Hory

23. ledna 2018 v 13:10 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Na hory se tedy jelo. Jel můj muž, má dcera i můj syn a jela jsem také já, přestože jsem si nebyla vůbec jistá, jak budu v tom náměsíčném a napůl komatickém stavu balit, cestovat a především lyžovat.

Lyžovali jsme nakonec všichni. Lyžovali jsme každý den. Lyžovali jsme od rána do večera. Lyžovali jsme se zápalem a s radostí.

Jediný, kdo lyžovat nechtěl, bylo mimino, které mě neúnavně obíralo o veškeré mé poslední síly, takže jsem pokračovala v tom svém narkoleptickém usínání a to kdykoliv a kdekoliv. Usla jsem většinou již v autě při cestě na svah, usínala jsem ve frontě na skipasy a usínala jsem při čekání na vlek. Jednou jsem dokonce usla i na lanovce a to těsně před výstupem, tudíž jsem jela zase dolů a pak zase nahoru. Jezdila jsem tak možná hodinku dvě, pěkně jsem si na tom čerstvém vzduchu pochrupovala, když mi posléze vypršel čas skipasu a byla jsem obsluhou z lanovky vyhozena, což mě v podstatě zahránilo, neboť jinak bych tam možná jezdila celou sezónu.

Neusínala jsem pouze při sjezdu dolů ze svahu, který byl značně muldovatý, místy dosti příkrý a na některých místech i poměrně zledovatělý. Podmínky pro lyžování byly tedy značně ideální a já celou tu nekonečně dlouhou dobu sjezdu musela dávat pozor, abych tam někde na sněhu nevysypala své prozatím mrňavoučké mimino a abych neztratila z dohledu děti, které mi šíleným šusem mizely z očí.

Návraty ze svahu bývaly pěkné. Byla jsem ráda, že máme za sebou další den lyžování, že jsme všichni celí a v pořádku, že jsme zpět v bezpečí horského penzionu a byla jsem ráda, že už nemusím sjíždět ty příkré svahy a že můžu pohodlně sedět. Rádo bylo samozřejmě i mimino, které se vždy po návratu ze svahu probralo a žádalo si svůj příděl jídla.

Jídlo se v našem penzionu podávalo v přilehlé restauraci, která byla zařízena nadmíru stylově, měla dokonce myslivecký salónek a kachlovou pec nevídaných rozměrů a měla také kuchyni, ve které se připravovaly zejména vepřové a zvěřinové speciality.

Na jídelním lístku byly tudíž paštiky a marinované kotlety, vepřová pečínka a jelení gulášek, pečená kachna a jelení svíčková, jelení medailonky a jelení řízečky, kolena, žebra, bifteky i tatarák.

Byla to tedy přehlídka chutí, a to zejména pro milovníky masa, lesní zvěře a jelenů vůbec. A byla to samozřejmě stonásobná chuť i pro mého muže, který byl z nabídky restaurace v sedmém nebi. V rauši bylo také mimino, které si ke všemu objednávalo knedlík, zelí a bílé pečivo a které se cpalo o stošest.

Cpaly se samozřejmě také děti, které ovšem zvěřinové a vepřové hody nerady, tudíž se cpaly převážně hranolkami, palačinkami a horkými malinami se zmrzlinou.

Na horách jsme tak poklidně strávili celých pět dní. Strávili jsme dokonce i veškeré nabízené speciality a strávili jsme i to náročné lyžování, takže jsme po příjezdu domů byli šťastní a nadmíru spokojení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama