Práce

Úterý v 16:29 | Ágnes |  Ágnes s rodinou - v tom
Na první těhotenské kontrole se mě lékařka ptala, jaké je mé povolání, kde pracuji. V dnešní době se totiž zcela běžně stává, že je pro těhotnou ženu její zaměstnání nevhodné a nedoporučované. V dnešní době je zcela běžné, že hned od počátku těhotenství zůstáváte doma na nemocenské. V dnešní době je ženám dovoleno v klidu vychutnávat krásné počátky těhotenství, mdloby, závratě, žaludeční nevolnosti, nepředstavitelnou únavu a bolavé nohy.

Pomlčela jsem před lékařkou o tom, že se již nějaký ten rok věnuji výhradně péči a výchově mých dvou dětí, že kromě nich opečovávám celý náš dům, zahradu, zvířectvo a přilehlé polnosti. Pomlčela jsem o tom, že ve volných chvílích, ve svém volném čase, který vyšetřím pouze tím, že mu obětuji spánek a odpočinek, že v těchto vzácných okamžicích fotografuji a že se následně snažím si těmito svými výtvory přivydělat.

V pracovních hodinách tedy pobíhám kolem stativu s fotoaparátem, pobíhám také od fotoaparátu k fotografovanému předmětu, pobíhám s odrazovými deskami, pobíhám s deskami rozptylovými a pobíhám se světly. Pobíhám, upravuji, pobíhám, přisvětluji, pobíhám a fotím, takže jde v podstatě o klidné zaměstnání, ke kterému žádnou nemocenskou rozhodně nepotřebuji.

V poslední době se zabývám výhradně fotografováním zeleniny, ovoce, nápojů, salátů, polévek a vařených dobrot. Prostě a jednoduše fotografuji především jídlo, a to z čistě zištného hlediska, neboť pěkně nafocené jídlo se prodává téměř samo. Fotografie s jídlem se prodávají lépe než fotografie s květinami, přírodou či domácími mazlíčky. Prodávají se lépe než fotografie zvířat a dětí. Prodávají se neustále a jejich obliba neklesá, spíše se dá říct, že roste a roste, neboť jídla je pořád třeba, jídlo má každý rád a dobré jídlo si nikdo nenechá ujít.

Já proti jídlu také nic nenamítám, řekla bych, že nejsem ani moc vybíravá, chutná mi téměř vše a nejvíc mi chutná to, co uvaří někdo jiný, a to zejména z toho důvodu, že k takovému jídlu přijdu pěkně bez práce, náročných příprav a úklidu, což dokážu náležitě ocenit.

Hned po návratu z kliniky jsem se tedy vrhla na focení, rozhodnutá dokázat sobě, lékařce i celému světu, že i v těhotenství, zejména na jeho začátku, se dá zdárně pokračovat v práci a můžu vás ujistit, že v těhotenství, a zejména v jeho počátku, se zdárně pokračovat v práci nedá, neboť mimino má na práci a na focení zcela jiný pohled a názor.

Mimino neshledalo, že fotit kuřecí bujon je zábavné a vzrušující. Mimino neshledalo kuřecí bujon jako lákavý a zajímavý. Mimino kuřecí bujon nechce. Mimino prostě kuřecí bujon nerado, tudíž se mi již při slově bujon začalo dělat malinko na omdlení, při představě bujonu v misce mě začalo oblévat horko a když se z bujonu začala šířit jeho charakteristická vůně, tak začalo jít opravdu do tuhého a já hledala nejbližší záchod.

Co mimino chce, jsou vejce a knedlíky. Tohle focení mi tedy mimino schválilo. Ani tak to však nebylo jednoduché, neboť při pohledu na houskový knedlík se mi okamžitě začaly v puse sbíhat sliny, měla jsem na ten knedlík najednou strašlivou chuť a dostala jsem příšerný hlad. Při pohledu na vejce jsem již fotila jako zběsilá a po chvíli jsem už nedokázala myslet na nic jiného než na vejce a na knedlík. Focení bylo ztraceno a já se šla posilnit těmi vejci, snědla jsem i ten strašný knedlík, zajedla jsem ho dalšími vejci, sedla jsem si k počítači a snažila se zkontrolovat, co jsem to vlastně ten den nafotila. Mimino uspokojeno výživným jídlem nejspíš spokojeně spalo, já zapla počítač a na monitoru se objevil ten nevábný kuřecí bujón!

Ps.: Ten příšerný kuřecí bujón se ještě ten den začal úspěšně prodávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama