Stan

21. července 2017 v 20:34 | Ágnes |  rok 2017
Je skoro konec června. Blíží se velké letní prázdniny, blíží se doba dovolených, doba cestování a také doba stanování a kempování.

Dnes ráno mi můj muž u snídaně oznámil, že bere příští víkend děti na sportovní soustředění, že pojedou někam do kempu, že jim mám nachystat karimatky, spacáky a také stan.

Při slově stan mi malinko naskočila husí kůže, neboť mi bylo jasné, že budu muset stan nejprve pohledat na půdě, ve sklepě či v garáži. Budu muset stan zkontrolovat a očistit. Ale především budu muset stan rozložit, složit a také zjistit, zda je po letech ještě vůbec ve formě, zda se dá ještě použít.

Dnes je sobota. Je krásné počasí. Je den jako dělaný pro hledání a skládání stanu, takže jsem poslala děti s mým mužem na výlet na kolech a vyrazila jsem do garáže pro stan.

V garáži jsem stan vůbec nenašla a nenašla jsem ho ani na půdě, kde jsem ovšem objevila zbytky karimatek a spacáků, které si naše kuna nejspíš po částech odnosila do pelechu.

Bylo tedy jasné, že bude potřeba nějaké vybavení dokoupit, tudíž jsem v rychlosti objednala nové spacáky a karimatky na internetu a šla jsem do sklepa hledat ten stan.

Stan tam naštěstí byl. Zdál se mi celkem v pořádku, a tak jsem ho vytáhla na zahradu a pustila jsem se do jeho sestavování.

Při montáži jsem zjistila, že jedna z konstručních tyček je zlomená, většina ostatních je nalomených a některé dokonce zcela chybí, takže jsem ještě narychlo přiobjednala i nový stan. Vzhledem k nedostatku času, jsem si nemohla dovolit sáhodlouze vybírat, přihodila jsem tedy do internetového košíku ten jediný stan, který daný server nabízel a který byl označen záhadným názvem sekundový.

Stan, karimatky i spacáky přivezla pošta hned následující pracovní den, tudíž jsem byla spokojená a šťastná. Šťastné byly také děti, které v mžiku popadly samonafukovací karimatky, polštáře a spacáky a utíkaly kempovat na zahradu.

Já mezitím dosti podezřívavě rozbalovala stan, který měl podobu obrovského placatého kola o průměru asi tak jeden metr, který k sobě neměl vůbec žádné tyčky, šňůry, kolíky a dokonce ani návod.

Rozepla jsem tedy zip stanového obalu a vyndala tento ven. V tom okamžiku jsem pochopila, proč je stan nazýván sekundovým, neboť stan se během jedné vteřiny sám rozložil. Jako mávnutím kouzelného proutku stál najednou v celé své kráse uprostřed našeho obýváku, sotva jsem stačila uskočit a pochytat padající nábytek a lustr.

Byla jsem nadmíru spokojená. Takový stan jsem si vždy přála. Takový stan je snem každého, kdo jede kempovat, každého, kdo se nechce lopotit s tyčkami a kolíky, každého, kdo nesnáší sestavování stanů.

Až do odjezdu na soustředění stál stan v obýváku před televizí. V pátek ráno mě můj muž upozornil na skutečnost, že nadešel čas odjezdu a požádal mě, abych stan konečně složila a nachystala.

Před odjezdem do školy jsem tedy ve spěchu popadla stan a dala se do jeho skládání. Stan se bránil, co mu tyčky dovolily a ať jsem s nimi kroutila, jak jsem s nimi kroutila, stan prostě ne a ne se složit.

V rychlosti jsem hledala návod na skládání stanu na internetu a volala děti na pomoc. Dle instrukcí jsem uchopila stan. Správně jsem ho natočila, zmáčkla, zkroutila a přidržela. Přední část stanu byla složená. Zadýchaně jsem poprosila dceru, zda by ji mohla přidržet a šla jsem na druhý konec, abych zkroutila i tu zadní.

Uchopila jsem stan za druhý konec a zatlačila. V tom okamžiku byla dcera stanem nadzvednuta a odmrštěna do chodby. Stan rozbil televizi a několik váziček ve vitríně. Mě přimáčkl ke zdi jídelny a syna vyděsil k smrti.

Když se mi podařilo vysoukat se zpod stanu ven, šla jsem tedy znovu zkroutit a složit přední část a požádala jsem syna, aby dceři pomohl stan držet. Děti na stan zalehly a držely vší silou. Já mezitím znovu kroutila zadní částí. Stan vzdoroval a nadouval se. Dcera volala, že už to dlouho nevydrží. Já klečela na složené zadní části a prosila děti, aby to nevzdávaly. Za oknem tloukli sousedé, kteří slyšeli volání, úpěnlivé prosby i zvuky tříštícího se nábytku. Ptali se, co se děje, a zda nemají zavolat policii.

Stan byl již skoro pokořen. Zbývalo již jen přiblížit obě složené části k sobě a zajistit je bezpečnostním pásem. Pomalu jsem se sunula společně se zadní částí stanu k dětem. Horkost mi stoupala do hlavy, byla jsem rudá a zpocená. Přidržovala jsem stan oběma rukama i koleny. Bezpečnostní pásek jsem držela v zubech. Postupovala jsem centimetr po centimetru. Podařilo se mi přiblížit obě části k sobě a chystala jsem se je zabezpečit pásem. Konec byl skoro na dosah. V tu chvíli se syn rozbrečel a oznámil mi, že uvnitř stanu nejspíš zůstal jeho oblíbený plyšový medvěd.

Dcera zaúpěla. Sousedi běželi domů pro mobily a vesnicí se rozezněl požární alarm. Já zalehla kroutící se stan a požádala jsem děti, aby se odběhly schovat do bezpečí horního patra našeho domu. Pak jsem stan odevzdaně pustila. Ve vteřině byl ten sekundový stan opět připraven na kempování, já ležela uvnitř na karimatce, zapnutá ve spacáku a objímala jsem plyšového medvěda. Děti v patře křičely hrůzou. Sousedé odskakovali od rozbitých oken a na vstupní dveře bouchal sbor dobrovolných hasičů naší obce, kterým se nakonec za pomoci moderní techniky podařilo stan složit a vrátit ho do původního obalu.

Zbytek dne jsem odevzdaně seděla na složeném stanu. Dcera kreslila dosti strašidelné obrázky o stanech a syn brečel, že nechce jet kempovat, že nechce jet na soustředění, že rozhodně nechce spát ve stanu.

Odpoledne se konečně vrátil můj muž z práce. Oznámil nám, že předpověď počasí na víkend není zrovna moc příznivá, že do kempu přesto pojedou a že budou spát raději v chatkách. Navečer odjeli.

Já odnesla stan na půdu. V noci se odtamtud ozývaly podivné zvuky. Myslím, že naše kuna vyráží kempovat - pod stan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama