rok 2017

Parný den

24. května 2017 v 9:23 | Ágnes
Letošní zima byla dlouhá, jaro poměrně studené, sluníčko ne a ne se pořádně ukázat. Polovina května je již za námi a my se ještě ani trošku neohřáli.

Na tento víkend však byla předpověď počasí slibná. Slunečno, teploty přes dvacet stupňů, obloha bez mráčku, prostě krásné počasí. Celá naše rodina se tak těšila na první pořádný parný den.

Matka vydrhla terasu a zahradní nábytek. Sestra osázela truhlíky a květináče. Můj muž vyčistil a ohřál bazén. Já naložila maso na grilování, připravila jsem saláty a špekáčky. Otec vykoupil Lídla, Billu i nedalekého Alberta a už tu byla sobota, už jsme byli pěkně všichni pohromadě, už jsme si v tom parném dni lebedili na terase.

Sluneční paprsky zářily na celou naši zahradu i na křišťálovou vodu v bazénu. Zářily na terasu a na pestrobarevné květy v záhonech a zářily také na zlaté vlasy mojí dcery, takže mi nemohlo uniknout, že má dcera ve vlasech nějaká bílá smítka, pyl, či dokonce prach.

Při bližším ohledání dceřiny husté kštice jsem však s hrůzou zjistila, že se nejedná ani o smítka, ani o pyl nebo prach, ale že má dcera nejspíše plné vlasy lupů. Ihned jsem volala na matku, aby se přišla také podívat a aby mi poradila, jak s dceřinými vlasy naložit.

Matka dceru důkladně prohlédla a mínila, že je docela dobře možné, že to nejsou lupy, ale vši a hned se také ptala, zda je někdo ve škole nemá.

Vyděšeně jsem na matku pohlédla a pomalu ale jistě jsem cítila, jak mě začíná svědit ve vlasech. Matka, která se již také drbala, nadále prohlížela dceřinu hlavu a po několika napínavých minutách dokonce z jejích vlasů vylovila podivné tmavé smítko. Toto smítko označila za předmět doličný a demonstrativně ho všem ukazovala tak dlouho, dokud jí ho z prstu neodvál vítr. V tu ránu matka prohlásila, že to byl určitě obávaný parazit, neboť smítko rozhodně neumí skákat.

Smítko skočilo směrem k sestře, která v tu ránu pravila, že i ji nějak divně svědí hlava, že ji svědí víc a víc, že už to nemůže vydržet, že má určitě vši.

Matka s jistotou potvrdila, že teď už máme vši naprosto všichni a začala sestře prohlížet hlavu. Bratr prohlížel vlasy mně, já dceři a dcera otci, který se bránil a tvrdil, že on žádné vši rozhodně nemá.

Všichni byli zabráni do zkoumání vlasů někoho jiného, takže si v té parné chvíli nikdo nevšiml, že jediný, kdo nejeví o vši zájem je babička, která s námi seděla na terase a která využila nestřeženého okamžiku a odkráčela na procházku kolem domu. Pokračovala dokonce dále směrem k růžovému sadu, došla až k našemu plotu a následně k brance, což byl opravdu úctyhodný výkon, neboť babičce je sedmaosmdesát let a nemůže na nohy.

Chůze se babičce natolik zalíbila, že se rozhodla, že bude pokračovat promenádou po ulici, na kterou se ovšem nemohla přes zamčenou branku dostat. Začala tedy hlasitě volat o pomoc. Volala přes tu zamčenou bránu a volala tak dlouho, dokud si jí nevšimla jedna moc hodná paní, která šla zrovna náhodou kolem a která okamžitě vytáhla mobilní telefon a zavolala na pohotovost.

Zatímco si tedy celá naše rodina užívala na terase, zatímco jsme se drbali a prohlíželi, zatímco jsme se česali a rozčesávali, u naší branky se začaly dít velké věci.

Nejprve přijelo auto rychlé záchranné služby s lékařem. Když viděli za brankou babičku, která stále úpěnlivě volala o pomoc, povolali i velikou sanitku s dalšími lékaři a zdravotníky a když zjistili, že se přes zavřenou branku k babičce nedostanou, zavolali také hasiče. S hasiči přijela samozřejmě i policie, neboť policie musí o všem vědět. Policie musí všechno náležitě sepsat a zdokumentovat. Policii nesmí nic uniknout.

Babičce se tak náhlý šrumec a povyk vůbec nelíbil, dokonce se i trochu zalekla a začala volat o pomoc ještě hlasitěji a naléhavěji. Volala samozřejmě na matku, aby ji zachránila, aby pro ni přišla a aby ji odvedla zpět do bezpečí jejího křesla.

Hasiči byli ovšem přesvědčeni o tom, že už jde opravdu do tuhého, takže neváhali, a v tomto okamžiku musím náš hasičský sbor opravdu pochválit, neboť ti hasiči byli tak šikovní, že zvládli během chvilky vysadit celou bránu, menší kovovou branku a doknce zdárně demontovali i kus našeho plotu.

V tu chvíli babička přestala křičet, neboť byla ráda, že může pokračovat na plánovanou procházku či výlet, a dala se znovu do pohybu. V další promenádě jí naštěstí zabránili lékaři, kteří se babičky ujali a i přes její protesty ji zavřeli do sanitky.

Hasiči a policisté se mezitím vydali na obhlídku okolí, tedy přesněji na obhlídku naší zahrady, našeho pozemku a našeho domu a došli také až na naši terasu, kde se jim všem naskytl nevídaný pohled na početnou rodinu s podivně natupírovanými účesy, hřebeny, kartáči a spreji.

Překvapení bylo samozřejmě oboustranné a z míry nevyvedlo pouze matku, která okamžitě nabídla celému hasičskému i policejnímu sboru kávu a zákusky. Otec začal nalévat slivovici. Sestra roznášela obložené chleby. Bratr šel opravit demontovaný plot a já šla s dcerou do koupelny, kde jsem jí konečně pořádně vymyla z vlasů všechny ty šampony, mýdla a kondicionéry, kterými se den před tím mydlila, které si po koupeli důkladně neopláchla, které jí ve vlasech přes noc pěkně zaschly a které se z ní následně po hrstech sypaly jako bílý sníh.

Všechno bylo tedy opět v pořádku, až na to, že nám zdravotníci nechtěli vrátit babičku, kterou prý musí odvézt do nemocnice na důkladnou prohlídku. Babička už zase křičela o pomoc, neboť chtěla na špacír a ne zpátky do sanitky. Křičela i v nemocnici, kde ji sestřičky naháněly z patra do patra, neboť babička si stále ještě nevzpomněla na to, že má bolavé nohy a že nemůže chodit.

Když už byla celá nemocnice z hlídání naší babičky uhnaná, tak nám taky konečně zavolali. Oznámili nám, že je babička naprosto v pořádku, a prosili nás, zda bychom si ji mohli co nejrychleji vyzvednout. Navečer už jsme tedy byli opět všichni pěkně pohromadě na terase a byli jsme moc rádi, že jsme si ten letošní první parný den tak pěkně užili.

Domácí výuka

7. dubna 2017 v 9:47 | Ágnes
Nemoci dětí nejsou jistě nic příjemného. Když vám onemocní dítě, čeká vás běhání po doktorech a lékárnách. Čeká vás pláč a fňukání. Čekají vás starosti a bezesné noci a když se dítěti konečně uleví, tak vás čeká také škola, dohánění učiva, úkoly a domácí výuka.

Syn má zánět středního ucha. Onemocnění je to nepříjemné a bolestivé. Je to onemocnění, které se rádo vrací. Je to onemocnění, jež vás potrápí zejména tu první noc, kterou strávíte na pohotovosti. Potrápí vás i následující den, kdy odeznívají bolesti píchnutého ouška a potrápí vás i celý další týden, kdy už je dítě celkem v pořádku, nic ho nebolí, nabírá sílu, ale přesto musí zůstat doma, brát antibiotika a hlavně dělat ty domácí úkoly.

Seznam domácích úkolů nám paní učitelka svědomitě zaslala již první den synovi nepřítomnosti ve škole. Byly to úkoly z písanky, úkoly ze čtení a úkoly z matematiky. Byly to úkoly ze slabikáře, z geometrie, z angličtiny a také úkoly z druhého pracovního sešitu do matematiky a bylo těch úkolů tolik, že se mi ani nechtělo věřit, že tohle všechno paní učitelka s dětmi může vůbec stihnout.

My teda první den nestihli vůbec nic, neboť se syn ještě necítil zcela dobře, tudíž jsem učení podělila počtem následujících dní, které zbývaly do konce týdne a slíbila jsem si, že od zítřka na to teda najedeme, že se budeme snažit, že to do konce týdne všechno zvládneme.

Dnes je tedy úterý. Začala nám domácí výuka. Syn se kroutí u stolu a nechce číst. Pokaždé, když si na chvíli odskočím k plotně, do prádelny, k žehlícímu prknu nebo do obchodu. Pokaždé když musím jít na zahradu obstarat zvířectvo, zalít záhony, uklidit terasu, zamést před domem nebo jít znovu k plotně. Pokaždé syn využije příležitosti, odběhne od učení a jde si stavět ponorku z lega.

V poledne jsem zjistila, že jsme s dnešní dávkou učiva dost pozadu. Také jsem dostala mail od paní učitelky. Byly v něm další domácí úkoly a bylo jich ještě víc, takže jsem volala do školy, že to bude nejspíš nějaký omyl, že už jsme seznam úkolů dostali včera, že je celkem vyčerpávající, že nám do konce týdne bohatě stačí a že žádné další úkoly nepotřebujeme.

Paní učitelka mi k mé hrůze sdělila, že to byly úkoly pouze na pondělí a že mi dnes zaslala ty úterní. Také mi slíbila, že mi zítra pošle ty středeční, pozítří ty na čvtrtek a v pátek pošle ty páteční společně s úkoly na víkend.

Celou noc jsem nespala. Pořád mám před sebou ten seznam. Ve středu ráno jsem vzbudila syna již v šest hodin. Ani jsme nesnídali a hned jsme se vrhli na učení. Přestože jsme u toho seděli celý den až do večera, jsme stále pozadu!

Ve čvtrtek už jsem ani nevařila, ani neuklízela. Zvířectvo šílí hlady, už dva dny nedostal nikdo najíst. Pořád sedíme nad učením. Večer se vrátil můj muž ze služební cesty. Hned jsem ho zapojila. Celou noc četl Slabikář. Já poslouchala výukové cédéčko s angličtinou, dcera psala písanku a syn počítal vodníkovi pentle a hrnečky.

O víkendu jsem do výuky zařadila i zbytek rodiny. Otec tedy děsně škrábe. Musela jsem po něm tu písanku celou přepsat. Matce nějak nejdou množiny, zato nám pohla s tou angličtinou. Tchán rybář počítal kapry a sumce v učebnici matematiky. Tchýni švadleně se děsně líbil článek ve Slabikáři: Teta Miluše ušila Saše nové šaty. Míšovi teta ušila košili. Je tam vyšitý malý šnek. Čte to pořád dokola, přestože jsem ji již několikrát prosila, aby už konečně přešla na ten text o Řehořovi a Jiřině.

V neděli večer jsme u konce. U konce sil i u konce s učením. S úlevou a s pláčem zavírám učebnice a chystám synovi aktovku na pondělí.

V pondělí ráno nás čeká kontrola u lékaře. Aktovku bereme sebou. Hned po kontrole vezu syna do školy. Už nesmí zameškat ani minutu!

Paní doktorce se synův zdravotní stav nelíbí. Ještě to prý není zcela v pořádku, ještě by ho nechala tak týden doma. Nelíbím se jí ani já, prý jestli na mě taky něco neleze.

Leze. Lezou na mě mrákoty a už se těším na další týden domácí výuky!

Vyjmenovaná slova

13. ledna 2017 v 10:15 | Ágnes
Má dcera chodí momentálně do třetí třídy. Doposud neměla s učením velké problémy. Dopusud nosila jedničky a pochvaly. Doposud jí šlo učení tak nějak samo. Doposud nedělali ve škole vyjmenovaná slova.

S vyjmenovanými slovy se začalo od nového roku. Začalo se samozřejmě pěkně popořádku. Začalo se od písmene B.

Zjistila jsem, že od mých školních let počet vyjmenovaných slov vzrostl. Přibyla babyka a Zbyněk. Co je babyka nevím a neví to ani dcera, nicméně jsme slova prošly, dcera je několikrát odříkala zpaměti a šla spokojeně sáňkovat.

Druhý den přinesla dcera ze školy špatnou známku. Ukázalo se, že to nebude snadné. Vysvětlila jsem dceři, že ke každému vyjmenovanému slovu se pojí několik dalších slov, slov příbuzných, že existují i různé výjímky, různá slovní spojení, že je spousta chytáků a zapeklitých výrazů a že je potřeba se pořádně učit. Pak jsem dceru poučila o rozdílu mezi bít a být, přibýt a přibít, bydlo a bidlo, bílý a býlí a nabít a nabýt. Taky jsem zjistila, že babyka není kytka, ale strom.

Dcera se tvářila dost otráveně. Vyjmenovaná slova nejspíš nebudou její oblíbená. Dnes přinesla zase trojku z češtiny. Pokárala jsem ji, že přípravu do školy odbývá a pobídla jsem ji k dalšímu učení. Dcera se tvářila bídně. Kdyby ji prý bratr nerušil hrou na bicí nástroje, byla by ve vyjmenovaných slovech hbitější. Také si stěžovala, že nemůže nabýt zkušeností procvičováním vyjmenovaných slov na vybitém tabletu. Už dva dny marně hledáme nabíječku.

Vyjmenovaná slova mě začínají děsit. Dcera má další špatnou známku. V diktátě se dnes nečekaně objevil Zbyšek. Zbyška ještě neznáme. Se Zbyškem jsme se ještě nesetkaly. Nechápu, kde se tam vzal. Od začátku byla přeci řeč pouze o Zbyňkovi?

Prohlížela jsem dceřiny zápisky ze školy. Zbyška rozhodně nebrali. Zato jsem zjistila, že už probírali Křesomysla, Přemysla a Lišku Bystroušku. Na další straně měli Nový Bydžov, Hrabyni, Zbýšov, Babylon a Libyi.

Celé dopoledne jsem doma studovala vlastní jména a místopis. Děti mezitím ve škole přešly na vyjmenovaná slova po L. Zdá se mi to trochu narychlo. Zvolila bych plynulejší výuku. Paní učitelka nejspíš nechce zbytečně plýtvat časem.

Dcera celé odpoledne vzlykala. Chtěla jít lyžovat, stavět iglů pro plyšáky a olizovat rampouchy. Místo toho luští křížovku s vyjmenovanými slovy. V tajence vyšlo slovo mlynařík. Dcera napsala do sešitu, že je to odvozeno od slova mlýn, neboť mlynařík je malý mlynář. Já bych to spíš tipla na nějakého brouka. Syn tvrdí, že viděl mlynaříka na youtubu, prý tam stavěl Titanic z lega.

Nakonec jsem zjistila, že mlynařík je pták, takže jsme musely úkol přepsat. Pak už jen zbývalo vysvětlit dceři, co je to lýkovec, co je lyska a co líska. Pochopit rozdíl mezi líčený a lýčený, nablýskaný a blikotavý. Naučit se, že ke slovu plynout se pojí také výrazy oplývat, plyn, splývat a plytký. Lýkožrouta mezitím vygooglil syn na internetu. Můj muž pověděl dceři o Olympu, Volyni a Lysé nad Labem. Pak jsem ještě obložila králíkovi domeček polystyrénem, zahrála dětem ukolébavku na lyru a šli jsme všichni spokojeně spát.

Ráno jsem zjistila, že nám odpojili wifinu. Prý jsme přesáhli objem stahovaných dat, zejména těch vyjmenovaných. Už mi nefunguje ani internet v mobilu. Celý den jsem byla v knihovně. Studovala jsem vyjmenovaná slova. Cestou domů jsem zakoupila několik učebnic pravopisu, mluvnic a cvičebnic. Nesmím tu přípravu odbýt. Další vyjmenovaná slova jsou za dveřmi a mně se doposud nepodařilo zjistit, proč se z gramatického hlediska ke slovu umývat pojí slovo mýdlo? Jak mám dceři vysvětlit, že ze stejné logiky nevyplývá souvislost mezi mlýn a mlít? Co to znamená slynout? Proč vlys není od lisovat? Kde se vzal ve vyjmenovaných slovech mys. A co je to proboha ten Kamýk?
 
 

Reklama