Práce

15. května 2018 v 16:29 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Na první těhotenské kontrole se mě lékařka ptala, jaké je mé povolání, kde pracuji. V dnešní době se totiž zcela běžně stává, že je pro těhotnou ženu její zaměstnání nevhodné a nedoporučované. V dnešní době je zcela běžné, že hned od počátku těhotenství zůstáváte doma na nemocenské. V dnešní době je ženám dovoleno v klidu vychutnávat krásné počátky těhotenství, mdloby, závratě, žaludeční nevolnosti, nepředstavitelnou únavu a bolavé nohy.

Pomlčela jsem před lékařkou o tom, že se již nějaký ten rok věnuji výhradně péči a výchově mých dvou dětí, že kromě nich opečovávám celý náš dům, zahradu, zvířectvo a přilehlé polnosti. Pomlčela jsem o tom, že ve volných chvílích, ve svém volném čase, který vyšetřím pouze tím, že mu obětuji spánek a odpočinek, že v těchto vzácných okamžicích fotografuji a že se následně snažím si těmito svými výtvory přivydělat.

V pracovních hodinách tedy pobíhám kolem stativu s fotoaparátem, pobíhám také od fotoaparátu k fotografovanému předmětu, pobíhám s odrazovými deskami, pobíhám s deskami rozptylovými a pobíhám se světly. Pobíhám, upravuji, pobíhám, přisvětluji, pobíhám a fotím, takže jde v podstatě o klidné zaměstnání, ke kterému žádnou nemocenskou rozhodně nepotřebuji.

V poslední době se zabývám výhradně fotografováním zeleniny, ovoce, nápojů, salátů, polévek a vařených dobrot. Prostě a jednoduše fotografuji především jídlo, a to z čistě zištného hlediska, neboť pěkně nafocené jídlo se prodává téměř samo. Fotografie s jídlem se prodávají lépe než fotografie s květinami, přírodou či domácími mazlíčky. Prodávají se lépe než fotografie zvířat a dětí. Prodávají se neustále a jejich obliba neklesá, spíše se dá říct, že roste a roste, neboť jídla je pořád třeba, jídlo má každý rád a dobré jídlo si nikdo nenechá ujít.

Já proti jídlu také nic nenamítám, řekla bych, že nejsem ani moc vybíravá, chutná mi téměř vše a nejvíc mi chutná to, co uvaří někdo jiný, a to zejména z toho důvodu, že k takovému jídlu přijdu pěkně bez práce, náročných příprav a úklidu, což dokážu náležitě ocenit.

Hned po návratu z kliniky jsem se tedy vrhla na focení, rozhodnutá dokázat sobě, lékařce i celému světu, že i v těhotenství, zejména na jeho začátku, se dá zdárně pokračovat v práci a můžu vás ujistit, že v těhotenství, a zejména v jeho počátku, se zdárně pokračovat v práci nedá, neboť mimino má na práci a na focení zcela jiný pohled a názor.

Mimino neshledalo, že fotit kuřecí bujon je zábavné a vzrušující. Mimino neshledalo kuřecí bujon jako lákavý a zajímavý. Mimino kuřecí bujon nechce. Mimino prostě kuřecí bujon nerado, tudíž se mi již při slově bujon začalo dělat malinko na omdlení, při představě bujonu v misce mě začalo oblévat horko a když se z bujonu začala šířit jeho charakteristická vůně, tak začalo jít opravdu do tuhého a já hledala nejbližší záchod.

Co mimino chce, jsou vejce a knedlíky. Tohle focení mi tedy mimino schválilo. Ani tak to však nebylo jednoduché, neboť při pohledu na houskový knedlík se mi okamžitě začaly v puse sbíhat sliny, měla jsem na ten knedlík najednou strašlivou chuť a dostala jsem příšerný hlad. Při pohledu na vejce jsem již fotila jako zběsilá a po chvíli jsem už nedokázala myslet na nic jiného než na vejce a na knedlík. Focení bylo ztraceno a já se šla posilnit těmi vejci, snědla jsem i ten strašný knedlík, zajedla jsem ho dalšími vejci, sedla jsem si k počítači a snažila se zkontrolovat, co jsem to vlastně ten den nafotila. Mimino uspokojeno výživným jídlem nejspíš spokojeně spalo, já zapla počítač a na monitoru se objevil ten nevábný kuřecí bujón!

Ps.: Ten příšerný kuřecí bujón se ještě ten den začal úspěšně prodávat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama