Duben 2016

Hudební výchova

25. května 2016 v 8:37 | Ágnes
Kvůli pobytu v lázních zameškala dcera několik dní školy. Moc se tím netrápila, spíš bych řekla, že byla docela ráda. Sama dokonce přiznala, že je dobře, že v pátek nebude ve škole, neboť mají hudební výchovu a budou psát diktát z not.

"Vy se učíte noty?!" zděsila jsem se, neboť jsem celou první i druhou třídu žila v domnění, že příprava na hudební výchovu není nutná, a že děti v hodině pouze zpívají.

"Právě že neučíme." odpověděla klidně dcera.

"Jak neučíte?! Musíte se je učit, když máte psát diktát! A co když tě bude chtít paní učitelka vyzkoušet?!" šílela jsem dál.

"Tak mi dá asi taky diktát."

"A jak jako diktát?" snažila jsem se uklidnit a získat více informací o tom, co je to diktát z not.

"Já nevím." přiznala dcera, čímž potvrdila mé obavy, že ani ona nemá ponětí o notách, stupnicích či houslových klíčích.

Asi nás čekají krušné chvíle. Tak se těším. Po návratu z lázní začneme s hudebkou. Určitě to zvládneme. V dětství jsem se učila na kytaru. Noty s tím teda spojené nemám, hrála jsem spíš tak nějak podle strun či nálady, každopádně jsem už tehdy asi byla dost nadaná. Dcera bude určitě po mně. Do dalšího pátku to jistě stihneme. Připravíme se na diktát z not.

Doma jsem našla učebnici hry na flétnu. Noty v ní jsou, máme se čeho držet. Nemáme ovšem notový sešit. Musela jsem tedy nalinkovat papír. Cvičíme teď houslový klíč. Pořád mi to nějak nejde. Jsem trpělivá. Nalinkovala jsem další papíry a procvičuju. Dcera je již s klíčem hotova. Trochu se nudila, takže se sama začala učit na flétnu. Zrovna hraje Holka modrooká. Noty ještě neumí, tak do té flétny zpívá. Je to šikula.

Nalinkovala jsem několik dalších papírů. Učíme se teď notu celou. Myslím, že postupujeme dobře. Nota půlová a čtvrťová taky v pohodě.

Na flétnu začal hrát už i syn. Jsme nadaná rodina. Děti teď pískají duet. Malinko mezi sebou soupeří, kdo to zahraje výš, ale už jsem našla ty špunty do uší, takže je to v pohodě.

Přes noc jsem linkovala další papíry. Nalinkovala jsem i do zásoby. Zítra musíme zase cvičit.

Syn si na mé pracně nalinkované papíry postavil vláčky. Nechce mi je vrátit. Hraje si s mašinkama a píská si u toho na flétnu. Je to hodný chlapeček.

Noty nám dávají zabrat. Celý týden si s dcerou navzájem dáváme diktáty. Dokonce už jsem koupila i několik notových sešitů, takže odpadlo to linkování. Nic už nás teď nezdržuje. Nic už nás nemůže zastavit. Jsme připraveny.

Je pátek. Den s hudební výchovou. Celá netrpělivá čekám na konec školy. Vlastně už od rána stojím před školou. V ruce mám notový sešit, flétnu a houslový klíč. Trpím. Co když je dcera zrovna teď zkoušena?!

Konečně zvoní. Je po všem.

"Zkoušela paní učitelka noty?" ptám se nedočkavě.

"Ne, nezkoušela. My jsme vytleskávali." odpovídá dcera.

"Jak jako vytleskávali?!" děsím se nového zadání.

"No, písničky. Vytleskávali jsme písničky."

"Ty jsi také vytleskávala?"

"Ano. Vytleskávala jsem Běží liška k táboru." přiznává dcera a spouští názornou ukázku. Tleská jako zběsilá. Tleská a zpívá. Tleská a já tleskám taky, protože dcera dostala na vytleskávání jedničku, přestože jsme tleskání vůbec necvičily. Necvičili to dokonce ani s paní učitelkou, ani v družině, ani nikde jinde, přesto jí to jde od ruky, takže mám nadané dítě, které umí vytleskávat a umí i nějaké noty, což ostatní spolužáci možná neumí, možná je neumí ani paní učitelka, přesto jim dává diktáty a jedničky a na závěr hodiny si ještě zazpívají.

Zahrada 2

22. května 2016 v 6:38 | Ágnes
Jaro je v plném proudu. Je čas vyrazit na zahradu. Začala jsem s osazováním záhonů. Můj muž začal s úpravou trávníka a také s likvidací krtka.

Zasela jsem ředkvičky, špenát a saláty. Je nějaké sucho. Pořád tahám konve s vodou, ale nic neroste. Měla jsem spíš rozsadit ty pampelišky, ty rostou tak nějak samy. Prý se z nich dá vyrobit výborný med.
Můj muž sekal celý den trávník. Taky jsem ho viděla rozdupávat krtičince. Myslím, že ho krtek štve.

Vysela jsem hrách a mrkev. Ředkvičky už trochu rostou. Je potřeba je pořádně zalévat. Ani ostatní plodiny se bez vody neobejdou, takže zase lítám s konví po zahradě. Miluju zalévání.
Můj muž pokračuje v sekání trávníku. Ke krtičinci posadil kočku. Chce, aby krtka ulovila.

Zasadila jsem petržel a řepu. Ze záhonu konečně vykoukl špenát. Pořád ještě nepršelo. Hypnotizuju oblohu zoufalým pohledem. Aby mi šlo zalévání lépe od ruky přikoupila jsem další desetilitrovou konev. Zalévám teď obouruč. Je to rychlejší, ale večer bývám dost unavená. Hlavně ty ruce mě nějak bolí.
Můj muž konečně dosekal zahradu. Krtkovi jsme do chodbiček nastrouhali česnek a citrónovou kůru. Nacpala jsem do krtičinců i použité citróny, ať se krtek poměje.

Dnes jsem nesázela nic. Celý den jsem zalévala. Ruce mám jak orangutan. Pořád nic neroste. Proč jsem jen nenechala na záhonu ten ptačinec žabinec. Je to prý vitamínová bomba. Může se rozrůstat i do metrové šíře a očividně nepotřebuje k životu žádnou vodu. Googlovala jsem si ho na internetu. Sehnat se teda nikde nedá, ale snad ještě nějaký na zahradě najdu. Mohla bych mu založit celý jeden záhon.
Můj muž začal znovu sekat. Myslím, že má z trávníku opravdu radost. Do krtičinců nasypal podivné granule. Asi něco pro krtka. Děti plakaly. Bylo jim krtka líto. Celé odpoledne vyhrabávaly lopatkami granule do kyblíčků.

To je ale suché jaro! Ředkvičky se hrůzou scvrkly. Špenát v pudu sebezáchovy vynechal práci s listy a raději hned vykvetl. Zbytek plodin se ještě neukázal. Už ty pitomý konve nemůžu ani vidět.
Krtek se asi naštval. Přes noc si opravil všechny cestičky a domečky. Dokonce si udělal pár nových. Můj muž je rozčilený. Samou rozčileností dnes zapomněl sekat. Celý den zběsile pumpoval vodu krtkovi do pelechu. Tajně doufám, že vyprázdní všechny naše nádrže.
Večer jsem četla dětem o krtkovi. Je to prý dobrý plavec. Voda mu vůbec nevadí.

Nemám čím zalévat. Všechnu vodu má teď krtek. Narazila jsem na zajímavý článek o domácích rostlinách. Jsou odolné, nepotřebují péči a zalévání. Líbí se mi to. Třeba taková kopřiva. Je zdravá a má všestranné použití. Kopřivy teda ještě v zahradě nemám. Jela jsem do zahradnictví.
V zahradnictví nic neměli. Nestojí za nic. Nemají ani základní rostliny. Musela jsem až za město, ale kopřivu jsem nakonec sehnala. Byla poměrně drahá. Přesto jsem vzala raději dvě, kdyby mi náhodou jedna uhynula. Na šťovík už mi tím pádem nezbyly peníze, ale to nevadí. Přinesu si z lesa medvědí česnek a šruchu si utrhnu u sousedů. O nenáročných rostlinách psali už i na internetu. Asi jim to sucho taky dává zabrat.

Konečně prší. Trávník pěkně poporostl. Můj muž bude mít radost. Zase bude moct sekat. Nádrže jsou skoro plné, takže i já budu mít o práci postaráno. Dalšího zalévání už se nemůžu dočkat. Krtek se odplavil k sousedům. Všichni jsme spokojení. Zahrada je naše potěšení.

Článek

19. května 2016 v 10:05 | Ágnes
Rozhodla jsem se, že už nebudu psát jen tak. Ode dneška budu psát do časopisu. Budu dostávat honorář. Budu spokojená a šťastná.

Vygooglovala jsem si různá vydavatelství a obeslala je vtipným e-mailem s odkazem na mé články. Časopisů je spousta, tak se těším. Určitě se mi dobře povede.

Hurá! Je tu první odpověď. Ozval se jeden z redaktorů. Poslal mi delší mail. Moc se mi nelíbí. Vlastně je mi poněkud trapně. Byla jsem totiž upozorněna, že takhle teda ne. Takhle se to nedělá. Takhle to ve světě časopiseckém nefunguje.

Takže jsem trochu za blbce. Škoda, že jsem psala naráz do všech redakcí. Jsem za blbce úplně všude. No, nevadí. Pan redaktor byl tak moc hodný, že mi do mailu připsal i pár rad, jak na to. Takže alespoň něco. Mám cenné rady a jednu nepříliš lichotivou odezvu. Jsem na sebe pyšná.

Obratem jsem panu redaktorovi poděkovala a poslala mu další příspěvek do jeho časopisu. Bude mít ze mě radost.

Postupuju dle cenných rad. Zakoupila jsem několik časopisů, které by mohly otisknout mé příspěvky. Časopisy se mi teda moc nelíbí, ale kdyby do nich NĚKDO napsal něco pořádného, mohlo by to být lepší. Tak to zkusím.

Rozeslala jsem pár konkréních příspěvků. Jde to dobře. Jsem spokojená.

Dokonce tu mám hned jednu odpověď. Jedné paní redaktorce se mé články líbí. Ráda by něco otiskla. Jen je prý musím trochu přepracovat. Moc jsem to teda nepochopila, ale souhlasila jsem.

Články jsem přepracovala a odeslala k posouzení. Prý to pořád není ono. Tak jsem na tom zase zapracovala, ale paní redaktorce se přepsané vezre vůbec nelíbily. Tak jsem je zase přepsala. Nepomohlo to. Mám podezření, že se jí moc nelíbily ani před tím, ale asi nutně něco potřebuje. Tak se nevzdávám a zase přepisuju. Přepisuju už tak dlouho, že se mi už článek vůbec nelíbí. Je tak strašný, že ani nemám odvahu ho odeslat. Paní redaktorka je naopak velice spokojená. Slíbila mi, že ho zařadí. Děsí mě to. Co když uvedou pod článkem mé jméno!

Dnes mi poštou přišel ten časopis. Třesou se mi ruce. Listuju. Můj článek tu opravdu je. Koukám jako blázen. Vypadá to, že ho ještě trochu přepracovali. Změnili nadpis, některé detaily, závěr i pointu. Článek je naštěstí podepsán cizím jménem, takže jsem z obliga.

Teď jen nevím, komu za ten příspěvek tedy zaplatí.

Oběd

5. května 2016 v 12:38 | Ágnes
Kamarád Olda si založil bio farmu. Několik let jsme ho neviděli. S farmou je jistě dost práce. Včera se náhodně setkali s mým mužem. Olda potvrdil, že se mu opravdu daří. Jako důkaz úspěchu přislíbil mému muži nějaké bio potraviny. Tak se těším. Budeme jíst zdravě. Mám z nás radost.

Dnes odpoledne přinesl můj muž několik balíčků. Od Oldy. Jsou to prý pstruzi, králíci a tak podobně. Uskladnila jsem vzácné biopotraviny v lednici. Radost mě malinko přešla. Už se zase tak moc netěším.

Ráno jsem vytáhla gril a přemýšlela, čím začít. Volal můj muž. Nemůže se dočkat oběda. Vyzvídal, zda bude králík nebo ryba. No, asi začneme rybou. Ryby mám ráda. Pstruzi by měli být pěkně vykuchaní a opracovaní. Tak si je ogrilujeme. Bude to mňamka. Jdu na to. Jdu péct pstruhy. To zvládnu. Mrsknu je na gril a je to.

Nejdřív je tedy potřeba ryby trochu opláchnout. Tak jsem je vysypala z igelitu do umyvadla. Ryby obepluly umyvadlo několikrát dokola. Samou radostí nad tou krásou jsem úplně nadskočila. Nemají být ty ryby už mrtvé? Proč se sakra tak mrskají? Nemůžu na ně ani sáhnout. Jsou slizké a koukají na mě! No tak nic, zavřu oči a pustím na ně vodu.

Jedna ryba ucpala odtok umyvadla, které je teď plné vody. Plave v něm pět pstruhů. A mají se k světu, potvory. Začínám malinko panikařit. Tam teda ruku nedám. Ryby jedny hnusný.

Navlékla jsem si gumové rukavice. Nejde to. Ryby pořád kloužou. Nemůžu je vyndat ven. Celá se třesu. Asi samou radostí. Mám i husí kůži. Pitomý ryby.

Našla jsem jakési velké kleště. Ryba do nich sice chytit nejde, ale alespoň se mi podařilo odšpuntovat to umyvadlo. Ryby už neplavou. Už tam jen zdechle leží. Takže je to super. Tohle je mnohem lepší. Postupuju správným směrem. Cítím se teď mnohem líp. Musím se pochválit. Jsem šikula.

Do toho opět volal můj muž. Ptal se, co tedy bude k obědu. Řekla jsem mu, že zatím to vypadá na králíka a zavěsila jsem. Mám tu plno práce. Přehodila jsem rybám přes hlavu papírové ubrousky, takže je to zase o malinko lepší. Jdu teď na toho králíka. Králík je dietka.

Umyvadlo v kuchyni si obsadili pstruzi, takže budu muset asi operativně vařit i v prádelně. Vyndala jsem králíka do umyvadla v prádelně. S králíkem to bude hračka, to je jako kuře. Kuře upéct umím. Kuře je dobrý.

Koukám na králíka. Je taky pěkně vykuchaný a opracovaný. Ten Olda je vážně zlato. Takový pěkný, celý králík. Celý. I s hlavou. Radost pohledět. Mám z něj opravdovou radost. Mám takovou radost, že běhám radostí po domě. Neběhám akorát do kuchyně, abych nerušila ryby, a do prádelny, kde je ten králík.

Vlastně běhám raději po zahradě, respektive zahradou pryč od domu. Překvapení dalších balíčků v lednici si nechám na jindy. Pro dnešek bylo té radosti tolik, že už bych další neunesla. Opět telefonoval můj muž. Poprosila jsem ho, aby už od Oldy raději nic nebral. Stejně teď asi budeme nějaký čas vegetariáni. Taky jsem mu řekla, že na oběd si může vybrat. Buď pstruha, nebo králíka, mě už je to jedno, já se vrátím až po obědě.

Plán

2. května 2016 v 9:12 | Ágnes
Kašel jsme si úspěšně vyléčili. Teď je na řadě ten zbytek. Nějak se nám ty bacily totiž doma rozmnožily. Syna rozbolelo ucho. Dceru bolí v krku. Mě z toho všeho bolí již několik dní hlava. Zítra je pondělí. Rozhodla jsem se, že půjdeme všichni tři k lékaři. Syn na ušní, dcera k pediatrovi a já k praktikovi. Vše musíme stihnout do skončení ordinačních hodin, tedy do oběda.
Je zbytečné obíhat doktory s oběma dětmi v patách, takže jsem během noci celou akci důkladně naplánovala.

Ráno si všichni přivstaneme a vyrazíme. Nejprve zajedu s dcerou k pediatrovi. Syna vysadím cestou u matky. Po pediatrovi odvezu dceru rovněž matce na hlídání. Vyzvednu si tam syna a pojedu s ním do města. Tam ho předám na hlídání bratrovi. Sama si zaběhnu k praktikovi. Pak vezmu syna a pojedu s ním na ušní. Nakonec vyzvednu dceru a pojedeme domů. Cestou jistě stihneme i nakoupit.

Matce se hlídání dětí moc nehodí. Dopoledne jí přijdou rekonstruovat kuchyňskou linku. Ještě před tím očekává elektrikáře, který připraví v kuchyni potřebné rozvody. Taky musí s babičkou na rehabilitaci a do teď ještě neví, kde uvaří oběd pro otce. Myslím, že bude mít pohodové dopoledne, takže jí tam ty děti přivezu.

Bratr mi potvrdil, že bude ve městě brzy. Před odchodem do zaměstnání má v plánu oběhnout úřady. Musí na pracák, pak na pojišťovnu a sociálku, poté znovu na pracák a také do banky. Můj plán vůbec nepochopil, ale slíbil, že bude na místě včas, a že pohlídá kohokoliv mu předám, pokud to nebude více jak pět osob naráz. Taky dodal, že by se z takového dopoledne dítě-sem-dítě-tam asi zbláznil. Ujistila jsem ho, že počítám s čímkoliv, a že případné nečekané komplikace jistě zvládnu řešit operativně v průběhu celé akce.

Bratr se se mnou rozloučil slovy: "Co se má stát, to se stane."

Já tedy doufám, že se nestane nic, a že můj plán vyjde. Myslím, že to bude takový pěkný den. Logistiku mám každopádně zmáknutou. Zbývá už jen nepoplést děti, nemoci nebo lékaře.

Kašel

25. dubna 2016 v 12:59 | Ágnes
Syn je opět nemocný. V noci jsem ho slyšela kašlat. Kašlal i během dne. Asi ho budu muset vzít zase k lékaři. Nedávno jsme tam sice byli, ale tentokrát se mi to vážně nezdá. Pravda je, že jsme tam byli v pondělí, v úterý, ve středu i ve čtvrtek, kdy jsme se konečně dostali na řadu.
Před předepsáním léků paní doktorka vyzvídala, o jaký kašel se jedná. Na kašel jsem odborník. Řekla jsem jí tedy, že v noci syn kašlal suchým, neproduktivním kašlem. Ráno po probuzení jsem ho slyšela odkašlávat. Přes den se mi ten jeho kašel moc nelíbil, zněl tak nějak štěkavě.
Lékařka se mi zdála poněkud unavená. Místo léků pro děti mi předepsala léky na uklidnění. Tak to tentokrát asi raději zkusíme zvládnout sami.

Syn prokašlal další noc. Navíc se zdá, že začala kašlat i dcera. Z ložnice se oba kašle od sebe těžko rozeznávají, takže jsem celou noc stála na chodbě, abych lépe určila, kdo to tedy kašle. Ráno jsem byla dost unavená. Také jsem začala trochu pokašlávat.

Nasadila jsem tedy dětem kapky na tlumení kašle. Moc dobře jsem to asi neodhadla, neboť jsme po pár dnech skončili na pohotovosti. Za trest nás nechali několik hodin sedět v čekárně. Patří mi to. Pak mi ještě doktor pořádně vyčinil, což jsem si naprosto zasloužila. Dětem předepsal léky na vykašlávání.

Kašel se však stále nelepšil, tak jsme šli raději k pediatrovi. Pediatr studoval vysokou šalamounskou. Má to promyšlené. Naordinoval nám přes den sirup na vykašlávání a na noc kapky na tlumení. Ale stejně to nepomohlo. Tak jsme jeli zase na pohotovost. Tentokrát jsme tam čekali několik dní. Nakonec nám ty antibiotika ale předepsali, tak to snad už bude v pohodě.

Překvapilo mě, že pojišťovna na léky moc nepřispívá. Vlastně jsem je uhradila celé. Dokonce mám trochu pocit, zda nám omylem nenapočítali všechno dvakrát, neboť jsem v lékárně za léky pro děti nechala celý náš měsíční rozpočet. Alespoň už nemusíme na nákup do potravin.

Doma jsem tedy dala dětem antibiotika. Sama jsem vypila půl lahvičky dětského sirupu na odkašlávání. Do čaje jsem si nalila ty druhé kapky. Pro jistotu jsem vypila i to kloktadlo. Musím být v kondici. Nemůžu se na to přeci jen tak vykašlat!

Elle

18. dubna 2016 v 10:10 | Ágnes
O víkendu jsem v trafice koupila novou Elle. Dlouho jsem tedy váhala, zda raději nevzít ten časopis vedle. Byl za pětinovou cenu. Také v něm určitě bylo méně reklam, méně obrázků, méně stránek, méně slevových kupónů. Vlastně v něm nebyly žádné slevové kupóny, tak jsem koupila tu Elle.

Volala jsem matce, že časopis už mám, a že tedy můžeme vyrazit na nákupy, což znamená, že já koupím oblečení pro děti a matka jim zaplatí hračky, zmrzlinu a McDonald´s. Zase si to všichni pěkně užijeme.

Po dvou hodinách v obchodním centru, kdy se děti vozily na koníčkovém kolotoči, v letadle, autíčku, autobusu a vláčku, který objíždí celý obchoďák několikrát dokola, jsme se konečně dostali do obchodu s oblečením. Nabrala jsem nějaké šatstvo a snažila se zahnat děti do kabinky.

Syn, který po obchodě kutálel nové skleněné kuličky řekl, že si nic zkoušet nebude, a že už chce jet domů. S nákupem byl spokojen, neboť si v hračkářství stihl koupit i koleje s výhybkou pro svůj lego vlak. Nakonec se v kabince přeci jen zavřel. Důrazně nás upozornil, ať se neopovažujeme dveře otevírat a začal si uvnitř stavět ty koleje.

Dcera si mezitím v kabince vyzkoušela polovinu obchodu s tím, že všechno je dobrý, a že už chce jet také domů. Celkem spěchala, neboť chtěla ještě před večeří stihnout vyrobit pelíšek pro svou novou plyšovou kočku.

Nakoupila jsem tedy tradičně bez zkoušení a šli jsme o obchod dál pořídit nový šatník také pro mého muže, který se po letech dřiny konečně propracoval k velikosti XXL.

Domů jsme dorazili až pozdě večer s plnými taškami. Vysypyla jsem všechno na gauč a ohromeně zírala na tu hromadu. Děti mají oblečení na celé jaro, léto, podzim i zimu. Ve skutečnosti nebudeme muset asi několik let vůbec na žádné nákupy.

A já? Vážně jsem si nic nekoupila?! Ještěže mi v parfumérii darovali ten vzoreček krému. Před spaním jsem si ho namazala na obličej a telefonovala sestře, která si ten den také užívala nákupy s Elle.

Sestra potvrdila, že byla rovněž úspěšná. Uplatnila spoustu kupónů, moc kupónů, všechny kupóny. Pravda je, že jí ještě i nějaké chyběly, takže musela narychlo zakoupit další dvě Elle. Tašek měla tolik, že ji v rámci akce zavezli domů limuzínou. Shodly jsme se v tom, že se to všechno ohromně vyplatilo, takže jsme spokojené. Díky Elle!
 
 

Reklama