Hostina

21. května 2018 v 1:00 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Plánovaná hostina u rodičů se konala v sobotu v poledne. Matka navařila několik hrnců polévky s játrovými knedlíčky, napekla kačeny a kuřata. Otec připravil vepřové výpečky. Na stole bylo i několik mís se zelím a samozřejmě talíře s domácími bramborovými knedlíky, kterých matka navařila, jak sama přiznala, rovných stopětadvacet.

Netuším, kdy to všechno rodiče stihli připravit, každopádně při našem příjezdu, tedy v jedenáct hodin dopoledne, stáli vypravení a nachystaní u garáže, neboť před hodokvasem byla naplánována klidná rodinná procházka.

Rodinné procházky se zůčastnila matka i otec, já, můj muž, naše děti a také má mladší sestra. Rodinná procházka byla svižná a zábavná. Během chůze se probíral očekávaný oběd. Probírala se příprava různých jídel a pokrmů. Probíraly se rozličné recepty, takže nakonec byla rodinná procházka značně zkrácena na rodinné oběhnutí domu, neboť všichni již měli hlad a nemohli se dočkat oběda.

Oběd byl samozřejmě výborný a nezapomenutelný. Všichni se dosyta najedli a pochutnali si. Má devítiletá dcera snědla během oběda šestnáct matčiných výborných bramborových knedlíčků. Můj sedmiletý syn si neustále přidával další a další kačení stehna. Můj muž jedl, co před něj postavili. Jedla i matka a otec a má mladší sestra. A jedla jsem samozřejmě také já a mimino, které stále nemělo dost, pořád žádalo o další nášup, takže jsem si v závěru hostiny házela knedlíky rovnou do pekáče s kuřaty a ládovala jsem se ostošest.

Když už to po nějaké době celé konečně skončilo, když už měli všichni dost, když už byly všechny pekáče a mísy prázdné, když už prostě nebylo, co jíst, tak se muži odsunuli na gauč sledovat politické debaty, děti běžely řádit na zahradu, matka šla odmastit kuchyň, jídelnu i přilehlý obývák a já vypadala jako v devátém měsíci těhotenství, ne-li přímo těsně před porodem.

S obrovským břichem a funěním jsem se přesunula na terasu, kde k mému velkému údivu seděl otec a chystal na stůl čerstvé zákusky z nedaleké kavárny. Matka podávala k zákuskům kávu a čaj, takže jsme byli opět všichni u stolu a pochutnávali jsme si.

Po zákuscích se podávalo ovoce všeho druhu. Podávaly se čerstvé jahody a maliny, podávaly se červené švestičky a borůvky, podávalo se mango a ananas. Otec navrhoval podávat k ovoci také zmrzlinu, což jsem mu ovšem ihned zakázala, neboť mimino zmrzlinu nerado.

Otec tedy vysypal na stůl alespoň několik svých košů se sladkostmi, rozbalil několik sáčků karamelek, bonbonů a sušenek. Přidal několik čokolád a na závěr přinesl i ty kolekce od Vánoc, takže sladkostí bylo na vybranou.

Když se venku začalo ochlazovat, tak jsme se všichni přesunuli zpět do obýváku, kde k mé hrůze matka v mezičase opět prostřela. Na stole byly rozličné druhy sýrů a uzeninek, salámků a šunčiček, obložené chlebíčky a jednohubky, pomazánky, různá zelenina a kyselé okurky.

Přestože se o mě již při pohledu na jídlo pokoušely mrákoty, mimino bylo očividně stále při chuti, tudíž jsem musela od všeho zase ochutnat a nakonec jsem zavelela k odjezdu domů, neboť matka již připravovala večeři a otec se právě vrátil z nákupu z Tesca.

Předpokládala jsem, že strávím další bezesnou noc, která bude o to horší, že mě bude tížit nacpané břicho. Překvapivě se však žádná bezesná noc nekonala, neboť mimino bylo nejspíš konečně uspokojeno a nechalo mě spát až do rána, tedy do šesti hodin, kdy mě probudil můj hlady kručící žaludek a kdy se mé ditě nejspíš již zase hlásilo o další jídlo.

Hned ráno jsem volala matce, jednak abych jí poděkovala za předchozí oběd, ale zejména proto, abych jí sdělila své obavy z toho, že čekám buď nějakého nenasytu nebo přinejmenším paterčata.

Matka mi obratem sdělila, že jsem byla beztak podvyživená, že mé tělo - tedy paterčata - potřebují teď pořádně jíst, potřebují kvalitní, ale hlavně domácí a výživnou stravu. Matka mi také okamžitě řekla, že můžeme přijet zase na oběd, že budou roštěnky, brambory a kapusta. Knedlík bude samozřejmě taky. Otec může skočit pro zákusky, sýry a uzeninky. Sestra právě smaží palačinky. Babička strouhá jablka na žemlovku a bratr jel narychlo do masny pro sádlo a pro škvarky.

Poděkovala jsem matce za milé pozvání a šla jsem tajně brečet do koupelny, neboť mimino chce jet samozřejmě k matce, chce si dát knedlík a nášup. Chce další a další jídlo a nejspíš nebude mít nikdy dost.

To dítě nebude Vojta, ale Otesánek!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 22. května 2018 v 14:35 | Reagovat

Modlím se, aby tohle jednou nepostihlo mě. Jdou na mě mdloby, jen o kachnách a pečených kuřatech čtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama