Ágnes s rodinou v Lázních

Jánošíkova jeskyně

29. března 2017 v 9:17 | Ágnes
Lázeňské městečko leží v údolí mezi smíšenými lesy. Lázeňský hotel je rovněž obklopen lesy a i všechny cesty přilehlého lázeňského lesoparku ústí do hustých lesů.

Lázeňské lesy mají strmé a příkré kopce, mají značené turistické stezky, je v nich spousta spadaného listí, čerstvého vzduchu a kořenů a je v nich také Jánošíkova jeskyně, ke které jsme se dnes rozhodli vyrazit.

O Jánošíkově jeskyni jsme byli předem dobře informováni tchýní, která, jak se zdálo, jeskyni již několikrát navštívila, která nám o ní dopodrobna několik dní předem vyprávěla a která nám slíbila, že nás k Jánošíkově jeskyni dovede.

K Jánošíkově jeskyni jsme vyrazili hned po snídani, po fotbálku, po procedurách, po kafíčku a po bazénu, takže jsme měli do oběda spoustu volného času a těšili jsme se na příjemnou a klidnou procházku, která nás od hotelu vedla zcela přirozeně nejprve do lázeňského parku.

Když jsme dorazili k první parkové lavičce, tak jsme si povšimli, že se nám cestou někde ztratila tchýně, která byla na této procházce ztěžejní osobou, neboť jako jediná věděla, kudy se k Jánošíkově jeskyni jde. Usadili jsme se tedy na lavičku a čekali jsme, až se tchýně konečně najde. Pravda je, že jsem na tchýni čekala pouze já, neboť otec, který nesnáší čekání a zdržování, vyrazil vpřed hledat trasu, děti odběhly na prolézačky a krmit kačeny, matka se vrátila do hotelu na proceduru a sestra se v podstatě odpojila od skupiny již před hotelem a šla raději do městečka na kafíčko a na oplatek.

Seděla jsem na lavičce několik minut, když se najednou přihnala uřícená tchýně. Přiznala, že se vrátila do hotelu pro foťák. V rychlosti mi ukázala několik desítek fotek, které stihla během dopoledne pořídit a už jsme zase pokračovaly v cestě k jeskyni.

Cesta směřovala samozřejmě přes celý park a dále kolem kačeního jezera, kde se k nám připojily děti. Cesta vedla až za jezero, vedla až úplně nakonec rozlehlého lesoparku, vedla na kraj hustého lesa, kde si tchýně najednou uvědomila, že na lavičce v parku zapomněla obal od fotoaparátu.

Nezbylo nám tedy, než se vrátit kolem kačeního jezera, prolézaček a posilovacích strojů zpět na začátek parku, kde na lavičce leželo pozdro od foťáku. Vedle pouzdra ležel otec a spokojeně se opaloval. Otec nám také hned oznámil, že již našel správný směr, který vedl překvapivě zcela opačným směrem. Vedl na úplně jiný konec lesoparku. Vedl kolem zchátralých kamenných altánků a vedl nás tak dlouho, že jsme měli všichni pocit, že ten park snad nikdy neskončí.

Když jsme se konečně doplahočili k lesu, objevila se před námi úzká stezka značená červenou turistickou značkou. Stezka stoupala příkře do svahu, byla pokrytá vrstvou spadaného listí, byla mokrá a kluzká, takže se nám všem výborně šplhalo. Otec si během výstupu prozpěvoval, děti výskaly radostí a tchýně vykládala o Jánošíkovi, Jánošíkově jeskyni, o zbojnících, o jejich tajných lesních stezkách, o přepadávání, o okrádání a o spravedlnosti.

Tchýnino vyprávění nemělo konce, stejně jako ta šílená trasa, která nás nakonec zavedla až do nejhlubší a nejtmavší části lesa, zavedla nás k našemu cíli, zavedla nás k té slíbené Jánošíkově jeskyni.

Jeskyně byla také tmavá, byla i poměrně málo prostorná a vysoká, byla to v podstatě taková větší díra v šedé vlhké skále, takže jsme se všichni divili, jak je možné, že se tam mohla vejít celá Jánošíkova banda.

Divila se překvapivě také tchýně, která až nyní přiznala, že vůbec netušila, jak jeskyně vypadá, kde leží a jak se k ní člověk vlastně dostane.

Tchýně také hned vytáhla fotoaparát a začala fotit. Nejprve vyfotila děti před jeskyní. Pak pořídila snímek otce před jeskyní, mě před jeskyní, snímek celé skupiny před jeskyní a také obrázek jeskyně samotné. Vyfotila několik blízkých kamenů, stromů a keřů. Vyfotila také interiér zcela tmavé jeskyně. Vyfotila děti v tmavé jeskyni, mě v tmavé jeskyni a také sebe v té zcela tmavé jeskyni. Otec se do jeskyně nevešel, tudíž ho vyfotila na lavičce u informativní cedule. Následně řádně zdokumentovala přilehlé okolí a na závěr ještě pořídila několik selfíček s jeskyní, kamením, stezkou a lavičkou. Fotografování ukončila slovy: "Musím to všechno nafotit, abych to mohla ukázat dědovi, aby to všechno viděl, abych mu o tom celém mohla pořádně a do detailu povykládat a aby mi hlavně věřil, že jsem tu Jánošíkovu jeskyni tentokrát opravdu navštívila."

Když se všichni spořádaně vyfotili, když si všichni odpočinuli, když se děti řádně v jeskyni vyválely a zašpinily, tak jsme konečně mohli vyrazit na zpáteční cestu, která byla po kluzkém listí mnohem dobrodružnější, zajímavější a také rychlejší, což bylo ovšem dobře, neboť se blížilo poledne a bylo načase vrátit se do lázeňského městečka na oběd.

Suvenýry

22. března 2017 v 10:33 | Ágnes
S příchodem prvních jarních dní jsme se opět rozhodli vyrazit v plné sestavě na relaxační pobyt do lázní. Víkend v lázních je vždy klidný, příjemný a plný zážitků.

V centru lázeňského městečka je pěkné náměstíčko. Je tam fontánka s pramenem léčivé minerální vody. Je tam stánek se zmrzlinou. Je tam obchůdek s lázeňskými oplatky. Je tam několik restaurací, kaváren a cukráren a je tam také jeden obchod se smíšeným zbožím, ve kterém můžete zakoupit rozličné výrobky od kosmetiky, přes víno a sladkosti, také drobnější suvenýry, šperky z broušených kamenů, sošky, hodiny, obrázky, sportovní potřeby a hračky.

Obchod je označen velikou cedulí s nápisem Suvenýry. Obchod působí dojmem menšího vetešnictví. Obchod je většinou prázdný, tedy bez zákazníků. Obchod není turisty zcela oblíben. Obchod milují jen a pouze mé děti, které se do obchodu vždy nadšeně hrnou, které v obchodě moc rády nakupují.

Má dcera je rozumné dítě. Člověk ji snadno poučí o tom, že některé věci má cenu kupovat a některé věci není radno brát ani zadarmo. Dcera si nechá poradit. Dceři snadno vysvětlíte, že většina produktů z obchodu se suvenýry je brak a aušus. Dcera má ve výběru jasno. Umí se rychle rozhodnout, umí vyhodnotit situaci. Dcera většinou dobře ví, co chce.

Tentokrát si v obchodě se suvenýry zakoupila malého plastového ptáčka. Ptáček má v sobě baterii a čidlo, díky kterému reaguje na jakýkoliv blízký i vzdálenější pohyb. Ptáček vydává ptačí zvuky. Ptáček hlasitě pípá.

Ptáček byl celkem roztomilý a především překvapivě levný, tudíž bylo dceři dovoleno zakoupit za dalších padesát centů také druhého ptáčka, který byl svěřen na hlídání tchýni. Po příjezdu domů měla tchýně ptáčka předat tetě a ta ho měla zavézt dceřině milované sestřenici, tedy mé neteři.

Tchýně uložila ptáčka do kabelky, kde se pták okamžitě rozpískal a v pískání už nepřestal, takže se musela tchýně promenádovat po městečku s hlasitě pípajícím ptákem v tašce. Byla s ním dokonce i v restauraci a v kavárně. Vzala ho se sebou i do tureckých lázní a na večeři. A nakonec, někdy kolem půlnoci, kdy už jí došla s nebohým ptákem trpělivost, zabalila tohoto do tchánovy bundy, několika ručníků, dek a prostěradel a vyhodila vřískajícího ptáka z balkonu.

Dceřina hračka byla naštěstí v pořádku, tudíž stačilo dát ptáčka na noc do skříně pod hromadu županů, kde spal spokojeně a v klidu až do svítání, kdy ho dcera láskyplně vysvobodila, čímž zajistila budíček celému našemu hotelu a přilehlé polovině městečka.

Dcera byla tedy se suvenýrem spokojena a do konce pobytu si ničeho jiného nežádala.

Suvenýr si však žádal můj syn, na kterého už v obchodě žádný další ptáček nezbyl, který o ptáčka po pravdě ani moc nestál, který si z široké nabídky obchodu nemohl vybrat.

Jako první jsem šla do obchodu se synem já. Syn nejprve požadoval, abych mu zakoupila drona za stopadesát euro. Následně slevil na obojživelné auto za šedesát euro. Byl ochoten jít dokonce ještě níž a vybral si vrtulníček na dálkové ovládání za třicet a nakonec se rozhodl pro repliku mikrofonu se stojanem za dvanáct euro.

Cena byla tedy rozhodně přemrštěná, zvlášť když se po rozbalení ukázalo, že stojan k mikrofonu nemá ani šedesát centimetrů, že mikrofon není na baterie, že žádný zvuk nezesiluje, že postrádá své základní funkce, že nejde ke stojanu nikterak připojit, že je vyroben z nekvalitního plastu. Že je prostě a naprosto k ničemu.

Snažila jsem se synovi koupi mikrofonu rozmluvit. Vysvětlovala jsem mu, že produkt neodpovídá své ceně, že je to šunt a že podobnou věc nikdy nezakoupím.

Syn byl rozumný a zhruba po hodině přemlouvání od koupě mikrofonu ustoupil. Vrátil se však k původnímu přání a požadoval zakoupení drona, případně obojživelného auta nebo vrtulníku.

Naštěstí už ten den zavírali, tudíž jsme museli obchod opustit. Já opouštěla obchod zcela vyčerpaná a zpocená. Syn odcházel naštavaný a s pláčem na krajíčku.

Po příchodu do hotelu si běžel postěžovat matce a žádal ji o zakoupení vybraných věcí. Matka slíbila synovi, že s ním na druhý den do obchodu zajde, což také splnila. Strávila se synem v obchodě celé dopoledne. Snažila se usměrnit jeho přání, radila mu ve výběru a pomáhala mu s rozhodováním. Přes veškerou snahu však ani ona nebyla úspěšná a suvenýry opouštěla se slovy: "Ten obchod by měli srovnat se zemí."

Před obědem vtáhl syn do obchodu mou starší sestru. Po obědě tam byl s tchýní a odpoledne znovu s matkou. Navečer můj muž nakupování zakázal. Všem také zakázal o suvenýrech mluvit. Zakázal nám kolem suvenýrů chodit. Zakázal nám dívat se na obchod se suvenýry a zakázal nám vyslovovat slovo suvenýr.

Syn byl zcela zdrcen a zdrcen byl také otec, který rád porušuje menší i větší zákazy, který se okamžitě do prokletého obchodu vydal a který synovi v obchodě zakoupil policejní kovová pouta s klíčky za neuvěřitelnou cenu ero padesát.

Syn byl od té doby jako vyměněný. Je až s podivem, jak taková prostá věc dokáže dítě potěšit. Od té chvíle nepustil syn pouta z rukou a neustále někoho někam pouty připoutával.

Matku připoutal ve výtahu. Svou sestru k bazénovému lehátku. Mě připoutal k zábradlí u schodiště a paní uklízečku k jejímu uklízecímu vozíku.

Nejvíckrát byl ovšem spoután otec, kterého syn poutal opravdu s láskou a s radostí. Připoutal otce k zábradlí u kačeního jezera. Připoutal ho k lavičce v parku. Připoutal ho k dětské prolézačce, ke stromu a k posilovacímu stroji. Připoutal ho v restauraci ke stolu. Připoutal ho k židli na balkoně. Připoutal ho ke dveřím do sauny a k řetízku od saunového kbelíku s ledovou vodou.

Syn připoutával otce ráno, v poledne i večer. Připoutával ho bez přestání několik dní. A připoutával ho tak dlouho, až mu otec slíbil, že mu v obchodě se suvenýry zakoupí rovněž policejní obušek, odznak a pistolku s náboji.

Obchod se suvenýry je při každé naší návštěvě plný zboží. Je plný překvapení a nezapomenutelných zážitků a já jen doufám, že tam bude i nadále, že v něm bude spousta krásných suvenýrů a že si tam děti příště zase něco pěkného vyberou.

Odjezd

19. srpna 2016 v 15:24 | Ágnes
Z lázní jsme odjížděli v neděli po snídani. Otec s tchánem byli zbalení už v šest hodin ráno, stáli na parkovišti u auta a hlasitým troubením upozorňovali matku s tchýní, že se za několik hodin bude odjíždět, a že si tedy mají pospíšit, protože jinak nestihnou oběd na desátou a bude zle, bude po náladě, bude tichá domácnost.

Tchýně celé dopoledne poklidně plavala v bazénu, protože odjezd měla naplánovaný na jedenáctou hodinu, a taky proto, že se vlastně za celý pobyt do bazénu ještě nedostala, takže si ho chtěla na poslední chvíli řádně užít.

Matka se na pokoji již několik hodin balila, když si v tom zmatku vzpomněla, že má ještě jednu masáž, a že na ni tudíž přijde pozdě. Zpoždění panu masérovi nevadilo, dokonce nabídl matce několik dalších masáží zadarmo a na rozloučenou.

Já, můj muž a děti jsme vyrazili v deset hodin, neboť jsme spěchali domů kvůli synově představení ke dni matek. Chvíli po odjezdu jsme se ovšem museli vrátit, neboť jsme zapomněli na sestru, která si šla ještě narychlo zaběhat do parku.

Při pomyšlení na park se mi zalily oči slzami, neboť na park mám opravdu krásné vzpomínky. Škoda, že už odjíždíme. Mohli jsme se v parku ještě projít a nakrmit kachny, mohli jsme si v parku zacvičit a zaposilovat, mohli jsme dát ještě jednu nekonečnou promenádu. O parku se mi dokonce i zdálo, a to ještě několik nocí po návratu. Na park prostě nemůžu zapomenout. Do parku se vždy ráda vrátím, stejně tak jako do lázní.

Do lázní se rádi vracíme všichni, celá rodina, takže na podzim určitě zase vyrazíme.

Oplatky

16. srpna 2016 v 7:32 | Ágnes
V lázních se prodávají tradiční lázeňské oplatky. Můžete si koupit kulaté nebo trojhránky, vanilkové nebo oříškové, teplé nebo studené, jeden nebo rovnou celé balení.

Naše rodina kupuje každopádně ty v krabici, kde jich je celkem šest, takže si smlsnete. Kupujeme je ihned po příjezdu, každý den, ráno v poledne i večer, neboť nám všem ohromně chutnají.

Oplatky vozíme také domů, pro sebe i pro příbuzné, ale především pro sebe a pro děti.

Před odjezdem jsem na poslední chvíli běžela do městečka pro oplatky. Koupila jsem oříškové pro děti na cestu, vanilkové pro děti domů, čokoládové pro babičku, kokosové pro sousedku, která nám v naší nepřítomnosti obstarává zvířectvo, a také několik krabic různých příchutí pro sebe.

U stánku jsem potkala tchýni. Zrovna si pochutnávala na oplatku. Koupila rovněž několik krabic oříškových pro mé děti a její další vnoučata, nugátové pro manžela a citronové pro kolegyně z práce.

Když už jsme byly skoro u hotelu, tak si vzpomněla, že nemá oplatky pro tetu a jejího muže, takže se musela ke stánku vracet. Pro jistotu koupila několik plonkovních krabic, kdyby si cestou ještě na někoho vzpomněla.

V hotelu na schodišti jsem narazila na matku. Plahočila se s plnými taškami. Měla v nich oplatky. Oříškové pro sebe, vanilkové pro mou starší sestru, kokosové pro mou mladší sestru, nugátové pro mého bratra, čokoládové pro babičku a citronové pro mé děti. Když jsme se úspěšně dostaly i s oplatky na pokoj, vtrhla tam má starší sestra a vyčinila matce, že vanilkové nerada, a že by raději skořicové. Matka popadla tašky a letěla tedy znovu ke stánečku, kde už pomalu zavírali, neboť už neměli co prodávat.

Nakonec jí ale ty skořicové přeci jen narychlo upekli, takže to dobře dopadlo a bylo vše v pořádku.

Oplatků jsme měli tolik, že jsme si museli půjčit vozík, abychom je vůbec přepravili domů. Doma už oplatky nikdo nechtěl. Doma už to není ono. Doma už nikomu nechutnají.

Příbuzní oplatky taky neradi, ale něco jim člověk přivézt musí, takže kupujeme oplatky dál a dál a už se zase těšíme, až pojedeme příště do lázní, a až si tam ty oplatky zase koupíme.

Fotbálek

12. srpna 2016 v 6:00 | Ágnes
Stolní fotbal hrajeme v lázních před snídaní, po snídani, dopoledne, před bazénem, po bazénu, před večeří, po večeři, před saunou i po sauně, před spaním i po spaní, prostě každou volnou chvíli.

Když chcete hrát fotbálek, musíte si zajít na recepci pro žetony. Žetony dostanete čtyři ze jedno euro. Pokud euro nemáte, nahlásíte číslo pokoje, aby mohla být úplata náležitě zaúčtována.

Fotbálek hrají rády nejenom děti, ale i otec, který ovšem nerad chodí pro žetony. Pro žetony chodí rád můj šestiletý syn, který je velice komunikativní a problémy mu nedělá ani jazyková bariéra.

Dialog na recepci je pokaždé přibližně stejný a vypadá následovně:

syn: Prosím žetony na fotbálek.

recepční: Aké máš číslo izby?

syn (nerozumí): Prosím čtyři žetony na fotbálek.

recepční: Ako se voláš?

syn (opět nerozumí): Prosím žetony na fotbálek.

recepční: Jedno euro.

syn (rozumí, ale dělá, že nerozumí): Prosím žetony na fotbálek.

recepční (podává synovi žetony): Páči sa.

syn (opět nerozumí, je však slušně vychovaný): Děkuji.

Syn se vrací od recepce šťastný a spokojený. Je rád, že má žetony. Je rád, že má euro. Je rád, že ho má recepční ráda, a že si s ním vždycky tak pěkně popovídá, a je rád, že už zase může hrát s otcem fotbálek.

Hammam

10. srpna 2016 v 6:00 | Ágnes
Před večeří se všichni dospělí opět odebrali na relaxační koupel do Hammamu, tedy do tureckých lázní v městečku.

Byl tam otec, tchán a můj muž. Byla tam matka i sestra a byla tam i tchýně, která až v bazénu s hrůzou zjistila, že si zapomněla odložit některé šatstvo, tedy především to spodní, to které se bude po výstupu z bazénu pod prostěradlem pěkně rýsovat, to které je do léčebného bazénu striktně zakázano nosit.

Tchýně se z toho nemohla vzpamatovat, je to dáma na úrovni a bylo jasné, že se to musí celé ututlat, že se to nikdo nesmí dozvědět, takže se v hrůze hrůzoucí svěřila pouze sestře, která seděla v bazénu hned vedle ní. Sestra to pošeptala matce, matka otci, otec tchánovi a tchán mému muži. Můj muž to poslal dál, neboť si myslel, že se pro spestření relaxace hraje na tichou poštu, takže dobrá zpráva oběhla kolečko kolem celého bazénu a vrátila se zpět k tchýni.

Když zábavná hra skončila, bylo již potřeba bazén opustit. Tchýně s odchodem z vody otálela, jak to jen šlo. Z bazénu vystoupila jako poslední. Snažila se maskovat a být nenápadná. Sestra ji kryla laptopem, na kterém psala v bazénu smlouvy. Tchán ji kryl vlastním prostěradlem, matka pobíhala okolo, všichni pomáhali, takže to bylo opravdu nenápadné a tchýně se nakonec dostala bezpečně do své šatničky.

V převlékárně se s úlevou mokrého kombiné konečně zbavila a zavřela ho do kabelky. Cestou se ještě všichni stavili v kavárně, kde celou situaci se spodním prádlem náležitě probrali. Probíralo se to samozřejmě i u večeře, po večeři a před spaním.

Následně udělala tchýně ze svého kombiné, které bylo nasáklé drahoceným léčivým bahnem, obklad, který na noc přiložila tchánovi na bolavé koleno.

Obklad překvapivě zázračně zapůsobil, neboť druhý den večer tchán marně hledal své francouzské hole. Následně bylo zjištěno, že je neměl ani v restauraci, ani v parku, ani na procedurách. Neměl je ani v kavárně a na obědě. Celý den běhal po lázních bez holí, které ráno zapomněl u snídaně, takže je to lázeňské bahno opravdu zázračné, léčebné a uzdravující, což tchýně ihned po návratu rozhlásila všem svým známým, kolegyním a příbuzným. Vykládá to i cizím lidem, celý ten zázrak s bahnem a spodním prádlem, takže teď chtějí všichni do lázní, do léčebné koupele, do zázračného bahna, do tureckých lázní, prostě do Hammamu.

Koupaliště

7. srpna 2016 v 6:00 | Ágnes
V lese za hotelem otevřeli tento rok zbrusu nové koupaliště. Je to koupaliště moderní a velké, má bazén s vodními atrakcemi, má vířivku a dětské brouzdaliště, má další vířivku, lehátka, restaurace a sauny, má dětské hříště a bufet, má i vip zonu s dalším bazénem a restaurací, má tenisové kurty a bowlingové dráhy, má drahé vstupné a dlouhou příjezdovou cestu, která vede lesem do prudkého kopce, takže se cestou ke koupališti i pěkně projdete a protáhnete.

Po dopoledním běhání po parku, po minigolfu, po krmení kačen, po procházce lázeňským městečkem, po další návštěvě parku a po promenádě jsme se tedy vydali relaxovat na koupaliště.

Výstup nahoru jsme absolvovali v tomto pořadí: První byly děti, které se neskutečně těšily, a které jsou neustále plné energie, takže vzaly několikakilometrový prudký kopec ke koupališti sprintem. Druhý byl otec, který se ihned po příchodu svalil na lehátko u bazénu a usnul. Potom já, z posledních sil ale radostně, neboť mi bylo jasné, že mě v bazénu s dětmi čeká ohromná legrace, relaxace a odpočinek. A nakonec matka, která mě díkybohu neopouští ani v nejkritičtějších chvílích, kdy už melu z posledního a předávám jí děti na hlídání.

Naházely jsme na spícího otce ručníky, tašky, kabelky, fotoaparáty i oblečení a běžely s dětmi do bazénu, kde jsme během tří hodin postupně vystřídaly všechny atrakce. Dělaly jsme vlny v kovovém válci, nechaly se vláčet proudem rychlé vody, proplavaly jsme všechny vodotrysky a gejzíry, pak jsme šly znovu do rychlé vody, rozhoupat vlny, pod masážní vodopád a znovu do rychlé vody, neboť tam je to vážně moc příjemné a dětem se to ohromně líbí.

V bazénu jsme postupně zanechaly makeup, řesenku, slušivé účesy, několik přebytečných kil, poslední zbytky energie, některé části plavek a nakonec i děti, které odmítaly bazén opustit.

Děti vylezly z bazénu, až když jsme jim slíbily točenou zmrzlinu, kterou prodávali u východu, čehož jsme využili a opustili koupaliště, které jsme si nádherně užili. Celkově jsme byli spokojení - s teplotou vody, s atrakcemi, s občerstvením i se službami, ale především s tím proudem rychlé vody, který nás unášel a popoháněl, rval nám děti z náručí, podrážel nám nohy, točil nás stále dokola a nedalo se z něj vůbec vyplavat, ikdyž už se člověk v podstatě topil, potápěl a z posledních sil lapal po dechu.

Trošku jsme litovali pouze toho, že jsme neměli možnost si v bazénu pořádně zaplavat, takže jsme se rozhodli, že hned jak seběhneme lesem, těch několik kilometrů dolů, k hotelu, půjdeme do hotelového bazénu, kde si ještě pořádně zaplaveme a užijeme si to, přestože tam nebude žádná atrakce, žádná rychlá voda, silný proud a vlny, které nás pronásledovaly ještě celý večer a následující noc.

Matka se celou dobu u večeře divně houpala, já měla až do rána mořskou nemoc, dceři se zdálo, že je mořská panna a syn ve spánku serfoval na vlnách, takže se ráno probudil i s postelí ve vedlejším pokoji.

Koupaliště bylo úžasné, jsem ráda, že ho již otevřeli, a kdybychom zítra nejeli domů, tak bysme tam určitě šli ještě jednou.

Minigolf

5. srpna 2016 v 6:00 | Ágnes
Po parku, po bazénu, po výletě a po vířivce, jsme se rozhodli zajít si s dětmi na minigolf. Minigolf je zábava, minigolf hraje celá rodina, minigolf máme všichni rádi, takže jsme vyrazili.

Minigolfové hřiště se nachází za kačením jezerem. Když tedy jdete na minigolf, jdete přes celý park, jdete dlouho, jdete až úplně dozadu, až ke kačenímu jezírku, které musíte následně ještě celé obejít, protože minigolf je až za jezerem, úplně vzadu a na konci.

Celkově je moc hezké a příjemné naplánovat si takový minigolf, neboť se u toho i pěkně projdete přes park, kde si můžete zacvičit, proběhnout se, můžete nakrmit kachny, trochu se projít, užít si promenádu, můžete si i zaběhat a ještě si potom skvěle zahrajete ten minigolf.

Na minigolf jsme se dotrmáceli já a můj muž, děti i otec s matkou. Můj muž šel vypůjčit hole a míčky. Děti mezitím obíhaly jednotlivé dráhy, park i přilehlý lesík. Zbytek osazenstva se sesunul na lavičky. Matka prohlásila, že nehraje. Otec rovněž řekl, že nehraje, že bude raději zapisovat. Já jsem také moc hrát nechtěla, ale děti chtěly, aby hráli i ti, co po procházce parkem chtěli odpočívat, ležet, spát a pomalu umírat, takže nakonec dostali hole všichni.

Děti tedy hrály, matka hrála, můj muž hrál, otec se opíral o hůl a zapisoval. Zapisoval pečlivě, všichni museli hlásit na kolik dali jednotlivé jamky. Syn měl všechno napoprvé, přestože u některých jamek strávil i několik hodin. Dcera ztratila ihned na začátku míček, takže bylo potřeba jí pomoct s hledáním. Matka hrála, hlásila a u toho i hledala. Hledala jsem i já a můj muž. Hledala dcera, která sice hledat nechtěla, ale musela, neboť neměla s čím hrát. Otec nehledal, neboť se dal mezitím do hraní. Hrál zapáleně a s vervou až do okamžiku, než také ztratil míček, a tak musel posléze rovněž hledat. Míček nakonec ztratil i můj syn, takže se hra chýlila ke konci, všichni si ohromně zahráli, ale především zahledali, všichni si zasportovali a užili si to.

Na závěr jsme ještě hledali otcovy zápisky a tužku a pak se šlo zpátky do hotelu, šlo se kolem kačeního jezera a přes celý park, šlo se několik hodin, během kterých se povídalo o minigolfu, o tom, co kdo stihl odehrát, o tom, co kdo trefil a netrefil, o tom, kdo vyhrál a kdo bude hrát příště, kdo bude zapisovat a kdo bude hledat.

Všechno se náležitě naplánovalo a probralo, takže příště zase půjdeme, příště si pořádně zahrajeme.

Výlet

2. srpna 2016 v 7:48 | Ágnes
Běhání po parku jsme si užili včera dost, takže jsme se rozhodli, že dnes raději vyrazíme na výlet do lesa. Šla jsem tedy jen já, děti a otec, neboť ostatní měli procedury a kdo je neměl, chtěl se raději znovu podívat po parku, protože park je vážně krásný.

Vyrazili jsme hned po snídani. Z hotelu jsme zamířili nejprve do parku, neboť druhá cesta vede do městečka a jiná tam prostě není. Park jsme prošli úplně celý, až na konec k jezírku s kachnami, takže jsme si ho užili tak nějak neplánovaně taky a měli jsme ohromnou radost.

Za jezírkem jsme konečně odbočili do lesa. Bylo to trochu do kopce, byli tam klíšťata a komáři, byly tam značky, naučné cedule a rozcestníky, které všechny ukazovaly výš a výš, nahoru, do toho prudkého svahu. Dobrovolně jsme si tedy vybrali červenou trasu a postupovali ve výšlapu do kopce.

Kopec to byl ohromný, byl prudší a prudší, cesta byla kamenitá, bylo horko, měli jsme žízeň a všichni si výlet ohromě užívali.

Když jsme se plahočili něco přes dvě hodiny, narazili jsme konečně na další rozcestník. Rozcestník byl dřevěný, byl našikmo, byl starý a oprýskaný a byl téměř bez nápisu. Jediná šipka, která ukazovala dál do strmého kopce byla nadepsána zpola nečitelným označením Hein…. pramen.

Otec si zbytek nápisu pohotově domyslel. Řekl, že půjdeme dál do kopce, že je tam nějaký pramínek Heineken a radostně zmizel v lese.

Jistě měl chudák žízeň, takže mu budiž odpuštěno, že mě zanechal s dětmi samotnou v lese, kde jsem se poněkud bála, obzvláště po tom, co dcera řekla, že mezi stromy zahlédla něco podivného a syn se neustále ptal na vlky a medvědy.

Po další hodině namáhavé cesty jsme stanuli u pramene. Nad pramenem byl nápis Heindrichův, pod pramenem byl plechový hrnek a kousek dál seděl otec, takže to bylo všechno zase v pořádku a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu.

Z kopce to šlo poměrně rychleji. Jednak jsme se chvílemi kutáleli a jednak nás hnala neúprosná žízeň, neboť zásoby vody došly již v parku a ze smradlavého pramínku se statečně osvěžil pouze otec, který byl tím pádem opět rychlejší, takže nám hned na začátku cesty utekl. Křičel, že spěchá na záchod, a že se sejdeme v parku.

Do parku jsme se šťastně dokutáleli všichni. V parku svítilo sluníčko, bylo tam nádherně, bylo to akorát tak na příjemnou promenádu, takže jsme se tam ještě několik hodin jen tak procházeli.

Procházela jsem se většinou s dětmi na zádech, protože už je bolely nohy a někdo je přeci do hotelu dovléct musel.

Před hotelem děti seskočily a řekly, že to byl výlet pěkný, a že by teď rády do bazénu. Chtějí si hrát na žraloka a chtějí, abych je vyhazovala do vzduchu a dělala s nimi závody, takže se těším, půjdeme do bazénu a budeme krásně relaxovat. Po bazénu můžeme znovu na kachny, projít se tím nekonečným parkem a jít zase do bazénu.

Lázně jsou opravdu prima. Člověk si tu užije a především si krásně odpočine.

Posilovna

31. července 2016 v 6:47 | Ágnes
Dnes se sestře podařilo vyšetřit si malou chvilku na děti. Slíbila jim, že je vezme do hotelové posilovny. Vlastně tam již od rána cvičila, takže jsem jí tam ty děti prostě strčila a spěchala pryč.

Spěchala jsem samozřejmě na pokoj, ničím jsem se nezdržovala, pouze jsem se stavila na chvilku v restauraci, kde můj muž dopíjel svou ranní kávu. V rychlosti jsem mu sdělila, že máme konečně volnou chvilku, což mého muže potěšilo, nechal kávu kávou, okamžitě radostně vyskočil a také utíkal do našeho apartmá. Vzal to zkratkou po požárním schodišti, já jela pro jistotu výtahem, spěchali jsme, co jsme mohli, spěchali jsme, abychom nepromarnili ani vteřinku z té klidné chvilky bez potomstva.

Můj muž byl na pokoji první, já doběhla několik vteřin po něm, přibouchla jsem dveře a ihned za nimi upadla do komatu. Můj muž, který je o něco zdatnější, a který nebyl s dětmi v bazénu, stačil doběhnout až k nejbližšímu křeslu, dokonce si i trošku sedl, malinko se uvelebil, prostě se tam sesunul a také v mžiku usnul.

Sestra si mezitím v posilovně s dětmi užívala. Postupně jim ze všech strojů musela odstranit těžká závaží, na některé stroje musela děti vysazovat, přidržovat je a následně zase sundávat, takže cvičení to bylo opravdu náročné a efektivní a sestru po chvíli již dost bolely ruce. Chtěla tedy prostřídat svalstvo, ukázat dětem i jiné cviky, jiné posilovací stroje, jiné cvičení. Lehla si na chvíli na jeden z posilovacích strojů a nohama zvedala do výšky těžkou desku, na které byla naložena hromada závaží. Neznalost stroje, který později označila za zastaralý a nemoderní, jí znemožňovala najít bezpečností páku, kterou se deska zajišťovala, aby člověk mohl přístroj opustit, takže na chvíli zůstala pod deskou uvězněna.

Děti mezitím lezly po žebřinách, šlapaly na rotopedu, rozebraly několik strojů, zašantročily tři činky a zapatlaly všechna zrcadla. Prostě poslušně čekaly, až je sestra pustí na předváněný stroj, takže si jí všimly až po několika hodinách. Ihned pochopily, že se něco děje, dostaly trochu strach. Dcera začala hystericky křičet a pobíhat po posilovně. Syn také pobíhal, ovšem ten běžel pro pomoc, takže za chvíli byla posilovna plná lidí. Byl tam celý hotel a všechen personál, dokonce přiběhli i někteří turisti z parku a z nedalekého Trenčína. Někdo zavolal hasiče a policie obehnala hotel červenou páskou.

Sestra se mezitím šikovně vyprostila sama, vrátila mi děti, potvrdila, že si to opravdu užily, že byly děti moc hodné, a že se těší, že půjdou zítra zase do posilovny.

Večer se pak v restauraci povídalo, že v posilovně někoho zamordovali. Celé to prý bylo dost drasticé, dokonce u toho byly i nějaké děti, batolata a kojenci. Bylo to tak vážné a strašné, že o tom nakonec mluvili i večer ve zprávách, v rádiu a na internetu.

Sauna

27. července 2016 v 14:12 | Ágnes
Hotelový saunový svět zahrnuje saunu finskou, saunu bylinnou, saunu parní, také Kneippův chodník a odpočívárnu, několik sprch s ledovou vodou a jednu s obrovským vědrem, ve kterém je rovněž osvěžující ledová voda.

Ve všech saunách je příjemné horko, všude hraje relaxační hudba, všude je teplo a parno, ale především dost horko.

Do sauny chodíme rádi před večeří i po večeři. Chodíme tam celá rodina. Chodí dokonce i děti. Chodí tam i jiní hosté z hotelu i mimo hotel. Chodí tam i paní ze saunové recepce, která vše kontroluje, všechno řídí a na všechno dohlíží, neboť sauna je plná pravidel, doporučení, zákazů a příkazů.

V sauně nesmíte pobývat v plavkách a gumových pantoflích. V sauně musíte zavírat dveře. V sauně nesmíte křičet a mluvit. V sauně nesmíte zbytečně otevírat dveře. V sauně nesmíte nikoho rušit. V sauně musí být klid, zavřené dveře, naprosté ticho, ale hlavně dobře zavřené a utěsněné dveře.

Sestra hned po příchodu zamířila do sauny finské, neboť jinde je jí zima, v ostatních saunách málo topí, v ostatních to není ono, ostatní jsou moc studené.

Já, matka a děti jsme pro začátek zvolily saunu bylinkovou, která je přeci jen poněkud méně vyhřátá. I tak jsme ale musely nechat malinko přiotevřené dveře, neboť děti křičely, že je jim hrozné horko. Také neustále přebíhaly i do jiných saun, protože si to chtěly všechno vyzkoušet, protože chtěly všechno vidět, protože to prostě byla legrace, takže vůbec nemělo smysl dveře zavírat.

Otec byl v sauně parní, měl kvůli dětem také otevřené dveře, měl tam takový malý průchod a průvan, kterým ta pára postupně unikala ven, takže tam po chvíli už žádná nebyla.

Jediné dveře, které zůstaly zavřené, byly dveře od sauny finské, a to proto, že je sestra zevnitř zuřivě držela, neboť v sauně nesnáší, když někdo ruší, když někdo neustále vyrušuje, když někdo pořád otevírá dveře. Dveře jí pomáhali držet i ostatní návštěvníci sauny, kteří také neradi vyrušování. Ven pouštěli pouze jednoho zpoceného a červeného pána, který nás neustále okřikoval a napomínal, abychom byli potichu.

My jsme se snažili nikoho nerušit. Tiše jsme si špitaly a povídaly s matkou. Povídaly jsme si samozřejmě i s otcem, a to přes otevřené dveře obou saun, tedy té bylinné a parní, povídali jsme si zejména o tom, kde jsou děti, jestli už jdou ze sauny ven, nebo zda jdou dovnitř, jestli neolizují homole soli, jestli sedí spořádaně na prostěradle, jestli se nepřibližují k horkým kamenům, jestli se zase nekoupou v tom ledovém bazénku Kneipova chodníku, jestli jsou v pořádku a hlavně pod dozorem, protože děti je prostě potřeba neustále hlídat, kontrolovat a napomínat.

Dětem se v sauně moc líbilo. Bylo tam prý dost horko. Pára štípala do očí. Nedalo se tam vůbec dýchat. Nebylo tam moc vidět. V bylinkové to podle syna podivně páchlo, hrozně se potil a vůbec to tam bylo děsně prima, a to především když se mohlo chodit ze sauny do sauny, běhat sem a tam, otvírat dveře, přivírat dveře, nakukovat přes dveře a držet dveře co nejvíc otevřené.

Když jsme tedy všechny sauny pořádně provětrali, šli jsme postupně do sprch, tedy respektive pod ten kbelík s ledovou vodou. Každý si ho statečně vylil na hlavu. Kdo statečný nebyl, tomu ho vylili na hlavu ostatní, mého muže praštil kbelík do hlavy, takže měl po zbytek pobytu na čele bouli, ale jinak to zvládly bez problémů i děti, které pod kbelíkem řvaly, jako když je na nože bere.

Sauny jsme si tedy v poklidu užili a mohli se vrátit do bazénu a do vířivky, kde jsme si o saunování ještě pořádně popovídali a náležitě vše rozebrali, takže zítra už půjdeme do sauny jako profíci, jako opravdoví znalci. Zítra už si třeba i sundáme plavky, gumové žabky, župany, brýle, náušnice a hodinky. Zítra už možná zavřeme i ty dveře, protože teď už to všechno známe a víme, jak se správně a spořádaně saunovat.

Turecké lázně

25. července 2016 v 12:36 | Ágnes
Turecké lázně v městečku prošly nedávno celkovou rekonstrukcí. Jsou postaveny v orientálním maurském stylu. Mají čtyřicet stupňů horkou sirnou termální léčivou vodu a jsou vhodné zejména na problémy s klouby, revmatismem a pohybovým aparátem.

Turecké lázně jsou nejlepším místem pro klidnou relaxaci. Celá procedura zahrnuje koupel a následný odpočinek, trvá zhruba jednu hodinu, probíhá v naprostém tichu a pohodě, slibuje krásné uvolnění a odpočinek a je jako stvořená pro naši rodinu.

Po odložení šatstva v kabinkách byly do bazénu vpuštěny nejprve ženy zahalené pouze do lehkých bílých prostěradel. Následně přišli ze svých šaten muži opásáni bílými bederními rouškami. Všichni se usadili na bílá sedátka po obvodu bazénu, všichni si užívali léčebnou lázeň, klid, ticho, horkou vodu, pohodu a relaxaci, ale především ten klid a ticho.

Klidnou atmosféru se snažila dodržet také má sestra, která měla malinko zpoždění, přišla o trochu později, někde se zdržela, takže se snažila vše dohnat. Spěchala do bazénu v zářivě růžovém prostěradle, které se v sále opravdu vyjímalo, takže byla skutečně nenápadná. Hnala se do vody i s kávou a laptopem, plavala v té sirné vodě k rodičům, neboť bylo potřeba jim trochu vyčinit za to, že na ni opět nepočkali. Plavala, přestože je to v bazénu zakázáno, plavala a spílala, plavala a plavalo s ní i růžové prostěradlo, které ovšem plavalo vzduté nad hladinou, takže několik starších dam prchalo z bazénu, neboť si myslelo, že se k nim blíží rozzuřená labuť. Muži neprchali, neboť měli pod sestřiným prostěradlem pěkný výhled, tudíž je nakonec musel k opuštění bazénu vyzvat personál. Následně byly odveleny do šaten i ženy. V bazénu zůstala pouze matka, která si koupala i celou hlavu, takže pokyn k opuštění bazénu neslyšela.

Každý byl následně ve své šatničce položen na lůžko a pro zvýšení účinku léčebné koupele zabalen do několika prostěradel a dek. Následoval dvacetiminutový odpočinek v naprostém tichu, které všichni precizně dodržovali, které se nikdo neopovážil porušit.

Otec po ulehnutí okamžitě usnul a hlasitě chrápal. Matka na něj z vedlejší šatničky důrazně mlaskala a sestra, která i na dálku poznala známý zvuk, bušila na otce přes stěnu. Tchán, který spěchal na večeři, začal v šatničce již po dvou minutách štrachat a oblékat se. Oblékal se rovněž můj muž, který nemá rád zbytečné prodlevy a oblékala se i tchýně, která se snažila následně zmizet zadním vchodem, aby nemohla být se zbytkem rodiny jakkoli spojována. Ostatní zůčastnění křičeli: "Ticho!" případně: "Tiše!" nebo "Pšt!", takže relaxace byla v plném proudu a všichni si dosyta odpočinuli.

Všem se to ohromně líbilo, takže se u večeře domluvili, že na druhý den půjdou určitě ještě jednou.

Bazén

19. července 2016 v 8:11 | Ágnes
Hotelový bazén je poměrně velký, je teplý, je všude stejně hluboký. Bazén má po obvodu masážní trysky, má protiproud, vodopád, má gejzír a osvětlení.

Vedle bazénu je vířivka. Vířivka je prostorná, je to v podstatě takový druhý bazén. Voda je tu ještě teplejší než ve velkém bazénu plaveckém, takže tu můžete být hodiny a hodiny, můžete tu relaxovat, můžete se tu nechat masírovat podvodními tryskami, můžete si užívat bublinkové lázně.

Děti se na koupání moc těšily. Já se bazénu také nemohla dočkat, a to zejména proto, že jsem šla do bazénu s dětmi sama, což slibovalo velice krásný a intenzivní zážitek. Těšila jsem se na relaxaci, uvolnění a na příjemné chvíle.

Odpočinek na lehátku u bazénu nepřicházel v žádném případě do úvahy. Jednak jsem z celodenního běhání po parku vůbec nebyla unavená a navíc, kdo by lenošil, když je tu takový krásný bazén, takže hurá honem do bazénu, hurá do vody!

Děti chtěly nejprve hrát oblíbenou hru na žraloka, což znamená, že já jsem žralok a honím je po celém obrovském bazénu. Potom jsem je musela několikrát vyhazovat do vzduchu, zase hrát na žraloka, dělat závody v plavání, hrát na žraloka, dělat závody v potápění a hrát znovu na žraloka.

Na závěr jsme si ještě pořádně zahráli na žraloka a odešli do sprch, kde jsem děti z posledních sil zbavila chlorované vody. Umyla jsem vlasy sobě, dceři, synovi. Pak jsem všechny postupně osušila, namazala a převlékla, vyfénovala vlasy sobě, dceři, synovi i paní uklízečce a odešla spokojeně s dětmi na večeři, pěkně odpočatá a zrelaxovaná, neboť v bazénu je zábava, a to především, když máte dvě malé děti. Bazén je prostě skvělý a po večeři půjdeme určitě ještě jednou.

U stolu v restauraci již byl i zbytek rodiny. Otec s tchánem byli dokonce již nějaký čas po jídle. Všichni se tvářili spokojeně a šťastně, za což jistě vděčili klidné relaxaci v horké léčebné vodě tureckých lázní v městečku.

Oběd

17. července 2016 v 8:00 | Ágnes
Na oběd chodíme v lázních do příjemné restaurace v městečku, která nabízí slovenské speciality, tradiční jídla a polévky, halušky, zelí i kapustu. Restaurace má velkou zahrádku, takže sedíme většinou venku. Zahrádka má pěknou květinovou výzdobu, má slunečníky a stříšky a má i dětské hřiště s pískovištěm, což je fajn hlavně pro děti, které se před obědem v písku vždy rády vyválejí.

Po několikahodinovém, příjemném a odpočinkovém běhání po parku jsme tedy konečně dorazili do zmíněné restaurace. Tchán byl již u stolu, byl tam vlastně už od deseti hodin, byl už po obědě, takže byl šťastný a spokojený. V poklidu zde čekal na tchýni, až bude mít po masážích, až se projde po parku, až nakrmí kachny, až dostane taky hlad a přijde.

Já, můj muž a děti jsme si tedy přisedli a objednali si. Pak se dostavil otec s tchýní. U stolu již nebylo moc místa, takže jsme udělali potřebné přesuny ke stolu většímu a zase bylo všechno, jak má být.

Vzápětí se objevila matka. Museli jsme se zase trochu přeskupit, přesunout, přidat další židli ke stolu, ale zvládli jsme to, a otec si dokonce i objednal.

Jako poslední se dostavila sestra. Seděla vlastně ve vedlejší kavárně, přesto nám všem vyhubovala, že jsme na ni s obědem nepočkali. Následně jsme se museli všichni zvednout, přesunout, srazit několik stolů a přisunout další židle.

Tchýně s otcem se během manévrů stačili i trochu napít a osvěžit, takže nás posléze tchýně opustila, neboť spěchala na masáž. Otec si dal další pivo a spokojeně usnul. Moc mu tedy nevadilo, že se posledních přesunů se stolem a s židlemi již neúčastní, že sedí úplně někde jinde něž zbytek rodiny, že sedí sám, u jiného stolu a v úplně jiné restauraci.

Matka odběhla na proceduru dříve, než přinesli jídlo, takže u stolu teď bylo místa dost. Bylo tam i dost jídla, protože někteří si objednali, ale vůbec nejedli, neboť museli v mezičase zpět do hotelu, aby nepropásli masáže. Bylo tu i několik desítek káv, které si objednala sestra, která šla mezitím běhat do parku, takže jsem pro ni narychlo skočila, aby to neměla studené. Na kávu přiběhla i tchýně a matka, které již měly po masážích. Otec stále spal, ale to nevadilo, protože on kávu nerad. Tchán pil kávu na balkoně v hotelu a sestra prohlásila, že tak hroznou kávu snad ještě nikdy nepila, a odešla do městečka do jiné kavárny.

Po kafíčku, pivečku, po dezertu, po zmrzlině, po zelí i po kapustě, prostě po obědě, po několika dalších kilometrech běhání po parku a po nekonečném střídání jednotlivých osob na masážích nás později odpoledne všichni opustili a odešli na ozdravnou, relaxační koupel do tureckých lázní v městečku.

Já se vrátila s dětmi do hotelu, kde jsem chtěla v poklidu zemřít, což mi ovšem nebylo dovoleno, neboť na nás čekal bazén a vířivka, bazén a koupání, bazén a další zážitky.

Kachny

15. července 2016 v 7:25 | Ágnes
Jezírko v lázeňském parku je rovněž rozlehlé. Lemují ho vzrostlé stromy a letité vrby, které rostou i na ostrůvku uprostřed jezera. V jezírku jsou kachny a ryby, jsou tam i dvě želvy a červení kapři, jsou tam kačeny, kačeři a loďky, ale především ty kachny.

Kachny jsou takové lázeňské, jsou zvyklé na turisty. Kachny se nechávají krmit. Kachny mají rády pečivo od snídaně a je jich tolik, že přestože je chodí krmit všichni turisti z lázeňského městečka, kteří jsou schopni ujít několik mil přes park, aby se k jezeru vůbec dostali, přesto jsou ty kachny neustále při chuti a soupeří o každé sousto.

U jezírka jsme byli ten den nejspíš první. Kachny ještě nesnídaly, byly hladové a nedočkové. Sotva spatřily v našich rukou krajíce, vrhly se na nás, vylézaly z vody, další přilétaly narychlo z ostrůvku a z protějšího břehu, dokonce přiletěly i kachny z nedaleké přehrady, takže jsme měli o krmení postaráno a bylo to moc fajn.

Děti nestačily pečivo trhat na kousky. Házely kachnám celé rohlíky, bagety, vánočky a pecny chleba. Naštěstí jsme toho krmení měli celkem dost, a když už nám pečivo docházelo, přiběhl otec, který se cestou stavil v restauraci, aby měl něco pro kachny, takže jsme měli do zásoby.

Syn pořádal kačenám závody, šikoval kačeny do dvojstupu a vůbec s ptactvem díky pečivu snadno manipuloval, takže se náramně bavil.

Dcera se houpala s kačenami na houpačce, kačeny za ní lezly i na prolézačky a na skluzavku, prostě jsou to takové kačeny vhodné k dětem, takže jsme si mohli s mým mužem na chvilku odpočinout, mohli jsme si konečně sednout na lavičku vedle kačen, mohli jsme pozorovat jezero, kačeny a děti a konečně byla chvilka klidu.

Potom se děti ještě s kačenama vykoupaly v jezeře a šli jsme spokojeně zpátky, přes celý park, několik desítek kilometrů, šli jsme zpátky do našeho lázeňského městečka na oběd.

Park

13. července 2016 v 7:26 | Ágnes
Lázeňský park začíná hned vedle hotelu. Park je krásný, je rozlehlý, je plný stromů, je to vlastně takový lesopark. Park má několik stovek hektarů, má lavičky, prolézačky a posilovací stroje a má samozřejmě jezírko, které je až na úplném konci, úplně vzadu, daleko, tak daleko, jak to jen jde.

Pobalili jsme s mým mužem veškeré pečivo od snídaně, děti a další pečivo a vyrazili jsme do parku na příjemnou a klidnou dopolední procházku.

Sotva nás obklopily první stromy, volala matka, že je již po procedurách. Prý už je na cestě za námi. Pak volal otec. Ptal se, kde nás najde. Rád by strávil nějaký čas s vnoučaty. Pak volala sestra, dle špouchání soudím, že přímo z bazénu. Vyzvídala, kam půjdeme na oběd. Prý se k nám určitě připojí, jen si musí vyřídit několik pracovních telefonů. Tchýně volala, že to dopoledne nestihne. Tchán se neozval. Bylo mi to divné, tak jsem řekla mému muži, aby mu raději zavolal.

V parku nás dostihla první matka. Cestou potkala tchýni, která se tam kupodivu procházela, takže ji vzala s sebou. Pak přiběhl otec. Tvrdil, že se mu zdálo, že zahlédl po parku běhat sestru. Tchýně se mezitím omluvila, že musí běžet na masáž a odběhla zpět do hotelu. Mezitím přiběhla sestra s tím, že stíhá dobře, a má na nás tedy deset volných minut. V rychlosti naházela kachnám několik rohlíků, pohoupala děti na houpačce a zase zmizela. Pak odběhl na masáž otec a následně i matka. Sestra se mezitím několikrát vrátila. Vrátil se i otec, který hledal matku, neboť neměl klíč od pokoje. Vrátila se i matka, která mi přinesla klíč pro otce. Dokonce přiběhla i paní recepční, která nám poradila, abychom raději nechávali klíče na recepci. Pak se znovu objevila tchýně. Prý vůbec nestíhá, takže se sejdeme až na oběd. My s dětmi jsme běhali po parku, neboť nás honily hladové kachny. Tchán neběhal, takže má smůlu, a bude se muset později proběhnou sám.

Dopoledne to bylo krásné. Všichni byli rádi, že se dostali do parku, který je tak krásný, rozlehlý a velký. Všichni byli šťastní, že se ten den dostali na vzduch, že se alespoň trochu proběhli.

Snídaně

11. července 2016 v 7:37 | Ágnes
Snídaně se podávají ráno od půl osmé až do desíti, takže si můžete v lázních opravdu přispat, můžete si odpočinout, můžete lenošit.

My si teda moc přispat nemohli, protože otec vstává brzy, odhaduji tak kolem čtvrté, páté. V šest hodin již klepal na naše dveře, chtěl se podívat na děti, chtěl vědět, zda jsou již vzhůru, jestli jsme se už probudili a jestli už jdeme na snídani.

Otec šel na snídani v každém případě, neboť měl již hlad. Šel do restaurace, která byla sice ještě zavřená, přesto otec nesnídal sám, snídal s tchánem, který byl v restauraci již od pěti, byl už po snídani, svačině a možná dokonce i po obědě.

Postupně jsme se v restauraci sešli všichni, až na sestru, která již od šesti plavala v bazénu. Bazén otevírají v deset hodin, ale to sestře nevadilo, plavala potmě, sama a v klidu, plavala několik hodin, plavala až do snídaně, takže si to užila a byla spokojená.

Na snídani se většinou rozebírá program dne, který je značně komplikovaný, a to především kvůli objednaným masážím, koupelím a procedurám.

Masáže si všichni rezervují předem, takže při příjezdu již dostanou na recepci individuální časový rozvrh, kterým je nutno se řídit, který je potřeba dodržovat. Já žádný rozpis nemám, neboť mám děti, které musí někdo hlídat, běhat s nimi po parku a lovit je v bazénu. Zajímá mě pouze to, kdo bude v kterou hodinu volný, aby mi s dětmi pomohl, aby je na chvilku pohlídal.

Matka řekla, že má jednu masáž v deset a druhou v jednu. Otec prohlásil, že to má dnes volnější, neboť má již jednu masáž za sebou, druhou má za půl hodiny a před večeří jde do tureckých lázní v městečku. Sestra, která již vylezla z bazénu, potvrdila, že i ona má dopoledne volnější, neboť má jen perličku a rašelinový zábal. Musí ovšem ještě trochu pracovat a také uplavat dalších sto mil v bazénu. Před obědem si půjde zaběhat a turecké lázně v podvečer určitě stihne. Tchýně potvrdila, že dnes nestihne nic, neboť bude běhat z masáže na masáž, a že se nejspíš uvidíme až večer. Na tchánův rozvrh se nedostalo, neboť matka přiznala, že to celé popletla a dívala se na zítřek, takže bylo nutné začít od začátku. Pak si otec všiml, že matka čte omylem jeho rozvrh masáží, takže se začínalo opět nanovo. Nakonec matka zděšeně odběhla od snídaně, neboť se ukázalo, že má být již pět minut naložena v perličkové lázni.

Zbytek rodiny poklidně dosnídal. Já měla hlavu plnou časových rozvrhů a nepamatovala si vůbec nic, takže jsem oznámila, že po snídani odcházíme s dětmi do parku krmit kachny a pokud bude někdo volný, ať se k nám připojí.

Děti při slově kachny zajásaly a v mžiku vybrakovaly snídaňový stolek s pečivem, takže jsem od snídaně odcházela s několika pecny chleba a asi třiceti rohlíky. Zbytek pečiva jsme táhli v košících za sebou, takže ten, kdo přišel na snídani po nás, měl smůlu, protože již nebylo žádné pečivo.

Hry

9. července 2016 v 11:21 | Ágnes
Na večírcích je kromě občerstvení také zábavný program. Zábavný program sestává z různých stolních her, především těch karetních. Programu se účastní všichni, ale především děti. Dospělí se v hraní her střídají, každý má v oblibě jinou hru, každému jde něco jiného, všichni se ohromně těší.

Začínáme většinou několika pexesy. Hráli jsme pexeso s auty, se psy, s dopravními značkami, s barbínami a s koňmi. Pexeso s večerníčky a pexeso s angličtinou. Po pexesu s kočkami si tchýně vyžádala znovu pexeso s koňmi a můj muž trval na oblíbeném pexesu s barbínami. Občas se nám všechna pexesa zamíchají, takže pak máme jedno velké pexeso, které je děsně fajn, protože se dá hrát nekonečně dlouho, v podstatě vydrží na celý večírek, někdy i na večírek další a někdy je dokonce potřeba dohrát pexeso po cestě v autě nebo doma.

Po pexesu se hrají karty. Hrajeme Uno na střídačku s Kvartetem. Hrajem Černého Petra a Kvarteto. Hrajeme Sedmu a zase Uno, popřípadě Kvarteto. Nejleší ze všech karetních her je jednoznačně Kvarteto, které se většinou pěkně protáhne, neboť každý žádá něco jiného, každý žádá jinou kartu, někteří žádají i když už karty vůbec nemají, žádá se i o karty se kterými se už dávno nehraje, žádá se o všechno možné i nemožné.

Tchýně žádala o pexeso. Tchán žádal o pivo. Matka žádala o oříšky. Sestra o sýr a děti o čokoládu. Já žádala děti, aby šly už konečně spát a otec, který nikdy nehraje, žádal, aby už po něm nikdo nic nežádal, neboť byl unavený a chtěl si jít lehnout.

Lehnout si šli nakonec všichni. Všichni byli malinko ospalí a přejezení, všichni se těšili na další den v lázních, který konečně sliboval pořádné zážitky, relaxaci, bazén, saunu, kávičky a lázeňské oplatky.

Večírek

7. července 2016 v 8:35 | Ágnes
Lázeňské večírky jsou rodinného typu. Účastní se jich celá rodina, všichni, včetně dětí. Večírky jsou pořádané pouze a výlučně pro naši rodinu. Večírky se konají v lázních každý večer, konají se na pokoji rodičů, konají se do pozdních nočních hodin a jsou zábavné, hlasité a velkolepé.

Po večeři jsme se tedy odebrali všichni na pokoj rodičů, kde již otec nachystal bohaté pohoštění.

Děti se ihned po příchodu vrhly na vybalené sladkosti. Postupně snědly několik bonboňér, tabulek čokolád, čokopiškotů, sušenek a sáčků z gumovými medvídky. Když byly sladkosti dojezeny, nezbylo než pustit se do lázeňských oplatků, které jsou křupavé, jsou sladké a voňavé, jsou veliké a kulaté a především nádherně drobí, takže byly za chvíli všude drobky, oplatky a kousíčky oplatků.

Matka se sestrou vyluxovaly mističky se slanými oříšky a mandlemi. Poté se daly do louskání buráků, kterých tu bylo několik pytlů. Buráky chutnají nám všem, buráky louskali na večírku naprosto všichni a otec na burácích dokonce i spal, neboť většina seděla při louskání buráků na otcově posteli, takže měl po večírku otec postel plnou slupek a oříšků. Slupky byly i pod postelí a na zemi, byly na koberci i v koupelně. Slupky byly i na balkoně, byly prostě všude, takže ráno bude mít paní uklízečka radost.

Muži pojídali klobásky a sýry, kterých tu bylo také několik talířů. Dva talíře otec dokonce nechtěně vysypal, takže byly klobásky i pod postelí a v posteli. Moc mu to nevadilo, neboť otec má klobásky moc rád.

Všechno občerstvení se zapíjelo rozličnými alkoholickými nápoji zejména vínem, slivovicí a čepovaným pivem, pro které běhala sestra dolů do hotelového baru. Muži byli žízniví, tudíž sestra běhala celý večer, v podstatě nedělala nic jiného. V mezičase si pouze odskočila do sauny, neboť ten, kdo se večer saunuje, dostane slevu na občerstvení, tedy v našem případě na pivo, takže se to vlastně ohromně vyplatilo a večírek byl označen za vydařený.

Večeře

2. července 2016 v 10:49 | Ágnes
Večeře se podávají ve veliké jídelně. Podávají se od půl šesté, což znamená, že otec s tchánem byli již v pět hodin u stolu a po večeři.

Stoly máme rezervovány dva, pěkně vedle sebe, takže děti mohou pohodlně měnit místa, přebíhat od stolu ke stolu, odsouvat židle, převracet židle a hrkat židlemi libovolně, dle chuti, neboť tím v zásadě nikoho neruší.

Menu bývá tradiční, slovenské. Menu je obsáhlé a různorodé, má spoustu chodů, z nichž většina obsahuje alespoň trochu zelí, kterému slováci říkají kapusta.

Na večeři dostanete nejprve předkrm. Většinou je to trocha nastrouhaného zelí, tedy kapusty, na ní je malé rajčátko či sýr, to jen tak pro zpestření.

Dále si můžete dát polévku. Polévka je většinou se zelím, tedy zelňačka, po slovensky kapustnica. Kdo nemá chuť na kapustnicu, může si dát boršč. Vůbec se nemusíte bát, že byste v tomto případě přišli zkrátka, neboť boršč je samozřejmě taky se zelím, tedy s kapustou.

V bufetu si můžete nabrat salát z bílého zelí, tedy kapusty, salát z červeného zelí, tedy kapusty, nebo salát míchaný, ve kterém je strouhaná mrkev a zelí, tedy kapusta.

Co se týká hlavního jídla, máte na vybranou z několika možností. Můžete si dát halušky se zelím, nebo halušky s kapustou, případně jenom halušky, nebo jenom zelí, nebo jenom kapustu.

Jako dezert se podávají zelné placičky, případně celé hlávky zelí pro ty, kteří ještě neměli dost a potřebují se něčím dojíst.

Zelí je na Slovensku spousta. Na zelí narazíte hned za hranicemi. Zelí je zdravé a pěstuje se ve velkém. Pěstuje se téměř všude, aby ho bylo dost pro místní a především pro turisty. Zelí je plná restaurace. Při snídani, při obědě i při večeři. Zelí si sebou nosíme i v kabelce na svačinu a vždy si nějaké to zelí vezeme i domů, protože zelí je vážně super a chutná nám.

Večeře jsme se tedy již nemohli dočkat, byli jsme u stolu všichni, pěkně pohromadě. Stolovali jsme slušně, vybraně, v klidu a tichosti, jak se sluší na spořádanou rodinu.

Otec s tchánem se neustále hlasitě dožadovali svého oblíbeného čepovaného nápoje. Tchýně, která již rozdýchala zapomenutý proviant, barvitě líčila životopisy všech svých známých. Matka se snažila zorientovat v rozpisu svých masáží na další den. Sestra žádala výměnu jídla, neboť nemá ráda vepřové. Také si stěžovala, že v bufetu stále ještě nedoplnili saláty. Děti křičeli: "Fuj, blé, kapustnica." A do toho všeho nám přímo za zády zpříjemňoval večer živou hudbou náruživý klavírista.

Večeře to byla klidná a příjemná, všichni se dosyta najedli a pochutnali si. Ti, co snad měli ještě trochu hlad, se těšili na večírek, neboť na večírku se podávají další dobroty, sýry a klobásky, víno a slivovice, čokolády, sušenky a bonboňéry všeho druhu, také oříšky a slané tyčinky, prostě všechno, co s sebou vezeme z domu, abychom měli na večírku, co servírovat.

Procedury

29. června 2016 v 8:34 | Ágnes
Hotel má veliké wellness centrum, má bazén a obrovskou vířivku, má několik saun. Hotel má také nabídku léčebných koupelí a masáží, má několik masérů a má vedle recepce okénko, kde si všechny ty masáže můžete domluvit.

Samotný ubytovací balíček zahrnuje masáže tři: masáž zad, perličkovou lázeň a rašelinový zábal. Většinou si všichni ještě nějaké další masáže přiobjednají, neboť jsme přeci v lázních a v lázních se chodí na masáže.

Otec má rád masáže lymfatické, ať už nohou, nebo celého těla. Má rád horké bahno, má rád perličku i masáž zad. Má rád většinu procedur. Nemá rád, když někdo masíruje matku, neboť to potom musí platit, což ho rozčiluje a zlobí.

Matka má také ráda masáže. Má je ráda téměř všechny a na všechny si pokaždé malinko stěžuje. Perlička málo bublá. Bahno bylo studené. Masáž zad trochu bolestivá. Některé masáže jsou příliš krátké, jiné trvají zbytečně dlouho, prostě to nikdy není úplně ono, ale to nevadí, protože matka si vždy stěžuje svému masérovi mile a slušně. Masérovi to taky nevadí, takže matka většinou dostane po každé masáži ještě nějakou masáž navíc, extra a zadarmo, což těší nejenom ji, otce a maséra, ale i nás, protože je to takové malé tajemství, o kterém se nesmí mluvit, nesmí se roztrubovat a nikomu říkat, takže si máme vždy u večeře o čem povídat, máme, co rozebírat.

Tchýně má pokaždé domluven větší počet masáží. Má jich víc než všichni ostatní dohromady, v podstatě je má zamluveny úplně všechny, některé dokonce dvakrát či třikrát, takže to má opravdu časově náročné. Někdy si dokonce musí nařizovat budík, neboť jí dávají masáže i v noci a brzy ráno, protože jinak by to její masírování už vůbec nebyli schopni zvládnout.

Tchán o svých procedurách nemluví. O jeho masážích toho moc nevíme, většinou za něj mluví tchýně, a ta potvrdila, že je s procedurami spokojený, že se mu v lázních líbí, že je šťastný a vyrovnaný.

Sestra chce stihnout v lázních skutečně všechno. Chce stihnout masáže i snídaně, masáže i plavání v bazénu, masáže i děti, masáže i park, ale především alespoň nějaké masáže. Její program je dost nabitý a pohyblivý. Mění se zejména časy, časy plavání a telefonování, časy posilování a káviček, mění se samozřejmě i časy masáží, což zbožňuje paní recepční, takže má sestru v oblibě a vždycky se na ni moc těší.

Tentokrát si sestra změnila masáže hned po příjezdu, po ubytování, po vybalení věcí a po bazénu. Večer tam šla ještě jednou. Recepční se před ní sice snažila schovat pod stolečkem, ale sestra ji vyhmátla, takže masáže se znovu v klidu přepsaly. Před usnutím si ale sestra vzpomněla, že je masáže znovu potřeba trochu přeházet, takže opět běžela na recepci. Recepční se snažila z okénka před sestrou prchnout, ale sestra ji naštěstí dohonila, takže to bylo zase všechno v pořádku.

Já a můj muž si masáže nedáváme, neboť nás masírují naše děti, masírují nás tělesně i psychicky, od brzkého rána až do večera, neúnavně a bez přestávek, takže si to v lázních užíváme taky a jsme ohromně spokojení.

Recepce

27. června 2016 v 9:17 | Ágnes
Na recepci už nás napjatě očekávali. Už nás znají, už si nás pamatují. Recepční ví, že nemá zbytečně zdržovat, takže nám všem narychlo vydala karty od pokojů, karty do jídelny, karty na masáže a několik dalších nezbytných karet, platebních i hracích. Děti dostaly Černého Petra a matka náhradní klíč, neboť si dala kartu do kabelky, kde se jí v tom rozčilení ztratila.

Recepční také zjistila, že má otec objednanou masáž, že už měl na masáži dávno být, že už na něj čekají, takže byl narychlo odveden na procedůru. Nestačil se dokonce ani ubytovat, ani si odložit bundu a zavazadlo. Nestačil se po cestě ani opláchnout, prostě šel na masáž tak, jak přijel, a to i s kufrem v ruce.

Sestra se s ubytováním také nezdržovala. Prohlásila, že dnes ještě neměla pořádnou kávu a zamířila rovnou do hotelové kavárny, kde měli sice ještě zavřeno, ale i tak ji uctivě uvítali v domnění, že se jedná o významnou celebritu, která si může dovolit cestovat s natáčkami na hlavě.

Na recepci jsme byli tak hodinu, dvě, protože nás tam bylo opravdu hodně. Jsme taková početná rodina, je nás malinko víc, takže paní recepční byla trochu zpocená a nervozní. Její nervozitu navíc zhoršoval dětský pláč, křik a vztekání. Recepční dostala po chvíli podivný tik a při vydávání karet a klíčů se jí dost třásly ruce i hlas. Vyplňovat prý nic nemusíme, hlavně ať už si odvedeme ty děti.

Naše děti u recepce dávno nebyly, neboť ihned po příjezdu odběhly do dětského koutku, posilovny, bazénu a na fotbálek. Takže jsme jí tam ty cizí uřvance nechali a šli se v klidu ubytovat.

Tchán s tchýní se také ubytovali. Vlastně se prozatím ubytovala pouze tchýně. Tchán zůstal na chodbě poté, co se tchýně ihned po příjezdu zavřela na protest v pokoji, neboť se ukázalo, že setra nebyla jediná, kdo nemá zavazadlo, a že doma zůstal také tchýnin kufr napěchovaný lahůdkami a nezbytnými alkoholickými nápoji, který jsme v tom spěchu zapomněli naložit.

Tchán je celkem klidné povahy, takže odešel s mým mužem na pivo a do tureckých lázní v městečku.

Matka šla na sjednanou pedikůru, otec do vířivky a já po zbytek dne nikoho neviděla.

Cesta

25. června 2016 v 8:11 | Ágnes
Cesta do lázní je příjemná a nenáročná. Zabere tak dvě hodiny čistého času. Vede lesem a přes zatáčky. Klikatí se mezi lukami a poli. Vede přes buchlovské kopce, kde jsou další příjemné zatáčky. Vede zatáčkami až na hranice a za hranicemi se stáčí různými malebnými oklikami přímo do lázní. Celkově je to moc fajn hlavně pro toho, kdo má rád zatáčky, řezání zatáček a horskou dráhu.

Rodiče odjeli brzy po snídani. Otec s tchánem tedy chtěli vyrazit ihned po snídani, ale matka s tchýní je trochu zdržely, takže nakonec odjížděli až v osm hodin. Manželky dostaly za zdržení vyčiněno a po zbytek cesty s nimi muži za trest nemluvili, takže to bylo jako obvykle a všichni byli spokojení.

Cestou se stavili na oběd. Počítám, že obědvali tak kolem desáté, což potěšilo zejména tchána a otce, kteří si smlsli na oblíbených býčích koulích.
Matka s tchýní si daly pouze kapustnicu. Na jídlo neměly prozatím chuť, jednak kvůli brzké hodině dopolední, a jednak kvůli těm koulím.

Na místě budou nejspíš s předstihem, takže otec s tchánem budou opět šťastní. Šťastný bude také personál hotelu, který chystá pokoje k ubytování na druhou hodinu odpolední.

My jsme vyrazili až po obědě, po školce, škole a po práci. Sestra přijela narychlo z Prahy, takže jsme ji vyzvedli u rodičů. Stěžovala si na nedostatek času a pracovní resty, neboť stihla za dopoledne vyřídit pouze několik nezbytných pracovních záležitostí u soudu, odběhnout do věznice za klientem, rozeslat zhruba padesát mailů, zabait si věci do lázní, koupit si nové boty, stavit se pozdravit babičku a vypít několik káviček.

Uklidnila se až v autě, ovšem pouze na několik minut, neboť si záhy vzpomněla, že doma zapomněla svůj pracovní mobil a kávu v cestovním hrnku. Museli jsme se tedy vracet, což tentokrát potěšilo zejména mého muže.

Další cesta ubíhala poměrně poklidně. Třikrát jsme zastavovali, aby si sestra mohla zakoupit kávu, dvakrát kvůli toaletě, několikrát kvůli tomu, že bylo někomu zle, jednou proto, aby se můj muž uklidnil a proběhl po lese, neboť sestra chtěla další kávu a naposledy, abychom zaplatili pokutu za neustálé zastavování a narušování plynulosti dopravy.

Byli jsme zhruba v polovině cesty, když si sestra vzpomněla, že doma zapomněla zavazadlo s šatstvem. Přestože dala několika hrubými výrazy najevo, že bez šastva se v lázních neobejde, vracet se pro zavazadlo nepřicházelo v úvahu, takže jsme pouze zastavili na nejbližší benzínce, aby si sestra zakoupila další kávu a zavolala dobrou zprávu matce, babičce a všem svým kamarádkám v tuzemsku i v zahraničí.

Dorazili jsme v pořádku po několika hodinách. Na parkovišti před hotelem jsme se setkali s rodiči. Vroucně jsme se přivítali, potvrdili si poklidnou cestu a šli se ubytovat.

Přípravy

22. června 2016 v 8:11 | Ágnes
Večer před odjezdem volala matka. Chtěla poradit, co si má zabalit sebou. Pak volal otec. Prý už se moc těší. Volala sestra, v kolik vyrazíme. Volala tchýně, zda jí vezmeme jednu tašku. Volala opět matka, zda už mám zabaleno. Volala tchýně, že taška bude v chodbě. Volal otec, který zapomněl, že už volal. A volala sestra, že přijede zítra. Děti volaly z pokoje, že už se pakují a můj muž volal, že musí ještě zítra do práce. Volala sousedka, že nám obstará zvířectvo a volala znovu tchýně, že taška bude na terase. Tchán nevolal, takže bylo telefonování kratší a mohla jsem konečně zabalit ty věci.

Lázně

20. června 2016 v 9:09 | Ágnes
Do malého lázeňského městečka na Slovensku jezdí naše rodina pravidelně, již několik let, na jaře, v létě i na podzim.

Lázeňskými šviháky se jako první stali tchán s tchýní. Postupně prozkoumali lázeňská města u nás, v sousedních státech, ve státech vzdálenějších i v zámoří. Pomalu pronikali do tajů lázeňských procedur, masáží, koupelí a večírků, až si nakonec vytvořili jasnou představu o požadovaném standartu jejich lázeňského pobytu.

Po zvolení vítězného místa a ubytovacího zařízení přizvali ke svým relaxačním pobytům mé rodiče, s kterými si úžasně rozumí, a to hned v několika bodech: Otec vstává brzy. Tchán vstává brzy. Otec ráno štrachá po pokoji. Tchán ráno štrachá po pokoji. Matka se zlobí, že otec štrachá. Tchýně se zlobí, že tchán štrachá. Otec jde na snídani brzy a bez matky. Tchán jde na snídani brzy a bez tchýně. Otec rád pivo. Tchán rád pivo. Otec v noci hlasitě chrápe. Tchán v noci hlasitě chrápe. Matka nemůže spát a zlobí se. Tchýně nemůže spát a zlobí se. Matka má ráda otce. Tchán má rád tchýni. A všichni mají rádi svá vnoučata, takže jezdíme s nimi.

Mé děti zbožňují bazén a hranolky, bazén a zmrzlinu, bazén a suvenýry, bazén a stolní fotbálek, bazén a vířívku, bazén a ponocování, bazén a stolní hry, ale hlavně bazén a koupání v bazénu.

Celou rodinu miluje i má starší sestra, která tudíž jezdí s námi. Sestra také miluje bazén, plavání a běhání, miluje také kávu a lázeňské oplatky, kávu a sladké pečivo, miluje kávu a slunce, kávu a cestování, kávu a lázeňské trubičky, miluje své šatstvo a boty a kávu a kávu a zase kávu.

Takže jsme taková normální, nenápadná rodina a zítra vyrážíme v plné sestavě znovu do lázní.
 
 

Reklama