníku v chodbě, které už zase tak moc nikoho nezajímají a které skončily nakonec ve skříni s dětskými hračkami společně s Odporným slizem, panenkou a muffinem a dokonce i s tím antigravitačním autíčkem na dálkové ovládání.

Ten krásný svátek jsme si tedy letos užili opravdu ve velkém stylu, byli jsme všichni spokojení a šťastní a já si ještě teď, jen tak pro radost, občas potají k hračkářství zajedu a už se nemůžu dočkat, až bude příští rok opět prvního června, až se bude zase slavit Den dětí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama