Listopad 2016

Na pohotovosti

14. prosince 2016 v 10:14 | Ágnes
Na pohotovosti bylo v šest hodin ráno již poměrně narváno. Bylo tam celkem dost pacientů. Bylo tam prostě úplně plno, takže to vypadalo, že si tam posedím, že tam strávím minimálně celou sobotu, víkend a možná i příští týden.

To jsem se ovšem děsně spletla, neboť na zubní pohotovosti je to úplně jiné než u normálního zubaře. Na zubní pohotovosti to odsýpá jeden za druhým. Dveře se ani pořádně nezavřou a už se zase otevírají. Na zubní pohotovosti se s vámi nikdo nemazlí. Na zubní pohotovosti to prostě frčí.

V provozu byly ten den dvě ordinace. Ta napravo se mi zdála v pořádku. Vycházely z ní zcela standartní zvuky vrtačky a tlumený hlas paní doktorky. Z té nalevo vycházely kromě zmíněných zvuků i zvuky jiné, různě hlasité a hluboké dle toho, jaký pacient byl zrovna v ordinaci na křesle. Někdo křičel jen klasické: "Auuu!" Někdo výskal. Někdo vyl a někdo také bědoval, případně sprostě nadával. Bylo to tedy takové zajímavé a rozličné a já se nemohla dočkat, až na mě taky přijde řada.

Řada na mě přišla velice záhy, neboť se všichni pacienti natlačili ke dveřím ordinace napravo, které byly navíc v rohu, takže u nich vážně nebylo moc místa a ať jsem se snažila sebevíc, tak se mi prostě nepodařilo k nim proniknout a musela jsem do ordinace vlevo.

V ordinaci byla mladá paní doktorka. Ptala se mě, co mě přivádí, co mě zlobí. Popsala jsem jí mé trable s horní šestkou a paní doktorka se dala hned do práce. Vzala takovou dřevěnou špejli na jejímž konci byla namotána vata. Z vaty se ledově kouřilo. Tu ledovou vatičku mi paní zubařka bez varování přitiskla na můj bolavý zub, který se v důsledku toho rozbolel ještě víc a já jsem stršlivě zařvala. Paní doktorka se vůbec nezalekla a vyzkoušela mi touto metodou citlivost všech mých zubů nahoře i dole, což zapříčinilo to, že mě rozbolela celá levá polovina obličeje. Paní zubařka mi ji hbitě umrtvila lokálním anestetikem a následně mi zručně odvrtala nějaké zuby, vyškubla nějaké nervy a vyčistila pár kanálků. Rozvrtala mi tu šestku vpravo nahoře a rozvrtala mi i šestku vpravo dole, to jen tak pro pořádek a pro jistotu.

Pak se jí naštěstí vybila nebo porouchala vrtačka, takže mi zamázla zuby cementem a vystrčila mě do čekárny, kde na mě čekal můj muž.

Můj muž mě zpočátku vůbec nepoznal a odmítal mi vydat mou bundu a kabelku. Myslel si něco o pomatené ženské, která je ale vážně chudák, neboť ji nejenom bolí zuby, ale ještě má nějak podivně zdeformovanou tvář, záhadnou vadu řeči a slintá. Poznal mě, až když z ordinace vyběhla sestřička, křičela mé jméno a podávala mi zprávu pro ošetřujícího lékaře. Tou dobou mi po té koňské dávce anestetika odumírala už i druhá polovina obličeje a musím přiznat, že mi nakonec ta anestezie vydržela nejenom celou cestu domů, celé dopoledne i odpoledne ale dokonce i část noci, takže to bylo opravdu uklidňující, příjemné a fajn.

Bolest se vrátila druhý den ráno a můžu vám říct, že jestli jsem si před pohotovostí myslela, že mě bolí zub, tak to jsem byla sakra na omylu! To jsem se strašně spletla! Před pohotovostí jsem si mohla v klidu pískat! To mě v podstatě ještě nic pořádně nebolelo! To jsem totiž ještě nevěděla, co je to opravdová bolest zubů!

Po zásahu na pohotovosti jsem už teda jakousi představu o pořádné a nesnesitelné bolesti zubů měla. Už jsem si to dokázala celé nějak srovnat a porovnat. Už jsem věděla, že jsem byla na zubní pohotovosti nejenom poprvé, ale taky naposledy, že už se tam asi nikdy nevrátím, že už tam asi nikdy nepůjdu.

V pondělí ráno jsem se rozhodla, že když je opět normální, tedy všední, pracovní a ordinační den, tak bych mohla jít zase k zubaři a šla jsem k tomu mladému doktorovi, který nastoupil místo mé hodné paní zubařky a který mi tu šestku nahoře znovu odvrtal, znovu pročistil kanálky a znovu zacementoval.

Ten den jsem byla bez bolestí, neboť mi to doktor opět celé znecitlivěl lokálním anestetikem. Mimochodem to lokální anestetikum se mi poslední dobou celkem zalíbilo, je mi tak nějak sympatické a získala jsem k němu velmi kladný vztah. Myslím, že jsem si na něj i celkem zvykla. Zvykla jsem si na ty slastné okamžiky bez bolesti a utrpení, takže jsem žádala pana doktora, zda by mi nějaké ty injekce nemohl dát sebou na cestu, domů, na uklidnění, na zpestření a na zlepšení nálady.

Injekce jsem samozřejmě nedostala, nedají se koupit ani v lékárně a dokonce ani na internetu, takže jsem v noci opět trpěla, neboť se zuby probraly a začaly znovu bolet.

Bolelo to tak děsně, že jsem prosila mého muže, aby vzal kombinačky a okamžitě mi tu šestku vpravo nahoře vytrhl. Řekla jsem mu, že když už bude v tom, tak mi může vytrhnout i tu šestku vpravo dole a taky tu zadní osmičku. Může si zatrhat, jak chce, zubů máme na vybranou, horní nebo dolní, mě už je to jedno, jenom ať už to sakra přestane tak hrozně bolet!

Můj muž se do trhání teda moc nehrnul, hrnul se spíše k telefonu, aby zavolal tchýni, která má známé všude možně. Má známé řemeslníky, má známé kadeřnice, má známé prodavačky a lékaře a zná dokonce i výbornou paní zubařku, ke které mě tímto okamžitě objednala.

K paní zubařce jsem šla asi po čtrnácti dnech, během kterých jsem si vypěstovala silnou závislost na brufenech. Po těch dvou týdnech mi už dokonce od bolesti některé nervy odumřely samy, některé už jen tak malinko skomíraly, pulsovaly a vystřelovaly. Už se v podstatě nedalo určit, co mě v té puse vlastě bolí, jestli zuby nahoře, dole, vzadu nebo vpředu. Bolelo mě i celé patro, okolní dásně a čelistní kloub a paní doktorka mě svědomitě prohlédla, všechno zrentgenovala a řekla, že to vypadá v pohodě, že jsou zuby pěkně opečovávané, že nevidí žádný kaz, žádný problém a že má z mých zubů celkově dobrý pocit.

U zubaře

7. prosince 2016 v 9:24 | Ágnes
K zubaři chodím pravidelně, jednou za čas, řekla bych tak jednou za rok, za dva či za tři dle toho, jak si zrovna vzpomenu, jak má paní zubařka volný termín, jak se dostanu na řadu.

Tentokrát jsem se dostala na řadu až po několika letech, takže když jsem vstoupila do ordinace, paní zubařka už tam nebyla, neboť dávno odešla do důchodu.

Místo paní zubařky, která na mě byla vždy moc hodná a milá, nikdy mi zuby nevrtala, nikdy mi nic nepříjemného neprováděla, nikdy mě na zubařském křesle netrápila, tak místo této mé oblíbené paní zubařky byl teď v ordinaci nový pan zubař.

Nový pan zubař mi prohlédl zuby, zrentgenoval zuby, znovu zuby prohlédl, znovu zrentgenoval, pořád mi do nějakých rýpal a ťukal a nakonec mi oznámil, že mám kaz na horní sedmičce a taky na všech osmičkách. Moc se mu nelíbila ani pětka vlevo nahoře a šestka vpravo dole. Otazník si udělal i u horních jedniček a také u pětky vpravo nahoře.

Když mi ty zuby tedy důkladně prohlédl, tak mi okamžitě vyčinil, že si zuby špatně čistím. Taky mě upozornil, že se mu nelíbí můj skus, že se mi zuby křiví a že budu nejspíš potřebovat rovnátka.

Byla jsem celá vyděšená, pořád jsem tomu nemohla uvěřit. O své zuby se přece důkladně a pravidelně starám. Čistím si je tak třikrát, čtyřikrát denně. Používám kvalitní zubní pasty, měkké kartáčky kvůli dásním, středně tvrdé kvůli plaku a tvrdé na zubní kámen. Používám také speciální kartáčky se štětinkami na dočištění, používám zubní nit a kartáčky mezizubní, používám ústní vodu a speciální pasty proti kazivosti zubů. Mám dostatek vitamínů a minerálů a se svým chrupem jsem celkově spokojená.

Pan zubař moc spokojený nebyl. Zdál se mi takový nervozní a neklidný, nejspíš si už dlouho nezavrtal, takže hned popadl vrtačku a že mi teda nějaký z těch zubů rovnou spraví. Jakmile se vrtačka rozvrčela, tak mě ty zuby začaly všechny strašně bolet, přestože se jich zubař ještě ani nedotkl, takže jsem začala křičt, že chci něco proti bolesti, něco na znecitlivění, na umrtvení, nebo raději rovnou na uspání.

Dostala jsem tedy lokální anestezii a upozornění, že můžu mít po injekci pocit ucpaného nosu, tik pod víčkem, nateklé patro, jazyk a krk a už se mohlo pokračovat, už se to celé vrtalo.

Vrtání po injekci teda vůbec nebolelo, takže jsem byla spokojená a klidná. Snažila jsem se nemyslet na to, že mi cuká spodní víčko, že mám oteklé patro, ucpaný nos, že nemůžu polykat, že nemůže dýchat, že mám plnou pusu jakéhosi kovového aparátu, igetitové roušky a bůhví čeho všeho. V hodině poslední jsem jen lítostivě myslela na své malé děti, na jejich pěkné tvářičky a úsměvy, ale především na jejich zuby, na to, jak si je čistí, jak o ně pečují a kolik sní za den sladkostí.

Pan zubař celou dobu mluvil o tom, co zrovna s tou sedmičkou dělá, co připravuje, co chystá, co už udělal a co bude následovat. Neustále mě upozorňoval na veškeré úkony týkající se mé pravé horní sedmičky, takže jsem byla opravdu spokojená a těšila jsem se, jak budu mít tu sedmičku krásně spravenou.

Doma jsem zjistila, že ji mám spravenou opravdu precizně, jen jsem měla malinko pocit, že to není sedmička, ale šestka, která mě začala po odeznění injekce celkem pobolívat. Vlastně mě bolela dost děsně, nemohla jsem se jí ani dotknout, natož na ni skousnout, takže jsem několik dní polykala brufeny, několik nocí jsem nespala a nakonec jsem v sobotu brzy ráno vyrazila na zubní pohotovost.
 
 

Reklama