Červen 2016

Saláty

15. září 2016 v 10:01 | Ágnes
Přes nepřízeň počasí, navzdory všem mšicím, krtkům, slimákům, navzdory všem savým i žravým škůdcům mi letos na zahradě vyrostla neskutečná úroda salátů.

Saláty jsou veliké, zdravé a chutné. Jsou pěstovány s náležitou péčí a eko-bio přístupem. Sklízím je po listech, po celých hlávkách, řádcích i záhonech. Odřezávám je nožem, srpem, kosou a někdy dokonce i sekačkou, protože salátů se letos vážně urodilo.

Mám saláty ledové, hlávkové, saláty lolo, mám i kozlíček polníček, mám saláty zelené i tmavé, kadeřevé i hladké, jedlé i nejedlé, mám prostě tolik salátů, že ty saláty v podstatě zastínily a vytlačily všechny ostatní plodiny.

Přestože má letošní úroda sestává tedy výhradně a pouze z těch salátů, mám z ní opravdu radost. Zahradnický úspěch mě naplňuje pocitem štěstí, zadostiučiněním a zdaru, naplňuje mé misky, mísy, lednici, spíž, komoru i sklep. Salátová úroda naplňuje zkrátka veškerý můj volný čas, dny, večery i noci.

V pondělí ráno jsem už před svítáním byla na zahradě. Kontrolovala jsem úrodu. Posbírala jsem slimáky. Protrhala saláty. Zalila saláty. Umyla saláty. Udělala dětem svačinu se salátem. Nakrmila jsem saláty našeho králíka a sousedovi slepice. Připravila jsem ze salátů salát k obědu. Zavezla jsem saláty matce, tchýni i sestře do Prahy. Znovu jsem sklidila saláty. Umyla saláty. Ještě jednou saláty zalila. A nachystala jsem caesar salát k večeři.

V úterý saláty opět poporostly. Je to krása. Měli jsme salát na snídani, na svačinu, na oběd i na večeři. Před spaním jsem ještě umyla dvě mísy salátů na druhý den.

Ve středu jsem sklidila další saláty. K jídlu jsme dnes měli salát s nálevem, salát s octem balzamico, také obložené bagety se salátem, hamburgery se salátem, salát mezi chleby, salát jako přílohu a salát jen tak samotný. Saláty nám všem moc chutnají.

Ve čvrtek jsem celý den stála v kuchyni u umyvadla a umývala saláty. Umývání salátů je naprosto nutné, neodkladné a úžasné. Umývání salátů zbožňuju, je to takový můj koníček. Umývám teď saláty při každé vhodné příležitosti, každou volnou chvilku i chviličku. Umývám saláty pro nás i pro matku, pro sestru, pro tchýni i pro sousedy, protože nikdo jiný nemiluje umývání salátů víc než já, nikdo jiný ty pitomý saláty tak pěkně neumyje.

Je pátek. Saláty se zase rozrostly. Děti chtěly na jídlo do McDonalds. Daly si kuřecí kousky a hranolky. Můj muž chtěl něco bez hlávkového salátu, bez špenátu, mangoldu, bez polníčku, prostě cokoliv bez listové zeleniny. Celou objednávku se místo na obsluhu díval na mě, a to dost významným pohledem, takže k večeři dostal dvojitý salát se salátem a upozornění, aby příště nedělal na veřejnosti narážky na moje saláty.

Sobota. Ještěže mám toho králíka. Je to moje zlatíčko. Miluje mě i mou úrodu a vůbec nikdy nereptá. Celý den se mnou chřoupal saláty. Udělala jsem mu výběh rovnou na záhoně, pomůže mi sklízet.

V neděli přišla změna. Kromě jednoho hektaru salátů jsem sklidila i menší záhon hrachu. Přemýšlím, co vysadit. Myslím, že vyseju nějaké další saláty.

Pišta

22. srpna 2016 v 8:37 | Ágnes
Včera večer mi volala tchýně. Smutně mi oznámila, že se jí zaběhl její milovaný kocour. Prý už se asi týden neukázal. Nejspíš se již nevrátí, nejspíš se mu něco stalo.

Tchýně kocourka oplakala, oplakala ho i má dcera, oplakala ho i má neteř, oplakali jsme ho všichni, načež jsme tchýni sehnali nového kocourka, kterého jedna má kamarádka našla na ulici, zachránila ho, ujala se ho, vyzdravila ho, vykrmila, ale bohužel si ho nemohla nechat.

Kocourek byl pěkný. Byl rezavo-bílý, byl asi jeden rok starý a říkali mu Pišta. Všichni byli z kocourka unešení, tchýně, dcera, neteř, ale hlavně tchán, který už dopředu upozorňoval, že s kocourem, který má tak blbý jméno, rozhodně na veterinu nepojede.

Kocourka nechali nejprve doma, aby si trochu zvykl. Přes noc byl zavřený v prádelně, ležel pěkně za skříní, pod skříní, případně ve vaně. Byl celkem spokojený a klidný, takže se tchýně rozhodla, že ho ráno seznámí s jejich kočkou Čiči Tlapičkou. Seznamováním koček pověřila tchána, který si s tím nědělal těžkou hlavu, ráno vyhodil kocoura z prádelny na dvůr a bylo to.

Kocour se lekl. Lekl se Čiči Tlapy i zahrady, lekl se tchána i toho velkého prostoru, lekl se tak, že vzal roha a už se neukázal.

Když se ani po několika dnech nevrátil, musela jsem nemilou zprávu zavolat kamarádce, která byla ze ztráty Pišty naprosto zdrcená. Okamžitě po něm vyhlásila celostátní pátrání, dokonce slíbila i finanční odměnu, odměnu dva tisíce korun tomu, kdo kocoura najde. Celé to pátrání probíhalo pod tchýniným jménem, aby bylo jasné, jednoznačné a samozřejmé, komu kocour patří a náleží.

Tchýně z toho měla ohromnou radost, byla celá bez sebe, neboť jí každou chvíli někdo telefonoval a volal, že viděl rezavo-bílého kocoura, a že je to určitě Pišta.

Nejprve volala sousedka. Pišta je prý u nich na zahradě. Pak volala jiná sousedka, že mají Pištu na stromě. Další sousedka volala, že je u nich na terase. Volali místní dobrovolní hasiči, volali všichni známí, příbuzní a celá vesnice. Hlásili to v místním rozhlase i zpravodaji, volal dokonce i starosta, který se vůbec nemohl dovolat a následně volali z telekomunikací, upozorňovali na přetížení tchýniny linky a ptali se, zda nemá zájem o přesměrování Pištových hovorů.

Ti, co neměli telefon, nebo se nemohli dovolat, nosili tchýni kočky na dvůr, na terasu i do domu. Měla jich tam několik desítek, všechny byly hezké, bílé a zrzavé, čisté a pěkné. Byla mezi nimi dokonce i moje kočka Kočka, kterou jsem ihned zabavila a odnesla zpátky k nám domů, kde jsem ji pro jistotu zavřela do sklepa, neboť hrozilo, že za ni příště budu nucena vyplatit odměnu dvatisíce korun nálezného.

Situace se uklidnila asi po měsíci, kdy se tchýni konečně podařilo zlikvidovat většinu vylepených plakátů, letáčků, oznámení a fotek. Poslední informace o kocourovi dostala tchýně tuto sobotu, kdy jí jedni známí telefonovali, že kocoura chytili u nich na zahradě. Tchýně k nim okamžitě, nadšeně a zcela radostně běžela. Než tam však dorazila, byl kocour naneštěstí pryč, takže tam pak musela znovu v poledne, odpoledne a navečer. Byla tam i několikrát v noci, ale to už ji vozil tchán autem, neboť tchýně už byla z lovu kocoura celá uhnaná. Pištu chytili až druhý den ráno, kdy tchýně s jistotou potvrdila, že to není Pišta a změnila si telefonní číslo.

Tchýně i tchán si s kocourkem moc pěkně užili, kočky mají teď ještě o něco raději než předtím, což je dobře, neboť ta jejich Čiči Tlapička už je zase v tom a brzy bude mít další koťata.
 
 

Reklama